Minnesang
Minnesang je německá tradice lyrických básní a písní, která vzkvétala ve 12. století a pokračovala až do 14. století. Představitelé této poezie jsou známí jako Minnesänger - minnesängři. Tento název je odvozen od slova minne, které ve středověké němčině znamenalo žena[1], a které bylo hlavním tématem jejich tvorby. Trubadúrské písně jsou shromážděny ve velkém heidelberském sborníku pojmenovaném po svém mecenáši Rüdigeru Manessovi, viz Kodex Manesse. Ve Francii se nazývali trubadúři (Provence) nebo truvéři (severní Francie).
Obsah |
Významní Minnesängři [editovat]
Dunajská lyrika [editovat]
Raná dvorská lyrika [editovat]
Klasická minnesängerská poezie [editovat]
- Albrecht von Johansdorf
- Gottfried von Strassburg
- Hartmann von Aue (1170 -)
- Heinrich von Morungen
- Reinmar von Hagenau (- asi 1210)
- Süßkind von Trimberg
- Walther von der Vogelweide
- Wolfram von Eschenbach
Pozdní minnesängerská poezie: 13. století [editovat]
- Regenbogen
- Friedrich von Sonnenburg
- Gottfried von Neifen
- Heinrich von Meissen (1250/1260 - 1318)
- Hugo von Montfort
- Konrad von Würzburg (1220/1230 - 1287)
- Neidhart von Reuental (1. polovina 13. století)
- Otto von Botenlauben
- Reinmar von Zweter (1200 - po 1247)
- Tannhäuser
- Ulrich von Liechtenstein (asi 1200 - 1275)
- Walther von Klingen (1240 - 1286)
- Václav II. (1271 – 1305)
- Heinrich von Feiburg (2. polovina 13. století)
Pozdní minnesängerská poezie: 14. století [editovat]
Ukázky [editovat]
Následující milostná báseň nemá známého autora. Byla nalezena v latinském kodexu ze 12. století v klášteře Tegernsee.
Původní znění ve středověké němčině [editovat]
- Dû bist mîn ich bin dîn.
- des solt dû gewis sîn.
- dû bist beslozzen
- in mînem herzen.
- verlorn ist das sluzzelîn.
- dû muost immêr darinne sîn!
Moderní němčina [editovat]
- Du bist mein, ich bin dein,
- dessen sollst du gewiss sein.
- Du bist verschlossen
- in meinem Herzen,
- Verloren ist das Schlüsselein-
- du musst immer darin sein.
Anglický překlad [editovat]
- You are mine, I am yours
- Of that you may be sure
- Deep within my heart
- You're safely locked away
- But I have lost the key
- And there you'll ever stay
Královské verše Václava II. [editovat]
(úryvek z novodobého překladu Petra Kopty)
To dobrodružství mé, z něhož mi vzešla přízeň,
přineslo přesladkou mi lásku na dosah.
Štěstím se zachvívám, sotva si připomenu,
jak hojnou dobylo mé úsilí mi sklizeň:
paní tak úchvatnou jsem nespatřil ni v snách,
smím věru pyšný být na překrásnou tu ženu.
A přece nemusí se o bezpečí třást:
s radostí dala mi i převelikou strast,
již se mé srdce dalo zmást
a chytlo se v krutou past.
„Najdi si milenku!“ má duše říkala mi.
Ó blaze, blaze mi, že poslech jsem ten hlas!
Nejprve potěchou mých očí jenom byla,
že však je krásnější nad všechny drahokamy,
z očí mi do srdce pronikla v krátký čas.
Co ale úsilí mě stála moje milá!
Srdce i smysly své jsem do služeb jí dal,
i všechny city své, naděje, radost, žal,
za to jsem z jejích rukou vzal
štěstí – a přece trpím dál.
Jak rudá růžička, jež z poupěte se dere,
polibky od slunce, včel chtějíc získati,
rty sladké jako med nabídla dychtivě mi.
Věřte, že nebylo a není štěstí, které
by mohlo zmámit mě mocnější závratí,
nad onu důvěru, před níž jsem zůstal němý…
Jak když tím polibkem mi smysly omámí:
zaplavil závratný je pocit neznámý.
z bolesti radost vzešla mi –
já smál se mezi slzami!
Ulrich von Etzenbach - ukázka „vlasteneckých“ veršů [editovat]
Však od lva pryč jsem nechtěl jít
a podnes u něho chci být,
mě porodila jeho zem.
Jej po Bohu pánem zvolil jsem.
