Robert Crippen
| Robert Laurel Crippen | |
|---|---|
 |
|
| Astronaut NASA | |
| St. příslušnost | Spojené státy |
| Datum narození | 11. září 1937 (75 let) Beaumont, Texas, USA |
| Předchozí zaměstnání |
zkušební pilot |
| Hodnost | kapitán |
| Čas ve vesmíru | 23d 13h 46m |
| Kosmonaut od | 1966 |
| Mise | STS-1, STS-7, STS-41-C, STS-41-G |
| Znaky misí |
    |
Robert Laurel Crippen (* 11. září 1937 Beaumont, Texas, USA[1]), je americký astronaut z programu Apollo a letů s raketoplány. Později se stal významným činovníkem řady instuitucí a firem.
Obsah |
Život[editovat]
Mládí a výcvik[editovat]
Na texaské univerzitě University of Texas at Austin ukončil v roce 1960 studium leteckého a kosmonautického inženýrství. Téhož roku absolvoval letecký výcvik u námořnoctva a nastoupil jako stíhací pilot na letadlové lodi Independence,kde sloužil do roku 1964. Pak následovala škola zkušebních pilotů na letecké základně Edwards.
Kosmonautem[editovat]
V roce 1966 byl vybrán pro vojenský program MOL, tehdy pod agenturou USAF. Po jeho zrušení se roku 1969 se stal členem jednotky kosmonautů u NASA.[2] Byl jmenován velitelem Skylab Medical Experiments Altitute Test. Později byl jmenován do podpůrných posádek Skylab 2, Skylab 3 a Skylab 4 a Sojuz-Apollo. Po ukončení programu Apollo se zacvičil v hodnosti kapitána vojenského námořnictva pro lety na raketoplánech. Oženil se a měl tři děti.[3]
Lety do vesmíru[editovat]
V letech 1981–1984 absolvoval čtyři lety na raketoplánech Columbia a Challenger. Byl 102. člověk, který se dostal do vesmíru a strávil v něm 23 dní. Všechny čtyři starty byly na Floridě, mysu Canaveral, Kennedyho vesmírném středisku.
Poprvé letěl v dubnu 1981, přesně 20 let po letu Gagarina, na palubě Columbie a byl to první americký let s raketoplánem vůbec, čili byl letem zkušebním, trval jen dva dny. Přistáli na základně Edwards. Velitelem mu byl zkušený astronaut John Young.
O dva roky později letěl na raketoplánu Challenger již jako kapitán, v posádce měl tři muže (Frederick Hauck, John Fabian, lékař Norman Thagard) a jednu ženu Sally Rideovou. Během letu vypustili dvě družice a jednu zas později několikrát cvičně zachytili a nakonec se s ní vrátili k Zemi, na základnu Edwards.
O rok později odstartoval Crippen jako velitel Challengeru znovu, v posádce letu STS-41-C byl jeho pilot Francis Scobee a tři letoví specialisté George Nelson, Terry Hart a James van Hoften. Z nákladového prostoru raketoplánu vypustili družici LDEF (Long Duration Exposure Facility), pak pomocí manipulátoru RMS (Remote Manipulator System) zachytili poškozenou družici pro výzkum Slunce Solar Maximum Mission (SMM), v nákladovém prostoru raketoplánu ji opravili a funkční vypustili na oběžnou dráhu.[4]
Počtvrté letěl velitel Crippen na Challengeru ještě tentýž rok, tedy 1984. Pro něj to byl poslední let. V posádce STS-41-G měl šest lidí, z nichž dva byli cizinci a dvě ženy (Paul Scully-Power z Austrálie, Marc Garneau z Kanady, Američanky Kathryn Sullivanová a Sally Rideová, dva Američané David Leestma a Jon McBride). Během letu vypustili družici ERBS. Přistáli v pořádku na Floridě.
- STS-1 (12. dubna 1981 – 14. dubna 1981)
- STS-7 (18. června 1983 – 24. června 1983)
- STS-41-C (6. dubna 1984 – 13. dubna 1984)
- STS-41-G (6. října 1984 – 13. října 1984)
Po ukončení letů[editovat]
V NASA zůstal řadu let až do roku 1995 v různých řídících funkcích. V letech 1986 až 1989 byl zástupcem ředitele letů raketoplánů na Floridě. Další dva roky byl ředitelem letů ve Washingtonu. Roku 1991 z týmu kosmonautů odešel. V letech 1992 až 1995 se stal ředitelem kosmodromu KSC.
Pak odešel do soukromé sféry a stal se viceprezidentem jedné z divizí firmy Lockheed Martin Information Systems. V roce 1999 se stal prezidentem Amerického institutu letectví a kosmonautiky.[2]
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti USA, s. 358.
- ↑ a b PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 428.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Američtí astronauti pro lety na raketoplánech, s. 454.
- ↑ KRUPIČKA, Josef; VÍTEK, Antonín. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 1999-12-26, [cit. 2011-09-18]. Kapitola STS-41-C: Zápas s družicí. Dostupné online.
