Uhličitan olovnatý
| Uhličitan olovnatý | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | Uhličitan olovnatý |
| Ostatní názvy | Karbonát olovnatý |
| Sumární vzorec | PbCO3 |
| Vzhled | Bílá krystalická látka |
| Identifikace | |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 267,21 g/mol |
| Teplota rozkladu | 315 °C; tj. 388 K (na CO2 a PbO) |
| Hustota | 6,582 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | 0,1 mg/100 ml (20 °C) |
| Bezpečnost | |
| R-věty | R20/22 R33 R50/53 R61 R62 |
| S-věty | S45 (S53) S60 S61 |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Uhličitan olovnatý je bílá, jedovatá, anorganická látka bez zápachu a chuti se vzorcem PbCO3. Tato látka se v přírodě vyskytuje v nerostu zvaném cerussit.
Obsah |
Výroba [editovat]
Tato látka se vyrábí průmyslově reakcí ve vodě rozpustných olovnatých solí s uhličitanem sodným. Příkladem těchto solí jsou dusičnan olovnatý (drahá, ale velice snadná výroba), octan olovnatý či chlorid olovnatý (není moc dobře rozpustný). Reakce probíhá dle rovnice:
Pb+II (aq) + Na2CO3 (aq) → 2Na+I (aq) + PbCO3 (s)
Reakce [editovat]
Tato látka se při zahřívání nad 315 °C rozpadá na oxid uhličitý a oxid olovnatý, dle rovnice:
PbCO3 —t→ CO2 + PbO
Podobně jako ostatní uhličitany, reaguje se silnými kyselinami, jako kyselina chlorovodíková či kyselina dusičná a jinými, za vzniku příslušných solí, vody a oxidu uhličitého.
Využití [editovat]
Ve dnešní době je využití této látky kvůli jeho toxicitě redukováno na minimum, nejdůležitější využití je v chemickém průmyslu, nicméně dříve se tato látka používala jako barvivo. Používala se nejčastěji v kombinaci s jinými látkami, např. směs uhličitanu a hydroxidu olovnatého byla nazývána olovnatá běloba.
Bezpečnost [editovat]
Tato látka je nerozpustná ve vodě, proto by teoreticky, podobně jako například síran olovnatý či sulfid olovnatý měl projít tělem bez větších následků. Problém však je, že tato látka pro požití reaguje s kyselinou chlorovodíkovou v žaludku za vzniku rozpustného chloridu olovnatého, který způsobuje otravu olovem. Proto se při práci s touto látkou musí zacházet nanejvýš opatrně.