Složenina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Složenina (kompozitum) je v lingvistice lexém (slovo), který se skládá z nejméně dvou jiných lexémů (slov). Skládání je jeden ze způsobů tvoření slov – slovotvorby.

Skládání slov v češtině[editovat | editovat zdroj]

V češtině se nejčastěji tvoří dvouslovné složeniny, a to především podstatná jména (slovotvorba) a přídavná jména (slovotvorný), méně často slovesa (blahořečit) a příslovce (širokoúhle).

Složeniny v češtině rozdělujeme na:

  • nepravé
  • pravé

Nepravé složeniny[editovat | editovat zdroj]

Nepravé (neboli nevlastní) složeniny lze rozdělit na samostatná slova beze změny jejich podoby a zpravidla i beze změny významu: žáruvzdorný, chvályhodný; zvláštním druhem jsou tzv. příslovečné spřežky, tedy příslovce, vzniklá splynutím předložky se jménem: nahoru, dokonce, vtom.

Pravé složeniny[editovat | editovat zdroj]

Pravé (neboli vlastní) složeniny nelze rozdělit na jednotlivá slova. První část složeniny nemůže existovat samostatně, někdy ani druhá část: vodoléčba, velkovýroba, vodoměr, dějepis. Jednotlivé výrazy mohou být spojeny spojovacím morfémem (interfixem), : vod-o-vod, osm-i-veslice, nebo jsou napojeny bezprostředně: dvoj-dobý.

Vztah částí složeniny[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivá slova složeniny mají mezi sebou vztah jako větné členy, buď jsou tedy spojeny souřadně, nebo je jedna část podřazena druhé. Při souřadném spojení převládá vztah slučovací (severozápad, sladkokyselý), někdy jde o jiný vztah (česko-německý slovník, prusko-rakouská válka).

Při podřadném spojení jeden člen určuje členství druhého členu, např.:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ, Jiří, a kol. Mluvnice češtiny pro střední školy. 1. vyd. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 127–129.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]