Třída Ticonderoga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Ticonderoga
USS Port Royal (CG-73)
USS Port Royal (CG-73)
Obecné informace
UživatelVlajka US Navy
Typraketový křižník
Loděpostaveno 27
vyřazeno 14
aktivních 13
Osudaktivní (2022)
Předchůdcetřída Virginia
Technické údaje (CG-52 až CG-73)
Výtlak6 700 t (standardní)
9 800 t (plný)
Délka172,8 m
Šířka16,8 m
Ponor9,5 m
Pohon4× LM2500
Rychlost32,5 uzlů (60 km/h)
Dosah6 000 nám. mil (11 110 km) při 20 uzlech (37 km/h)
Posádka30 důstojníků
300 námořníků[1]
Výzbroj2× 127mm Mk 45 Mod 4
2× Mk 141 (4hl.)
8× RGM-84 Harpoon

2× Mk 41 (61hl.)

BGM-109 Tomahawk
RIM-66
RIM-67
RIM-161
RIM-162
RIM-174
RUM-139

2× 25mm M242 Bushmaster
2× 20mm Phalanx
2-4× 12,7mm M2 Browning
2× Mk 32 (3hl.)

Mk 46
Pancířkevlar
Letadla2× SH-60B Seahawk
RadarAN/SPY-1

Třída Ticonderoga je třída raketových křižníků Námořnictva Spojených států amerických. Jsou to první lodě vybavené zbraňovým systémem Aegis.[2] Jejich hlavním úkolem je protivzdušná obrana svazů letadlových lodí.[3]

Celkem bylo postaveno 27 křižníků této třídy. První pětice byla předčasně vyřazena a námořnictvo si ponechalo zbylých 22 plavidel vybavených vertikálními vypouštěcími sily. V rámci modernizací byla zvýšena bojová hodnota lodí a bylo umožněno jejich fungování v rámci systému protiraketové obrany (Ballistic Missile Defense - BMD). Ve službě zůstává 22 křižníků této třídy.[4]

Lodě třídy Ticonderoga byly původně klasifikovány jako torpédoborce, přičemž jejich trup a pohonný systém byly převzaty z torpédoborců třídy Spruance. Klasifikace lodí byla změněna na křižníky ještě před položením kýlu prvního z nich.[2]

Životnost plavidel byla plánována na 35-40 let, však křižníky mají problémy s únavovými trhlinami svých hliníkových nástaveb. Opravy jsou velmi zdlouhavé a nákladné, proto má být až sedm křižníků předčasně vyřazeno ze služby.[5]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Celkem bylo postaveno 27 křižníků této třídy. Hlavními dodavateli se staly loděnice Ingalls Shipbuilding v Pascagoule ve státě Mississippi a loděnice Bath Iron Works v Bathu ve státě Maine. Kýl prvního křižníku USS Ticonderoga byl založen v roce 1980 a samotná loď vstoupila do služby na počátku roku 1983. Jako poslední byl v roce 1994 dokončen křižník USS Port Royal.

Jednotky třídy Ticonderoga:[6][7]

