Sevěřští z Kuličova
| Sevěřští z Kuličova | |
|---|---|
 | |
| Země |  slezská knížectví,  Moravské markrabství |
| Tituly | rytíři |
| Zakladatel | Hynek Sevěřský z Kuličova († 1653) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sevěřští z Kuličova (též Severští z Kuličkova či Severští z Kulířova) byli původem slezský rytířský rod, od první poloviny 17. století usedlý na Moravě.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Rod pocházel z Horního Slezska, patrně ze vsi Skałągi (něm. Skalung) u Kluczborku.[1] Roku 1560 byl jistý Jan Severský držitelem svobodného dvora v Kostelci na Hané, ovšem jeho příbuznost s rodem Sevěřských z Kuličova není prokazatelná. Prvním doložitelným Sevěřským na Moravě byl až Hynek Sevěřský z Kuličova († 1653), který v roce 1616 studoval na olomoucké jezuitské univerzitě (v univerzitní matrice je zapsán jako „Nobilis Hinko Sewerski de Kuliczhom, Silesius“).[1][2] Hynek vstoupil do služeb Karla knížete z Lichtenštejna (1569–1627) a jeho syna Karla Eusebia knížete z Lichtenštejna (1611–1684), přičemž v letech 1624–1648 působil v úřadu hejtmana lichtenštejnských panství Lanškroun a Lanšperk.[1][3] Od olomouckého biskupa Františka kardinála z Ditrichštejna (episkopát 1599–1636) obdržel v dubnu 1628 lenní statek Choryni se vsí Choryňskou Lhotou a dvorem Stříteží a statek Loučku se vsí Podolí, které byly dříve konfiskovány rytíři Ctiborovi Chorinskému z Ledské. Svou východomoravskou majetkovou držbu pak rozšířil ještě v roce 1641 o panství Lešnou, kterou zakoupil od svých švagrů rytířů Půhončích z Předmostí;[4] pozornost poté soustředil na úpravu lešenské tvrze, jež byla postupně přebudována v čtyřkřídlý zámek.[4] V této době též zakoupil statek Količín u Holešova a pozemek na Moravské ulici v Lipníku nad Bečvou, kde nechal postavit hospodářský dvůr.[5][6] Hynek Sevěřský z Kuličova zemřel v průběhu roku 1653 a jeho ostatky byly pohřbeny v kostele sv. Petra a Pavla v Kelči u Valašského Meziříčí. Přestože lenní statky Choryni a Loučku odkázal svým dětem, jeho závěť byla prohlášena za neplatnou a tato manství byla olomouckým biskupem Leopoldem Vilémem Habsburským (episkopát 1636–1662) následně předána do držení Jana Kaldtschmidta z Eisenberku.[1] Lešenské panství pak Hynkovi dědici prodali v roce 1656 Hoffmannům z Grünbuchlu.
Pokračovatelem rodu se stal Hynkův syn Bohumír Sevěřský z Kuličova, jenž však vstoupil do premonstrátského řádu a pobýval v jejich zábrdovickém klášteře.[1] Z dalších Hynkových dětí jsou známy dcery Kateřina Terezie (poprvé provdaná Přepyšská z Rychmburka, podruhé Saltenreichová) a Marta (provdaná Stařínská z Bítkova). V letech 1625–1636 je také připomínána Hynkova sestra Dorota Sevěřská z Kuličova, která měla dvě nemanželské děti s Bernardem Tvorkovským z Kravař.[1]
Erb[editovat | editovat zdroj]
Erb Sevěřských z Kuličova sestával z červeného štítu, v němž spočívala stříbrná točenice (věník). Štít kryl turnajový helm s červeno-stříbrnými přikryvadly. Klenotem bylo šest stříbrných a po trojici vzájemně odvrácených pštrosích per. Samotný štít odpovídá herbu Nałęcz, známému z polské heraldické praxe, přičemž obdobný znak nosila také polská šlechtická rodina Dluzských z Dlůhého.[6]
Dochovaný erb Sevěřských z Kuličova se nachází na raně barokním náhrobním kameni Hynka Sevěřského, který je umístěn v kostelní předsíni kelečského kostela sv. Petra a Pavla. Znova nalezen byl v roce 1991 a roku 2010 byl zrestaurován.[1][7]
Sídla a panství[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g PAVLŮ, Miroslav. Náhrobník Hynka Sevěřského z Kuličova. Ingredere Hospes. 2012, roč. 5, s. 46–51.
- ↑ SPÁČILOVÁ, Libuše; SPÁČIL, Vladimír (eds.). Nejstarší matriky olomoucké univerzity z let (1576) 1590–1651. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2016. ISBN 978-80-244-5116-9. S. 120.
- ↑ MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Argo, 2010. 664 s. ISBN 978-80-257-0294-9. S. 214.
- ↑ a b JANIŠ, Dalibor; ŠTĚTINA, Jan. Zámek v Lešné u Valašského Meziříčí. Historie a stavební vývoj. 1. vyd. Vsetín: Muzeum regionu Valašsko, 2014. ISBN 978-80-87614-24-2. S. 19–22.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 449.
- ↑ a b PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. 1. vyd. Vídeň: Josef Pilnáček, 1930. S. 271.
- ↑ Náhrobní kámen za oltářem skrýval vzácný rytířský znak. ČT24 [online]. [cit. 2023-06-06]. Dostupné online.