Rozhlasový přenos bohoslužeb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Miloš Rejchrt káže během přímého rozhlasového přenosu bohoslužeb z kostela U Jákobova žebříku
Evangelické rozhlasové bohoslužby, káže synodní senior Josef Křenek, Český rozhlas Praha, neděle 23. února 1941.

Rozhlasový přenos bohoslužeb je služba umožňující se účastnit bohoslužeb těm posluchačům či jejich návštěvníkům, kteří nemohou přijít do kostela (senioři, nemocní, lidé na cestách či ve věznicích nebo ti, kteří jsou pracovně zapojení – například řidiči či lékaři).[1]

Rozhlasové přenosy v Česku[editovat | editovat zdroj]

První rozhlasový přenos bohoslužeb se uskutečnil v roce 1925.[2] První českobratrské evangelické kázání rozhlas vysílal 12. ledna 1930 z Brna, kázal brněnský farář Viktor Hájek, pozdější synodní senior. Kázání předcházela desetiminutová promluva Jindřišky Wurmové o významu Bible kralické.[3] Po sametové revoluci odvysílal první bohoslužby Československý rozhlas dne 4. února 1990 z katedrály svatého VáclavaOlomouci.[4] Český rozhlas vysílá bohoslužby přímým přenosem každou neděli a dále také v církevní svátky na stanici Český rozhlas Vltava (do začátku roku 2015 Český rozhlas Dvojka[5]). O nedělích jsou bohoslužby vysílány mezi devátou a desátou hodinou. Během jednoho roku je odvysíláno cca šedesát bohoslužeb. Polovina z nich je vysílána z římskokatolických kostelů a zbytek je rovným dílem rozdělen mezi ostatní církve sdružené v Ekumenické radě církví (z každé církve dvě bohoslužby za rok).[1] Římskokatolické bohoslužby s bohoslužbami jiných církví se přitom ve vysílání pravidelně střídají v dvoutýdenním cyklu.

Vedle Českého rozhlasu jsou bohoslužby vysílány také rozhlasovou stanicí Proglas.[6]

Technické podmínky pro přenos[editovat | editovat zdroj]

Přenosový vůz Českého rozhlasu během přenášení bohoslužeb

Pro vysílání bohoslužeb je nutné, aby kostel, z něhož mají být bohoslužby vysílány, splňoval několik podmínek:[1]

  • dobrá akustika (kostel musí být možné nazvučit)
  • možnost zaparkování rozhlasových přenosových vozů
  • nesmí v něm být slyšet zvuky z venku (například projíždějící tramvaje)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PALÁN, Aleš. Přímý přenos bohoslužby - řemeslo nebo adrenalin?. Katolický týdeník [online]. 2008 [cit. 2011-11-27]. Čís. 16. Dostupné online. 
  2. KRUPIČKA, Miroslav. Český rozhlas v datech [online]. Praha: Český rozhlas [cit. 2011-11-27]. Dostupné online. 
  3. První českobratrské kázání v rozhlase. Český bratr. 1. 1930, roč. 7, čís. 1, s. 26. Dostupné online. 
  4. HUBIČKA, Jiří; BĚLOHLÁVEK, Tomáš. Čím jsme to žili – v únoru 1990 [online]. Praha: Český rozhlas, 2015-02-25 [cit. 2019-09-22]. Kapitola 04.02.1990. Dostupné online. 
  5. PETERA, Martin. ČRo přesouvá duchovní program z Radiožurnálu a Dvojky na Vltavu. iHNed.cz [online]. 2015-01-07 [cit. 2015-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-23. ISSN 1213-7693. 
  6. Bohoslužby [online]. Brno: Radio Proglas [cit. 2011-11-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]