Jméno Loděnice Spuštěna na vodu Vstup do služby Status
USS Ticonderoga (CG-47) Ingalls SB 25. dubna 1981 22. ledna 1983 vyřazena 30. září 2004
USS Yorktown (CG-48) Ingalls SB 17. ledna 1983 4. července 1984 vyřazena 10. prosince 2004
USS Vincennes (CG-49) Ingalls SB 14. ledna 1984 6. července 1985 vyřazena 29. června 2005
USS Valley Forge (CG-50) Ingalls SB 23. června 1984 11. ledna 1986 vyřazena 30. srpna 2004
USS Thomas S. Gates (CG-51) Bath Iron Works 14. prosince 1985 22. srpna 1987 vyřazena 16. prosince 2005
USS Bunker Hill (CG-52) Ingalls SB 11. března 1985 20. září 1986 dne 22. září 2023 byla odstavena do rezerv
USS Mobile Bay (CG-53) Ingalls SB 22. srpna 1985 21. února 1987 dne 10. srpna 2023 byla odstavena do rezerv
USS Antietam (CG-54) Ingalls SB 14. února 1986 6. června 1987 aktivní
USS Leyte Gulf (CG-55) Ingalls SB 20. června 1986 26. září 1987 aktivní
USS San Jacinto (CG-56) Ingalls SB 14. listopadu 1986 23. ledna 1988 dne 15. září 2023 byla odstavena do rezerv
USS Lake Champlain (CG-57) Ingalls SB 3. dubna 1987 12. srpna 1988 dne 1. září 2023 byla odstavena do rezerv
USS Philippine Sea (CG-58) Bath Iron Works 25. dubna 1987 18. března 1989 aktivní
USS Princeton (CG-59) Ingalls SB 2. října 1987 11. února 1989 aktivní
USS Normandy (CG-60) Bath Iron Works 19. března 1988 9. prosince 1989 aktivní
USS Monterey (CG-61) Bath Iron Works 22. října 1988 16. června 1990 dne 16. září 2022 byla odstavena do rezerv
USS Robert Smalls (CG-62) Ingalls SB 15. července 1988 4. listopadu 1989 původní název jako USS Chancellorsville, aktivní
USS Cowpens (CG-63) Bath Iron Works 11. března 1989 9. března 1991 aktivní
USS Gettysburg (CG-64) Bath Iron Works 22. července 1989 22. června 1991 aktivní
USS Chosin (CG-65) Ingalls SB 1. září 1989 12. ledna 1991 aktivní
USS Hué City (CG-66) Ingalls SB 1. června 1990 14. září 1991 dne 23. září 2022 byla odstavena do rezerv
USS Shiloh (CG-67) Bath Iron Works 14. července 1990 18. července 1992 aktivní
USS Anzio (CG-68) Ingalls SB 2. listopadu 1990 2. května 1992 dne 22. září 2022 byla odstavena do rezerv
USS Vicksburg (CG-69) Ingalls SB 2. srpna 1991 14. listopadu 1992 aktivní
USS Lake Erie (CG-70) Bath Iron Works 13. července 1991 24. července 1993 aktivní
USS Cape St. George (CG-71) Ingalls SB 10. ledna 1992 13. dubna 1993 aktivní
USS Vella Gulf (CG-72) Ingalls SB 30. května 1992 12. července 1993 dne 4. srpna 2022 byla odstavena do rezerv
USS Port Royal (CG-73) Ingalls SB 20. listopadu 1992 9. července 1994 dne 29. září 2022 byla odstavena do rezerv

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Skupina osmi osminásobných vertikálních vypouštěcích sil Mk 41 na palubě křižníku USS San Jacinto (CG-56)
127mm lodní kanón křižníku USS Chancellorsville (CG-62)

Křižníky jsou vybaveny zbraňovým systémem Aegis. První pětice lodí (CG-47 až CG-51) nesla dvě dvojitá odpalovací zařízení Mk 26 s kapacitou osmdesát osm protiletadlových řízených střel moře-vzduch Standard SM-2 (nemohly odpalovat protizemní střely Tomahawk). Na zbylých 22 jednotek (CG-52 až CG-73) již byla instalována moderní vertikální odpalovací zařízení Mk 41 s mnohem větší variabilitou výzbroje. Jedna skupina osmi Mk 41 se nachází na přídi a druhá na zádi lodí. Celkem obsahují 128 buněk. Ve vertikálních vypouštěcích silech mohou být umístěny střely s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk, protiponorkové střely VL-ASROC a střely moře-vzduch Standard verzí SM-2 a SM-3 (použitelné proti balistickým raketám krátkého a středního dosahu). Do jedné buňky sila lze vložit také pouzdro se čtyřmi menšími střelami RIM-162 ESSM, sloužícími k obraně vůči protilodním střelám. Křižníky dále nesou osm protilodních střel RGM-84 Harpoon a jsou rovněž vybaveny dvěma trojhlavňovými 324mm torpédomety, ze kterých jsou vypouštěna lehká protiponorková torpéda Mk 46. Hlavňovou výzbroj představují dva 127mm lodní kanóny o délce hlavně 54 ráží a dva systémy blízké obrany Phalanx (později výzbroj doplnilo několik 12,7mm kulometů a dva 25mm automatické kanóny).[3]

Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár pro dva vrtulníky. První čtyři křižníky nesly dva stroje SH-2F Sea Sprite (LAMPS I) a ostatní modernější Sikorsky SH-60B Seahawk (LAMPS III).[8]

Pohonný systém tvoří čtyři plynové turbíny General Electric LM2500 o celkovém výkonu 80 000 koní. Lodní šrouby jsou dva, kormidla jsou zdvojená. Nejvyšší rychlost přesahuje 30 uzlů.[1] Dosah je 6 000 námořních mil při ekonomické rychlosti 20 uzlů. Důležitá místa chrání pancíř z kevlaru.[4]

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Uvnitř bojového řídícího centra (CIC) křižníku USS Vincennes (CG-49)

Křižník USS Vincennes je znám sestřelením civilního íránského dopravního letounu Airbus A300B2 letu Iran Air 655 v Hormuzském průlivu dne 3. července 1988. Kapitán křižníku íránský letoun považoval za útočící íránskou stíhačku F-14 Tomcat. Na palubě letounu tehdy zahynulo 290 osob.[9]

Jedenáct křižníků třídy Ticonderoga bylo nasazeno ve válce v Zálivu, přičemž USS Princeton zde byl poškozen výbuchem dvou min.[10] Dále operovaly například v Bosně a válce v Iráku.

V únoru 2008 křižník USS Lake Erie s pomocí upravené řízené střely Standard SM-3 úspěšně sestřelil vyřazený americký satelit USA 193 letící ve výšce 247 kilometrů nad Pacifikem.[11]

Křižníky USS Ticonderoga, USS Yorktown, USS Vincennes, USS Valley Forge a USS Thomas S. Gates již byly vyřazeny, protože jejich zastaralá odpalovací zařízení snižovala jejich bojovou hodnotu. V aktivní službě naopak zůstává všech dvacet dva jednotek vybavených vertikálními vypouštěcími sily VLS. U nich bylo rozhodnuto provést v letech 2006–2014 rozsáhlou modernizaci, která má zvýšit jejich bojovou hodnotu. Lodě pak mají být rovněž schopné fungování jako součást protiraketové obrany (Ballistic Missile Defense - BMD). První modernizovanou lodí je křižník USS Cape St. George.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Cruisers - CG [online]. US Navy [cit. 2017-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-06. (anglicky) 
  2. ↑ a b c The Ticonderoga (CG 47) - Class [online]. Navysite.de [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 53. 
  4. ↑ a b Ticonderoga Class Guided-Missile Cruisers, USA [online]. Naval-technology.com, 2009 [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Předčasný konec křižníků USN. ATM. 2012, roč. 44, čís. 3, s. 73. ISSN 1802-4823. 
  6. ↑ Class Ticonderoga Guided Missile Cruiser [online]. Worldwarships.com [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Class Bunker Hill Guided Missile Cruiser [online]. Worldwarships.com [cit. 2017-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-21. (anglicky) 
  8. ↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 54.
  9. ↑ KASÍK, Pavel. Proč Američané sestřelili dopravní letadlo s 290 lidmi na palubě [online]. Technet.cz, rev. 2008-01-22 [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ CG-47 Ticonderoga-class [online]. Globalsecurity.org [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Američané sestřelili nebezpečný špionážní satelit. Aktuálně.cz [online]. Economia, rev. 2008-02-21 [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Americké raketové křižníky třídy Ticonderoga
Předchůdce: třída Virginia
Seznam amerických křižníků
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Ticonderoga&oldid=23208065“