Oldřich Král
Oldřich Král (* 13. září 1930 Praha) je český sinolog, překladatel a teoretik překladu. Ač se k sinologii dostal vlastně náhodou, stal se jednou z nejvýznamnějších postav v české historii oboru. Zabývá se především starou čínskou literaturou, filosofií a uměním.
Obsah |
Životopis [editovat]
Oldřich Král se hlásil (1949) na FF UK původně na dvojobor anglistika a komparatistika. Komparatistika však byla pod vlivem komunistické ideologie coby „buržoazní pavěda“ zrušena. Musel si najít k anglistice jiný doplňující obor. Volno bylo na sinologii u prof. Jaroslava Průška. Během krátké doby Král pod Průškovým vlivem sinologii propadl, stala se jeho hlavním oborem a předmětem celoživotního úsilí.
Po dokončení studií Oldřich Král zůstal na FF UK jako pedagog. Roku 1954 vstoupil do KSČ. Vědecká aspirantura v Orientálním ústavu Akademie věd i stáž na univerzitě v Pekingu byly zaměřeny na studium a překlad klasického čínského románu Žu-lin waj-š´ (Literáti a mandaríni). Po absolvování vědecké aspirantury u prof. Průška (1954-57) v Orientální ústavu se v roce 1958 vrátil na FF UK jako odborný asistent. Společně s tehdejším docentem Karlem Petráčkem vypracoval projekt Katedry věd o zemích Asie a Afriky. V roce 1969 vystoupil Král z KSČ a od té chvíle nesměl z politických důvodů přednášet, nedostával plat, bylo pozastaveno jeho habilitační řízení, byl vydán zákaz publikační činnosti. Král se proto živil dělnickými profesemi na Nákladovém nádraží Žižkov.
V roce 1972 byl Oldřich Král za přispění Lubora Hájka, K. Petráčka a V. Křístka přijat do Sbírky orientálních umění Národní galerie, a to na místo kurátora malířství a kaligrafie. Během působení v NG připravil řadu výstav a katalogů, většinou ve spolupráci s L. Hájkem. Průběžně pracoval na literárních a filosofických překladech, některé menší vyšly samizdatově (Mistr Čuang, Mnich Okurka, Tribunová sútra Šestého patriarchy, Shánění krávy - Deset obrazů hledajícího ducha), pod krycím jménem Josefa Fasse vyšlo v Odeonu Starožitné zrcadlo. V polovině osmdesátých let dokončil překlad Snu v červeném domě a Odeonu bylo dovoleno tento překlad klasického čínského románu vydat ve třech svazcích, počínaje rokem 1986. Poslední svazek vyšel v roce 1988 a posléze získal cenu Odeonu za nejlepší překlad roku 1988. Pak už následovala vydání dalších překladů.
Po pádu socialismu se Oldřich Král vrátil na FF UK a v letech 1990-1998 vedl Katedru (později Ústav) Dálného východu. Zároveň na FF UK založil Centrum komparatistiky, které též několik let vedl. V roce 1990 byl na základě habilitační práce odevzdané v roce 1969 jmenován v obnoveném docentském řízení docentem. V roce 1993 byl jmenován profesorem sinologie a srovnávací literatury Univerzity Karlovy a do roku 2000 působil jako ředitel Centra komparatistiky. V roce 1997 založil při Univerzitě Karlově „Chiang Ching-kuo International Sinological Center“ (CCK-ISC), sponzorované tchajwanskou Chiang Ching-kuo Foundation for Scholarly Exchange, jehož úkolem je rozvoj čínských studií v evropském a zvláště středoevropském regionu. 1994 zorganizoval v Praze pravidelný kongres Evropské asociace čínských studií (EACS), jejíhož komitétu byl dlouholetým členem. Krátce, v letech 2000-2001 byl rektorem Literární akademie v Praze. Po roce 1990 působil na řadě zahraničních univerzit, účastnil se mezinárodních konferencí. Od roku 2006 je předsedou Pražského lingvistického kroužku.
V posledních letech žije v Lásenici za Jindřichovým Hradcem, překládá a dále spolupracuje s FF UK. Své práce svěřuje v posledních letech k vydání zejména soukromému nakladatelství své manželky, redaktorky Evy Králové.
Ocenění [editovat]
- 1989 - cena Odeon za nejlepší překlad roku 1988
- 2003 - mezinárodní cena za překlad za Sen v červeném domě (Peking)
- 2010 - Cena Učené společnosti České republiky. Cena byla udělena „za rozvoj české sinologie a mnohostranné interkulturní zprostředkování čínské vědy a kultury české veřejnosti odborné i širší, zvláště v oblasti literatury, estetiky a filozofie“.
- 2010 - Státní cena za literaturu a překladatelské dílo
Bibliografie [editovat]
Odborná literatura [editovat]
Odborná literatura Oldřicha Krále z oblasti sinologie a teorie překladu je rozeseta po sbornících, časopisech a interních tiscích ústavů, v nichž působil. Bibliografie omezená na několik posledních let je uvedena na webu FFUK, viz níže Externí odkazy.
Nejucelenějším dílem je zřejmě následující titul:
- Král, O. (2005): Čínská filosofie - pohled z dějin. Lásenice, Maxima 2005.
Překlady [editovat]
Překlady Oldřicha Krále jsou specifické tím, že většinou obsahují velmi poctivě zpracovaný a zajímavý poznámkový a komentářový aparát. Objasňuje nesinologům souvislosti textu, které by laikům zůstaly utajeny. Mezi nejdůležitější překlady patří:
- Kniha proměn – I-ťing
- Dong Yue: Vsuvka do Putování na západ: román na přidanou
- Shánění krávy. Deset obrazů hledajícího ducha
- Chuej-neng: Tribunová sútra Šestého patriarchy
- Cchao Süe-čchin: Sen v červeném domě
- Čuang-c': Sebrané spisy
- Liou Sie: Duch básnictví řezaný do draků. Teoretická báseň v próze
- S'-kchung Tchu, Chuang Jüe, Jang Ťin-ceng: Tři nadání, 1999 z čínštiny přeložil Oldřich Král a následně přebásnil Karel Šiktanc
- Sun-c': O válečném umění
- Wu Ťing-c´: Literáti a mandaríni. Neoficiální kronika konfuciánů
- Wu-men Chuej-kchaj: Brána bez dveří
- Li Yu: Rouputuan – Meditační rohožky z masa, erotická groteska
