Slezská knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Takto bylo Slezsko rozděleno v 17. století

Území Slezska bylo dlouhou dobu rozděleno na mnohá polonezávislá slezská knížectví, někdy se také používá označení vévodství. Toto dělení bylo zapříčiněno rozdělením Polska podle závěti Boleslava III. Křivoústého v roce 1138. Podle tohoto rozdělení mělo být Polsko rozděleno na 4–5 údělů a každý z těchto údělů připadlo jednotlivým synům Boleslava. Slezsko podle této smlouvy potom připadlo Vladislavovi II. Vyhnanci a jeho potomci dále dělili Slezsko na další menší územní celky, až do roku 1675, kdy vymřeli všichni slezští Piastovci.

Za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. se tato knížectví stala vazaly k Českému království, a zůstala součástí Zemí Koruny české až do roku 1742, kdy probíhaly slezské války a větší část Slezska byla zabrána Pruskem, které zdejší knížectví inkorporovalo do svého království (i když některá knížectví sehrála později jistou epizodní roli).

Seznam slezských knížectví

K území Slezska bylo roku 1742 v důsledku první slezské války připojeno Kladské hrabství. Protože však Kladsko nevzniklo rozdělením původního Slezska, ale oddělením od Čech, nebývá mezi slezská knížectví počítáno.

Územní vývoj slezských knížectví

Literatura

ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-172-8.