Sodovka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sodovka ve sklenici; CO2 uniká v podobě bublinek

Sodová voda neboli sodovka, sifon či "sycená" nebo "perlivá" voda je pitná voda uměle nasycená oxidem uhličitým. CO2 je ve vodě převážně rozpuštěn, jen méně než 1 % připadá na nedisociovanou kyselinu uhličitou (H2CO3).[1]

Sodová voda vznikla v druhé polovině 18. století a její vynález je připisován dvěma autorům, kteří ji vynalezli nezávisle na sobě. V roce 1771 to byl švédský chemik Torber Bergman, kterému se podařilo smísit vodu s plynným oxidem uhličitým, získávaným při reakci sody s kyselinou - proto název "sodová", přestože již nemá se sodou ani se sodíkem nic společného. V roce 1772 to byl anglický sládek Joseph Priestley, který jímal oxid uhličitý vznikající při kvašení piva a poté ho míchal s vodou.[zdroj?] V době před druhou světovou válkou také vyráběli cukráři "sodovku" tak, že do ovocné šťávy nebo do roztoku kyseliny citronové přidávali jedlou sodu, která s kyselinou reagovala a za vývinu oxidu uhličitého, který se dále ve vodě rozpouštěl, vznikala "Sodovka", jejíž název byl odvozen od použité jedlé sody. Zde je jistá asociace s moravským označením "sodovka" pro perlivé, ovocné limonády, kdežto obyčejné, sycené vodě se zde říká "sifon".[zdroj?]

Sycené limonády[editovat | editovat zdroj]

Dnes je sodová voda základem při výrobě všech druhů limonád, od roku 1888 je takto sycená Coca-Cola.[zdroj?]

Vyrábí se mísením – sycením vody oxidem uhličitým. Pro domácí použití je známá tzv. sifonová láhev nebo větší výrobníky sodové vody - sodobary. V sodobarech je umístěn tzv. saturátor (karbonátor) naplněný stlačeným oxidem uhličitým do kterého se rozstřikuje voda. Ze saturátoru je pak odváděna hotová sodová voda přímo k výčepnímu kohoutu. Sodobar pro profesionální účely bývá vybaven chlazením a přimícháváním ochucovadel pro přípravu limonád. Nejnověji je v USA experimentálně provozovaný automat Coca-Cola až s desítkami přísad, navíc navzájem prakticky libovolně kombinovatelných.[zdroj?]

Kyselka[editovat | editovat zdroj]

Přírodní roztok oxidu uhličitého ve vodě s obsahem alespoň 1 g/l volného rozpuštěného oxidu uhličitého je kyselá minerální voda zvaná kyselka. Podle návrhu nové vyhlášky (stav z roku 2009) by se však označení „kyselka“ používalo pro přírodní minerální vody (přirozeně sycené) s obsahem volného CO2 nad 0,25 mg/l.[1]

Sodovka versus sifon[editovat | editovat zdroj]

Sodovka, soda neboli sodová voda, se nazývá též sifon, zejména na Moravě. Limonáda se moravsky nazývá sodovka a samo slovo "limonáda" se spíše neužívá.[2] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Academia Praha 1994) i Etymologický slovník Jiřího Rejzka (LEDA Voznice 2001) uvádějí sodovku jako první význam slova sifon a neznačí u něj žádnou nářeční ani stylovou příznačnost. Nový akademický slovník cizích slov (Academia Praha 2005) uvádí jako první význam tlakovou nádobu na sodovku a současně i sodovku, zvláště z této nádoby.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KOŽÍŠEK, František. Účinky vody s oxidem uhličitým na lidské zdraví [online]. Praha: Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost, 2003-04-24, [cit. 2011-12-27]. Dostupné online. (česky) 
  2. Moravsko-český slovník, URL: http://morce.slovniky.org

Související články[editovat | editovat zdroj]