Zerav západní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Túje západní)
Jak číst taxoboxZerav západní
alternativní popis obrázku chybí
Zerav západní (Thuja occidentalis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďcypřišovité (Cupressaceae)
Rodzerav (Thuja)
Binomické jméno
Thuja occidentalis
L., 1753
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zerav západní (Thuja occidentalis) je stálezelený jehličnatý strom čeledi cypřišovitých. Pochází ze Severní Ameriky a v Evropě je pěstován od 16. století. Dnes je oblíbený zejména k vytváření živých plotů.[2] Je známý pod lidovými názvy túje či peručí.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zerav západní dorůstá výšky až 15–20 m. Úzká, ale hustá koruna připomíná tvar kužele. Terminální výhon je vztyčený. Borka je šedohnědá, loupe se v podélných pruzích.[4]

Větve, jehličí[editovat | editovat zdroj]

Větve zeravu rostou rozložené vodorovně. Ploché šupinaté jehlice jsou z vrchu tmavě zelené, ze spodní strany žlutozelené. V zimě se mohou zbarvovat do rezavé barvy.[2] Postavení jehlic je vstřícné křižmostojné, jehlice jsou oblé bez zřetelné špičky a nemají bílou kresbu. U prvních jehlic se může vyskytovat kulovitá siličná žlázka, která po rozemnutí trpce voní.[5] Další jehlice mají volnou, dovnitř vtočenou špičku.[6]

Šišky, semena[editovat | editovat zdroj]

V dubnu až v květnu jsou na konci větévek jednopohlavné šištice, samičí se zbarvují žlutohnědě, samčí červeně. Šištice dozrávají v srpnu až v září, při dozrávání šupiny šištic dřevnatí a rozevírají se. Na hřbetu šupiny je malý osten.[7] Zralé šišky zůstávají na zeravu až do zimy následujícího roku, neopadávají hned po dozrání.[4] Podlouhlé šišky jsou vzpřímené, velké 8–12 mm, mají 4-5 párů plodních šupin. Okřídlené semeno zeravu je drobné, ploché, tmavě zbarvené.[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Přirozené rozšíření zeravu v Severní Americe – v oblasti Velkých jezer a dále severně až k Hudsonovu zálivu. Vyskytuje se také v Appalačském pohoří v USA. Roste především ve smíšených lesích spolu s jedlovcem kanadským, borovicí vejmutovkou a javory. Hojně také roste na vápencovém podkladu či zabahněných lokalitách, kde vytváří čisté porosty.

Asi od poloviny 16. století, kdy byl zerav zaveden do Evropy, se hojně pěstuje v parcích, zahradách a hřbitovech.[2]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Pro svoji nenáročnost na vnější podmínky je zerav velice oblíbeným stromem ve střední a západní Evropě. Je mrazuvzdorný, dobře snáší jak nedostatek světla, tak vedro a sucho. Dobře se vypořádá také se sestřihem, proto je velmi populární dřevinou živých plotů.[6]

Nejběžnějším parazitem je drobný motýl molovka tújová. Její napadení se projeví zahnědnutím konců letorostů.[8]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Přirozeně se zerav rozmnožuje generativně, stejně jako ostatní nahosemenné rostliny. Umělé vysazení zeravu je uskutečněno výsevem, řízkováním nebo roubováním.

Výsev[editovat | editovat zdroj]

Sbírají se dozrávající šišky na přelomu srpna a září, které se dosušují. Semena, která z šišek po dosušení vypadají, se skladují přes zimu a na jaře (duben-květen) se zasévají. Je doporučeno poslední měsíc před výsevem semena stratifikovat, tj. uskladnit při nižší teplotě a tím podpořit následné klíčení. Po výsevu se zemina pokryje tenkou vrstvou písku. Klíční rostlinky jsou dvouděložné, po 5 dnech jsou patrny první dvojice jehlic, po 25 dnech čtyřčlenné přesleny.[6]

Řízkování[editovat | editovat zdroj]

Řízky většiny kultivarů velice dobře zakořeňují, proto je řízkování vůbec nejoblíbenější metodou rozmnožování. Řízky se odebírají od června do prosince a je doporučeno je ošetřit stimulátorem růstu.

Roubování[editovat | editovat zdroj]

Roubování není příliš obvyklé, protože většina kultivarů se velice dobře rozmnožuje řízkováním. Roubování je však také možné, provádí se přelomu zimy a jara.[9]

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Všechny části rostliny jsou jedovaté.[7] Jed thujon dráždí pokožku, dostane-li se na kůži alergikovi, po vnitřním užití vyvolává zvracení, krvavé průjmy, poškození ledvin a u těhotných žen může dojít k potratu.[3]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Díky husté koruně a dobré snášenlivosti na řez a tvarování je zerav využíván především do živých plotů, a to zejména kultivar Thuja occidentalis brabant.[7] Do dnešní doby bylo vypěstováno přes 140 kultivarů[10], z nichž některé jsou odlišné barevně, jiné vzrůstem či typem koruny. Využívají se také v upravených zahradách francouzského typu.

Zerav je také vhodný k zalesňování bažinatých půd, neboť se ve svém přirozeném prostředí Severní Ameriky často vyskytuje na bažinaté půdě.[6]

Uplatnění má zerav i v oblasti léčitelství – jeho mladé větvičky se sbírají od dubna do června. Z nich se vyrábí tinktura, která se používá zevně na různé výrůstky na kůži, např. bradavice. Silně ředěná tinktura se doporučuje na bolesti zad.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. a b c d Jaromír Pokorný. Stromy. [s.l.]: Aventinum, 1990. 223 s. ISBN 80-7151-045-9. S. 74–75. 
  3. a b c SEKYT, Viktor. Bezpečné bylinkářství. [s.l.]: GEMMA89, 1994. 137 s. ISBN 80-85206-20-X. S. 109. 
  4. a b zerav západní [online]. prirodopis.eu [cit. 2013-04-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ČIHAŘ, Jiří. Příroda v ČSSR. [s.l.]: Práce, 1988. 426 s. S. 77. 
  6. a b c d AMANN, Gottfried. Stromy a keře lesa. [s.l.]: Nakladatelství J. Steinbrener Vimperk, 1997. 228 s. ISBN 80-901324-9-9. S. 26, 99, 119. 
  7. a b c MIKULA, Alois. Plody planých a parkových rostlin. [s.l.]: SPN, 1989. 288 s. ISBN 80-04-23826-2. 
  8. molovka tújvá [online]. prirodnizahrada.eu [cit. 2013-04-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. Andreas Bärtels. Rozmnožování dřevin. [s.l.]: SZN, 1988. 452 s. S. 403–404. 
  10. Thuja occidentalis - zerav západní (túje západní) [online]. botanika.wendys.cz [cit. 2013-04-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]