Oldřich z Lichtenštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Ulrich von Lichtenstein)
Skočit na: Navigace, Hledání
Ulrich von Liechtenstein v Kodexu Manesse

Oldřich z Lichtenštejna (něm. Ulrich von Liechtenstein, či jen "Lichtenstein" (kolem 120026. ledna 1275) byl přední štýrský šlechtic liechtensteinské větve z Murau (ve 13. století tato větev rodu zanikla) a zároveň básník. Autor rozsáhlé skladby Frauendienst.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Oldřich z Lichtenštejna, byl předním straníkem vlády Přemysla Otakara II. ve Štýrsku. V letech 1267-1272 zastával post zemského maršálka. V souvislosti s ohrožením Přemyslova štýrského panství skončil pan z Lichtenštejna společně s dalšími předními štýrskými šlechtici v českých hradních vězeních (na Křivoklátě, Zvíkově, Vranově a Veveří). Vězni byli propuštěni po 26 týdnech 17. března 1269 a dali souhlas s obsazením a případným zbořením svých hradů. Situace se zklidnila na přelomu 60. a 70. let, kdy se Oldřich z Lichtenštejna stal zemským sudím.

Pocházel z rodového sídla Liechtensteinů (jihovýchodně od Judenburgu, dnešní ruiny). Z tohoto domu rakouských Liechtensteinů se nazývala větev z Murau.

Ulrich zastával významné politické úřady:

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Svůj život popisoval v Frauendienst. Historici si však myslí, že si též hodně navymýšlel a tak tyto informace mohou být nepřesné. Ve dvanácti letech se měl dostat na dvůr, kde měl sloužit jako páže. Mohlo jít o dvůr Meranu rodu von Andechs. Zamiloval se tam do ženy Beatrycze, jak napsal v Frauendienst. Poté se na rok vrátil domů. Poté 5 let zase sloužil na dvoře Henryka, Istrijského markrabího. V roce 1220 se zase vrátil domů, protože jeho otec zemřel a zdědil po něm majetek. 1222 byl pasován na rytíře a žil zase někde na dvoře, kde se mu žilo dobře, často se bavil a bojoval v turnajích.

Rodokmen[editovat | editovat zdroj]

Předkové a potomci Ulricha: [1] Aribo II. (†1102)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Lyrik lásky Ulrich byl velký sběratel Codex Manesse. Předtím již Ulrich měl svých 58 lyrických básní ve své sbírce životopisů pěvců lásky Frauendienst. Vypráví tam historii lásky rytíře. Stupeň stylizace tohoto životopisu s literárními ozdobami je jej těžko hodnocená. Jedině jedinec znalý středověku „Frauendienst“ pochopí buď fikci nebo vlastní životopis. Když tu padá zvláštní světlo (drastické pochopení lásky jako příznak odevzdanosti), tak reprezentuje Ulrich ve své „Frauenbuch“ svou vážnost vůle.

Lyričnost Ulricha je pokládána za konvenční a velký rytířský milostný spis kolem roku 1200, zejména Walther von der Vogelweide (asi 1170-1230). Ulrich nepatří mezi nejlepší vypravěče ve středověku.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vydané texty[editovat | editovat zdroj]

  • Franz Viktor Spechtler (Hg.): Frauendienst. Ulrich von Liechtenstein, (= Göppinger Arbeiten zur Germanistik; Band 485), Göppingen 1987 ISBN 3-87452-721-2
  • Ursula Peters (Hg.): Frauendienst (Jugendgeschichte). In Abbildungen aus dem Münchner Cod. germ. 44 und der Großen Heidelberger Liederhandschrift, (= Litterae; Nr. 17), Göppingen 1973 ISBN 3-87452-147-8

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ulrich von Liechtenstein na německé Wikipedii.

  1. Quellen

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Franz Viktor Spechtler und Barbara Maier (Hrsg.): Ich - Ulrich von Liechtenstein. Literatur und Politik im Mittelalter. Akten der Akademie Friesach "Stadt und Kultur im Mittelalter" 1996. Hrsg. v. . - Klagenfurt: Wieser Verlag 1999 (=Schriftenreihe der Akademie Friesach, Band 5). ISBN 3-85129-266-9
  • Heinz Gerstinger: Frau Venus reitet... - Die phantastische Geschichte des Ulrich von Lichtenstein, 1995.
  • Jan-Dirk Müller: Artikel "Ulrich von Liechtenstein", in: Verfasserlexikon Bd. 9 (1995), Spalte 1274-1282
  • Ursula Peters: Frauendienst. Untersuchungen zu Ulrich von Lichtenstein und zum Wirklichkeitsgehalt der Minnedichtung (= Göppinger Arbeiten zur Germanistik; Band 46), Göppingen 1971
  • Michael Pieper: Die Funktionen der Kommentierung im "Frauendienst" Ulrichs von Liechtenstein, (= Göppinger Arbeiten zur Germanistik; Band 351), Lauterburg 1982 ISBN 3-87452-564-3
  • Hermann Reichert: Rosensiegel Ulrichs von Lichtenstein. In: Jahrbuch des Vereins für Landeskunde von Niederösterreich 46/47 (1980/81). S. 425-440 und Bildanhang.
  • Hermann Reichert: Vorbilder für Ulrichs von Lichtenstein Friesacher Turnier. In: Carinthia I 173 (1983). S. 171-192.
  • Klaus M. Schmidt (Bearb.): Begriffsglossare und Indices zu Ulrich von Lichtenstein, (= Indices [Indizes] zur deutschen Literatur; 14/15), München 1980 ISBN 3-601-00409-7
  • Bernd Thum: Ulrich von Lichtenstein. Höfische Ethik und soziale Wirklichkeit, Heidelberg 1968

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Moravo, Čechy, radujte se!. Praha : Aula, 1998. 232 s. ISBN 80-901626-9-X.