Sen v červeném domě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ilustrace k románu, autor Kaj Čchi (1773–1828)
Ilustrace k románu, autor Sun Wen (1818–1904)

Sen v červeném domě (čínsky: český přepis Chung-lou-men, v transkripci pinyin Hóng Lóu Mèng, znaky 红楼梦) je jeden ze čtyř klasických čínských románů, jehož autorem je čínský spisovatel Cchao Süe-čchin (asi 1715 – asi 1764).

Román byl zprvu znám pouze z opisů nedokončeného rukopisu o osmdesáti kapitolách pod názvem Vyprávění kamene (Š’-tchou ťi),[1] získal však záhy velkou proslulost. První knižní vydání z roku 1791 pak bylo jeho editory rozšířeno o dalších čtyřicet kapitol, o kterých oni sami v úvodu ke knize tvrdí, že je postupně objevili u různých antikvářů.[2] Již v jejich době však existovalo podezření, že těchto čtyřicet kapitol dokončil v autorově duchu jeden z editorů, spisovatel Kao O (asi 1738 – asi 1815), který také celý román opatřil novým jménem Sen v červeném domě.[3] Roku 1959 byl však objeven manuskript datovaný do roku 1755, který obsahuje celý text románu. To svědčí o tom, že předmluva editorů nebyla mystifikací a že autorem celého textu je Cchao Süe-čchin.[2]

Charakteristika a obsah románu[editovat | editovat zdroj]

Román, vyprávějící o úpadku rodiny konfuciánské džentry, má silné autobiografické rysy, neboť autor do něj přetavil své pocity deziluze a marnosti, plynoucí z jeho osobního života (mládí prožil bez rodičů a v dospělosti přišel o manželku i syna). Náplní románu jsou osudy Pao-jüho (Vzácného Nefritu), mladého syna bohaté a císaři blízké rodiny Ťia, a několika dívek žijících s ním v jednom domě, přičemž hlavní dějová linie je tvořena tragickým milostným příběhem hlavního hrdiny a jeho vzdálené příbuzné Taj-jü, kterým tradiční velká rodina přísně dodržující zásady konfuciánské morálky, nedovolí jejich vztah naplnit.

V románu vystupuje 421 důležitých postav ze všech tehdejších společenských vrstev.[1] Dílo je tak kompletní mozaikou života v tehdejší Číně, protože jeho děj zahrnuje prakticky všechny jeho aspekty. Odehrává se na císařském dvoře a v šlechtických palácích, popisuje ale i život úředníků, služek, nádeníků, řemeslníků, mnichů, obchodníků i rolníků, zachycuje ceremonie nejvyšších vrstev, herecká představení, zabývá se pěstováním květin, léčením i věštěním. Toto vše se děje na symbolickém pozadí procesu rozkladu Pao-jüovy rodiny, který je líčen s obrovskou nostalgií nad koncem velké kultury a s nesmiřitelným odsouzením pokrytecké morálky společnosti.

Autor vyšel z tradice čínských lidových románů, jejichž formální postupy (míšení verše a prózy, dělení na vypointované kapitoly, kdy již název je stručným obsahem, fantastické a pohádkové motivy) spojil se sugestivním lyrismem a dokonalým pochopením lidské psychiky (obdivuhodně vystihl zejména jemnost, proměnlivost a složitost ženské duše). Román je napsán spisovným lidovým jazykem paj-chua v jeho vrcholné podobě, což umožňovalo, aby byl čten i mimo vrstvu vzdělanců, které byl primárně určen.[4] Společně s Příběhy Tří říší, Příběhy od jezerního břehu a s Putováním na západ patří dílo mezi čtyři klasické romány čínské literatury a je považováno za vyvrcholení klasické epochy čínské prózy.[1]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 1.. Praha : Odeon, 1967. S. 245–246.  
  2. a b Sen v červném domě 2., Odeon, Praha 1988, doslov Oldřicha Krále, str. 756-761
  3. Čínská encyklopedie. China ABC. Sen v červeném domě [online]. CRI Online, [cit. 2011-10-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Slovník světových literárních děl 1., Praha: Odeon, 1988, S. 166-167