Santa Maria in Cosmedin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Santa Maria in Cosmedin
Basilica di Santa Maria in Cosmedin Roma 2012.jpg

S. M. in Cosmedin, průčelí s věží

Místo
stát ItálieItálie Itálie
region Lazio
obec Řím
zeměpisné souřadnice 41°53′16,8″ s. š., 12°28′54,12″ v. d.
Základní informace
náboženství křesťanství
církev římskokatolická
diecéze Římská diecéze
status bazilika minor
Architektonický popis
výstavba 8.–11. století
Specifikace
délka 40 metrů
šířka 20 metrů
Odkazy
adresa Piazza Bocca della Verità 18
00186 Roma
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Interiér
Mozaika
Bocca della Verità

Sanata Maria in Cosmedin je titulární bazilika v jižní části Říma, v rione Ripa, mezi Circus Maximus a řekou Tiberou. Kostel, vysvěcený v 6. století, stojí v místech starověkého Forum boarium a vznikl přestavbou a rozšířením starověké sýpky a výdejny obilí. Štíhlá věž vznikla ve 12. století a v portiku před průčelím je umístěna kruhová mramorová deska, lidově Bocca della verità.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve starověku zde bylo Forum boarium (dobytčí trh) a řada menších chrámů, oblastí procházaly i odpadní stoky, včetně té největší, Cloaca maxima. Usazovali se zde řečtí obchodníci a v 1. století n. l. byla postavena Statio Annonae, sloupová hala, která sloužila jako sýpka a výdejna obilí pro chudé. V 6. století byla proměněna na kostel Panny Marie in Schola Graeca a roku 772 ji papež Hadrián I. dal rozšířit o presbytář s apsidami. Ty stojí na základech chrámu Herkula Pompeiana, které se zčásti zachovaly v kryptě. Roku 1118 dal papež Gelasius II. kostel, zpustošený Normany, obnovit a postavit věž, jednu z nejvyšších v Římě. Kolem roku 1200 vznikl portikus před průčelím a ve 13. století byl kostel vyzdoben mramorovou mozaikovou podlahou a dalšími plastikami slavné školy Cosmatů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

V jinak téměř prázdném kostele bez nábytku působí hlavně bohatá mramorová dlažba. Ve vstupní části je dobře zachována starověká hala s mramorovými korintskými sloupy, v presbytáři jsou zdobené mramorové přepážky ze 13. století. Ve střední apsidě je biskupský trůn s patrně starověkými lvími hlavami, kdežto oltář stojí před apsidou, jak to bylo obvyklé v raně křesťanských bazilikách. Toto uspořádání, které opět doporučil Druhý vatikánský koncil, se zde zachovalo v původní podobě.

Bocca della Verità[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ústa pravdy.

V portiku je na stěně velká kruhová mramorová desky s tváří říčního boha Tritona ze 4. stol. př. n. l. Původně patrně sloužila jako poklop stoky Cloaca maxima, ve středověku vznikla pověst, že člověk, který dá ruku do jeho „úst“ a zalže, už ji nikdy nevyndá. Odtud lidový název Bocca della Verità („ústa pravdy“).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Baedeker, L'Italie. Leipzig 1900, str..296.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.