Směrš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Směrš (též Smerš), (rusky: СМЕРШ, akronym od SMĚRť Špionam, rusky: СМЕРть Шпионам, česky: Smrt špionům) byly zvláštní jednotky sovětské vojenské kontrarozvědky. Jejich prvořadým úkolem bylo odhalování zrádců a kolaborantů v řadách Rudé armády, bojem proti poraženectví, byly ale pověřovány i dalšími úkoly.

Historie

Směrš vznikl v dubnu 1943 (či koncem roku 1942) vyčleněním z NKVD. Podřízen byl předsedovi Státního výboru obrany a komisaři obrany Stalinovi. Podílel se na prověřování příslušníků Rudé armády, vojenského námořnictva a vojsk NKVD. K aktivním opatřením patřilo sledování a otevírání pošty, přijímání a prověřování udání, provokace atd. Jednotky Směrše se obvykle pohybovaly za bojovými jednotkami a na osvobozeném území zajišťovaly osoby, o které mělo NKVD zájem.

Těsně po skončení 2. sv. války jednotky Směrše zajišťovaly vyhledávání a násilné repatriace osob do SSSR. Do jejich působnosti zároveň spadalo prověřování sovětských válečných zajatců vracejících se ze zajateckých táborů.

V rámci Směrše byly na Berijův příkaz po porážce Německa sestaveny zvláštní oddíly, které byly pověřeny vyhledáváním německých a rakouských vědců a jejich převozem do Sovětského svazu.[1]

Jako samostatný orgán byla Směrš zrušena v květnu 1946 a začleněna do MGB. Ještě v 50. letech 20. století se obdoba Směrše objevovala v sovětském válečném námořnictvu.

Členění

Náčelníkem Směrše byl po celou dobu Viktor Abakumov.

Směrš se podle činnosti dělil na pět operativních odborů:

  • stíhání armádních zběhů, odhalování zrady a projevů defétismu
  • zpravodajský sběr informací a vysílání agentů za nepřátelské linie
  • distribuce informací a rozkazů
  • zatýkání podezřelých, včetně civilistů
  • soudní činnost vykonávanou prostřednictvím tříčlenných tribunálů (tzv. trojek)

Činnost

  • ke konci války byli příslušníci Směrše v rámci zvláštních skupin vysazováni na okupovaná území (včetně Protektorátu Čechy a Morava), kde měli za úkol nejen organizovat partyzánskou činnost, ale i sledovat činnost jiných partyzánských skupin a společně s komunistickým odbojem zakládat Národní výbory.[2] Oddíly Směrše se v Československu objevily s prvosledovými jednotkami Rudé armády a krátce po osvobození začaly na našem území zatýkat československé občany z řad bývalé ruské emigrace. Ti poté byli deportováni do SSSR. Nejznámějšími osobnostmi zavlečenými do Sovětského svazu byli např. generál Sergej Vojcechovský či politik Augustin Vološin. Podle výzkumu z 90. let 20. století bylo do SSSR celkem zavlečeno 280 osob ruské a ukrajinské národnosti a 180 osob české, slovenské či jiné národnosti.[3]
  • jednotky Směrše vybavené kulomety měly zabránit střelbou do řad vojáků Rudé armády jejich ústupu před nepřítelem
  • prověřování sovětských zajatců vracejících se z německých zajateckých táborů – se všemi bylo nakládáno jako s pravděpodobnými dezertéry a byli deportováni do gulagů
  • násilné repatriace do SSSR – na obsazených územích jednotky Směrše vyhledávaly bývalé ruské uprchlíky z řad tzv. bílé emigrace (protisovětské opozice), příslušníky Vlasovových jednotek, které spolupracovaly s nacisty (stejně jako další proněmecké organizace tvořené Rusy) a ty pak, obvykle bez souhlasu hostitelské země převážely do SSSR. Zde tito lidé končili na popravištích nebo v gulazích (odhad je 3 až 10 tisíc lidí).
  • repatriační činnost jednotky Směrše prováděly i okupačních zónách Spojenců. Buď přebíraly bývalé občany SSSR vydávané spojeneckými úřady v rámci dohod z Jalty (např. 45 tisíc Kozáků předaných SSSR Velkou Británií) nebo prováděli únosy příslušníků protisovětské opozice ze západních zón .
  • zvláštní oddíly Směrše doplněné sovětskými vědci pátraly v Německu a Rakousku po uznávaných vědcích. Priorita byla kladena zejména na fyziky (pro potřeby sovětského jaderného výzkumu), smlouvy byly ale nabízeny i chemikům či specialistům na raketovou techniku. Zároveň tyto oddíly pátraly po písemnostech týkajících se německého jaderného výzkumu a materiálech potřebných pro výrobu jaderných zbraní (uran, těžká voda atd.).
  • oddíly Směrše bývaly pověřovány likvidací z řad emigrace či defektorů z řad sovětských zpravodajských služeb.

Reference

  1. ↑ PACNER, Karel. Atomoví vyzvědači. Praha: Albatros, 2007. ISBN 978-80-00-01984-0. S. 301. 
  2. ↑ PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945) díl II.. Praha: Themis, 2002. ISBN 80-7312-008-9. S. 383-385. Tyto zvláštní skupiny byly kromě Směrše tvořeny i příslušníky NKGB a NKVD,; v praxi mezi nimi ale nebyl činěn rozdíl
  3. ↑ CHURAŇ, Milan a kolektiv. Encyklopedie špionáže. Praha: nakladatelství Libri, 2000. ISBN 80-7277-020-9. S. 324. 

Literatura

  • ANDREW, Christopher. Neznámé špionážní operace KGB - Mitrochinův archiv. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0923-X. 
  • ROEWER, Helmut; SCHÄFER, Stefan; UHL, Matthias. Encyklopedie tajných služeb ve 20. století. Praha: Euromedia Group, 2006. ISBN 80-242-1607-8. 
  • CHURAŇ, Milan a kolekt. Encyklopedie špionáže. Praha: nakladatelství Libri, 2000. ISBN 80-7277-020-9. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Směrš&oldid=15414904“