Robert Crippen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Robert Laurel Crippen
Robert Crippen
Astronaut NASA
St. příslušnost Spojené státy
Datum narození 11. září 1937 (76 let)
Beaumont, Texas, USA
Předchozí
zaměstnání
zkušební pilot
Hodnost kapitán
Čas ve vesmíru 23d 13h 46m
Kosmonaut od 1966
Mise STS-1, STS-7, STS-41-C, STS-41-G
Znaky
misí
Sts-1-patch.png Sts-7-patch.png STS-41-C patch.png STS-41-G patch.png

Robert Laurel Crippen (* 11. září 1937 Beaumont, Texas, USA[1]), je americký astronaut z programu Apollo a letů s raketoplány. Později se stal významným činovníkem řady instuitucí a firem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]

Na texaské univerzitě University of Texas at Austin ukončil v roce 1960 studium leteckého a kosmonautického inženýrství. Téhož roku absolvoval letecký výcvik u námořnoctva a nastoupil jako stíhací pilot na letadlové lodi Independence,kde sloužil do roku 1964. Pak následovala škola zkušebních pilotů na letecké základně Edwards.

Kosmonautem[editovat | editovat zdroj]

V roce 1966 byl vybrán pro vojenský program MOL, tehdy pod agenturou USAF. Po jeho zrušení se roku 1969 se stal členem jednotky kosmonautů u NASA.[2] Byl jmenován velitelem Skylab Medical Experiments Altitute Test. Později byl jmenován do podpůrných posádek Skylab 2, Skylab 3 a Skylab 4 a Sojuz-Apollo. Po ukončení programu Apollo se zacvičil v hodnosti kapitána vojenského námořnictva pro lety na raketoplánech. Oženil se a měl tři děti.[3]

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

V letech 19811984 absolvoval čtyři lety na raketoplánech Columbia a Challenger. Byl 102. člověk, který se dostal do vesmíru a strávil v něm 23 dní. Všechny čtyři starty byly na Floridě, mysu Canaveral, Kennedyho vesmírném středisku.

Start mise STS-1 s Johnem Youngem a Robertem Crippenem na palubě

Poprvé letěl v dubnu 1981, přesně 20 let po letu Gagarina, na palubě Columbie a byl to první americký let s raketoplánem vůbec, čili byl letem zkušebním, trval jen dva dny. Přistáli na základně Edwards. Velitelem mu byl zkušený astronaut John Young.

O dva roky později letěl na raketoplánu Challenger již jako kapitán, v posádce měl tři muže (Frederick Hauck, John Fabian, lékař Norman Thagard) a jednu ženu Sally Rideovou. Během letu vypustili dvě družice a jednu zas později několikrát cvičně zachytili a nakonec se s ní vrátili k Zemi, na základnu Edwards.

O rok později odstartoval Crippen jako velitel Challengeru znovu, v posádce letu STS-41-C byl jeho pilot Francis Scobee a tři letoví specialisté George Nelson, Terry Hart a James van Hoften. Z nákladového prostoru raketoplánu vypustili družici LDEF (Long Duration Exposure Facility), pak pomocí manipulátoru RMS (Remote Manipulator System) zachytili poškozenou družici pro výzkum Slunce Solar Maximum Mission (SMM), v nákladovém prostoru raketoplánu ji opravili a funkční vypustili na oběžnou dráhu.[4]

Počtvrté letěl velitel Crippen na Challengeru ještě tentýž rok, tedy 1984. Pro něj to byl poslední let. V posádce STS-41-G měl šest lidí, z nichž dva byli cizinci a dvě ženy (Paul Scully-Power z Austrálie, Marc Garneau z Kanady, Američanky Kathryn Sullivanová a Sally Rideová, dva Američané David Leestma a Jon McBride). Během letu vypustili družici ERBS. Přistáli v pořádku na Floridě.

Po ukončení letů[editovat | editovat zdroj]

V NASA zůstal řadu let až do roku 1995 v různých řídících funkcích. V letech 1986 až 1989 byl zástupcem ředitele letů raketoplánů na Floridě. Další dva roky byl ředitelem letů ve Washingtonu. Roku 1991 z týmu kosmonautů odešel. V letech 1992 až 1995 se stal ředitelem kosmodromu KSC.

Pak odešel do soukromé sféry a stal se viceprezidentem jedné z divizí firmy Lockheed Martin Information Systems. V roce 1999 se stal prezidentem Amerického institutu letectví a kosmonautiky.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti USA, s. 358.  
  2. a b PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 428.  
  3. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Američtí astronauti pro lety na raketoplánech, s. 454.  
  4. KRUPIČKA, Josef; VÍTEK, Antonín. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 1999-12-26, [cit. 2011-09-18]. Kapitola STS-41-C: Zápas s družicí. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]