Touretteův syndrom

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Touretteův syndrom
Objevitel syndromu Georges Gilles de la Tourette
Objevitel syndromu Georges Gilles de la Tourette
Klasifikace
MKN-10 F95.2
MeSH D005879

Touretteův syndrom (čti "Turetův", zkratka TS) je vrozené neuropsychiatrické onemocnění. Začíná obvykle v dětství (nejčastěji kolem 6–7 let věku) a projevuje se pohybovými a zvukovými tiky. Často se také vyskytují přidružené poruchy chování (např. hyperaktivita s poruchou pozornosti (ADHD), obsedantně kompulzivní porucha (OCD), sebepoškozování a další). Onemocnění nese název francouzského neurologa Georgese Gillese de la Tourettea, který v r. 1885 přinesl první ucelený popis nemoci. V České republice nemocným a jejich rodinám pomáhá Občanské sdružení ATOS – Asociace pacientů s Touretteovým syndromem.

Tiky[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Tik

Tiky jsou náhlé, bezúčelně se opakující pohyby nebo zvuky. Vyskytují se mnohokrát za den, ruší normální aktivitu a jsou obvykle značně nápadné. Zmírňují se v klidu a při psychické pohodě, naopak při stresu a duševním vypětí se zhoršují. Jejich četnost i závažnost se může v čase měnit. Tikům předchází nutkání k jejich provedení, které je po vykonání tiku následováno uvolněním vnitřního napětí. Tiky mohou být přechodně potlačeny vůlí. Avšak při jejich delším zadržování zesílí vnitřní napětí natolik, že je nelze již déle potlačovat a dochází k intenzivnímu vybíjení nashromážděných tikových projevů (tzv. rebound fenomén). Tiky vznikají na podkladě funkčního onemocnění mozku. Nejedná se tedy o zlozvyky, které by se daly odnaučit a které by nemocný dělal schválně.

Tiky rozdělujeme na pohybové (např. mrkání, trhání hlavou, záškuby končetinami) a zvukové (např. pokašlávání, chrochtání, pískání, vykřikování slov či vulgarismů – tzv. koprolálie). Obě skupiny můžeme dále dělit podle míry jejich složitosti na tiky prosté a komplexní. U jednoho pacienta se mohou různé druhy tikových projevů vyskytovat současně. Někteří nemocní své projevy skrývají tak, že je vtělují do zdánlivě účelných činností (např. po trhnutí hlavou naznačují upravování účesu). Tyto přídavné pohyby, které mají tiky maskovat, nazýváme parakineze.

Léčba TS[editovat | editovat zdroj]

TS je vrozené chronické onemocnění, které nelze zcela vyléčit. Princip léčby TS spočívá v ovlivnění příznaků nemoci, tedy ve zmírňování tiků a projevů přidružených poruch.

Základem léčby TS je včasná a správná diagnóza. Je důležité, aby nemocný i jeho okolí byli o nemoci řádně informováni. Samotné pochopení příčiny vlastních obtíží má pro nemocného nezastupitelný léčebný efekt. Před dětmi by se diagnóza TS neměla tajit, ale měla by jim být úměrně jejich věku a chápání vysvětlena. Nemocný by měl být veden ke snaze vyrovnat se se svými obtížemi a naučit se otevřeně o svých problémech hovořit. Dostane-li se do nového prostředí, neměl by váhat vysvětlit ostatním, jaká je podstata jeho obtíží, aby předešel případnému nedorozumění či posměchu.

V léčbě TS hrají zásadní roli režimová opatření, zejména uplatnění speciálních postupů při výchově a výuce ve škole. Nemocní by se také měli chránit před nadměrným stresem. Vhodné je podporovat a rozvíjet zájmové aktivity, neboť v průběhu řady činností, které děti baví a soustředí se při nich, projevy TS z velké části ustupují. Nezastupitelnou pozici má psychologické poradenství a psychoterapie. Její efekt může být zvláště přínosný k ovlivnění přidružených poruch chování.

K léčbě farmaky[1] by se mělo přistoupit až tehdy, pokud předchozí prostředky selhávají. Většina dostupných preparátů působí tak, že ovlivňuje přenos nervových signálů v mozku a tím tlumí projevy onemocnění. Základní strategií léčby není potlačit všechny tiky (či projevy poruch chování), ale omezit je na snesitelnou míru. Při nasazení léku je třeba počítat s tím, že účinek nemusí přijít ihned, ale až s určitým odstupem (obvykle 2–3 týdny). Navíc lék, který dobře funguje u jednoho nemocného, nemusí být dostatečně účinný u druhého, proto je někdy nutné postupně vyzkoušet více preparátů. Nesmíme také zapomenout na možné riziko vzniku vedlejších účinků. Nejčastěji jimi jsou nadměrná únava, otupělost, přibývání na váze nebo nevolnost. Při jejich výskytu je třeba neprodleně informovat ošetřujícího lékaře. Někdy je nutné lék vysadit či vyměnit za jiný, jindy stačí pouze upravit dávkování.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FIALA, Ondřej. Tiky a Touretteův syndrom. Neurologie pro praxi. leden 2011, roč. 12, s. 382–385. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]