Subsulfid uhlíku
| Subsulfid uhlíku | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Model molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název | propa-1,2-dien-1,3-dithion |
| Ostatní názvy | disulfid triuhlíku |
| Sumární vzorec | C3S2 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 627-34-9 |
| PubChem | 11062317 |
| SMILES | S=C=C=C=S |
| InChI | 1S/C3S2/c4-2-1-3-5 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 100,16 g/mol |
| Teplota tání | −1 °C (272 K) |
| Hustota | 1,27 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | nemísitelný |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Subsulfid uhlíku je anorganická sloučenina se vzorcem C3S2, tmavě červená kapalina nemísitelná s vodou, ale rozpustná v organických rozpouštědlech, která se snadno polymerizuje na černou pevnou látku.
Příprava a struktura[editovat | editovat zdroj]
C3S2 objevil v roce 1893 Béla Lengyel,[1] který předpokládal, že má sloučenina asymetrickou strukturu; později bylo pomocí infračervené a Ramanovy spektroskopie zjištěno, že je symetrická, a to podle grupy D∞h,[2] což odpovídá vzorci S=C=C=C=S. Podobnou strukturu má i suboxid uhlíku, O=C=C=C=O.
První příprava této sloučeniny byla provedena průchodem par sirouhlíku (CS2) elektrickým obloukem vytvořeným uhlíkovými elektrodami. Vznikl černý roztok, ze kterého po filtraci a odpařování zbyla třešňově červená kapalina; její molární hmotnost byla určena kryoskopií. Pozdější přípravy C3S2 byly prováděny termolýzou proudu CS2 v křemenných trubicích zahřívaných na 900 až 1100 °C, případně zábleskovou vakuovou pyrolyýzou 1,2-dithiol-3-thionů.[3]
Reakce a výskyt[editovat | editovat zdroj]
C3S2 reaguje s bromem za vzniku cyklického disulfidu.[4]
C3S2 se za zvýšeného tlaku polymerizuje na černou polovodivou pevnou látku; obdobnou reakcí vzniká černý polovodivý polymer také z CS2.
Pomocí mikrovlnné spektroskopie byla malá množství CnS2 nalezena v mezihvězdném prostředí.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carbon subsulfide na anglické Wikipedii.
- ↑ B. von Lengyel. Ueber ein neues Kohlenstoffsulfid. Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1893, s. 2960–2968. Dostupné online. DOI 10.1002/cber.189302603124.
- ↑ W. H. Smith; G. E. Leroi. Infrared and Raman Spectra of Carbon Subsulfide. The Journal of Chemical Physics. 1966, s. 1778–1783. DOI 10.1063/1.1727828. Bibcode 1966JChPh..45.1778S.
- ↑ C. T. Pedersen. The formation of 1,2-propadiene-1,3-dithione (carbon subsulfide) from flash vacuum pyrolysis of 1,2-dithiole-3-thiones. Tetrahedron Letters. 1996, s. 4805–4808. DOI 10.1016/0040-4039(96)00941-0.
- ↑ W. Stadlbauer; T. Kappe. The Chemistry of Carbon Subsulfide. Sulfur Reports. 1999, s. 423–445. DOI 10.1080/01961779908047951.
- ↑ J. Cernicharo; M. Guelin; H. Hein; C. Kahane. Sulfur in IRC + 10216. Astronomy and Astrophysics. 1987, s. L9–L12. Bibcode 1987A&A...181L...9C.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Subsulfid uhlíku na Wikimedia Commons
