Uhelný dehet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Uhelný dehet lidově nazývaný tér (thér) je hnědá nebo černá kapalina s vysokou viskozitou, páchnoucí po aromatických uhlovodících. Uhelný dehet je vedlejším produktem karbonizace uhlí při výrobě koksu nebo jeho zplynování při výrobě svítiplynu. Uhelné dehty jsou složité a proměnné směsi fenolů, polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) a heterocyklických sloučenin[1].

Použití[editovat | editovat zdroj]

Protože je uhelný dehet hořlavý, někdy se používá jako palivo. Podobně jako většina těžkých olejů se musí nejdříve zahřát do tekutého, řidšího stavu.

Podobně jako dehet z borovice lze i uhelný dehet použít v léčebných šamponech, mýdlech a mastích pro léčbu lupů a psoriázy. V USA jsou tyto přípravky dostupné bez předpisu a podléhají regulacím FDA. Pro improvizované použití je k v americkém lékopisu dispozici dehtový roztok k povrchovému použití, který obsahuje 20 % dehtu v ethanolu s přídavkem 5 % polysorbátu 80[2] - tento roztok musí být rozředěn do masťového základu, například vazeliny. Uhelný dehet se používá také k syntéze paracetamolu (acetaminofenu).

Dehty se běžně používají pro léčbu psoriázy, přičemž uhelný dehet je nejúčinnější. Ropný dehet se používal ve starověkém Egyptě při mumifikaci zhruba v období 1000 př.n.l.[3]

Dříve se uhelný dehet používal jako základní složka do směsí pro stavbu vozovek a chodníků. Byl sice levný a bylo jej dost, ale jeho bod tání byl nízký a za letnich dní se lepil na boty a pneumatiky aut jej z vozovky vytrhávaly. Dnes se však obvykle využívají ropné produkty (asfalt), jejichž hlavní význam je ten, že tají za vyšších teplot, mají delší životnost a vyžadují menší údržbu. Do Česka se dováží. Dehet byl složkou prvních "asfaltových" vozovek. Ulice Bagdádu byly takovouto vrstvou vybaveny již v 8. století našeho letopočtu[4].

Ve stavebnictví byl již v době monarchie hlavním, ale také jediným hydroizolačním materiálem ve formě papírové lepenky nasycená dehtem (térpapír-térák) a nebo dehet v sudech, který se na stavbě vařil v kotlích a pak se roztíral po základech, stěnách nebo po střechách. Vždy byl nátěr horkým térem, pak vrstva térpapíru, znovu nátěr, tér papír, nátěr. Papír však vlhkostí ztěřel,strávil se a šel rozemnout v prstech-izolace doslova zmizela-proto staré praktiky neudivuje vlhkost stěn starých budov ve sklepě i přes tehdy provedenou izolaci. Trvanlivost na střechách vzhledem k jeho nízkému bodu tání byla také nízká- v létě žárem stékal, v zimě mrazem křehnul a praskal. Větší rozšíření kvalitnějších asfaltových lepenek začalo u nás až v polovině 70. let minulého století, byly však také dražší. Na přelomu století ochránci přírody prosadili zákaz používání dehtu, z důvodu jeho karcinogennních účinků a přestal se vyrábět. Občas je k sehnání ve stavebních bazarech. Z dnešního pohledu a stavebních technologií patří dehet jako izolační materiál do muzea zednictví a izolatérství.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coal tar na anglické Wikipedii.

  1. Toxicological profile for wood creosote, coal tar creosote, coal tar, coal tar pitch, and coal tar pitch volatiles U.S. Department of Health and Human Services, page 19, September 2002
  2. USP30-NF25 page 1817
  3. http://www.geotimes.org/feb05/NN_mummytar.html
  4. Dr. Kasem Ajram. The Miracle of Islam Science. 2nd Edition. vyd. [s.l.] : Knowledge House Publishers, 1992. ISBN 0-911119-43-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]