Puštík vousatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Puštík vousatý

Puštík vousatý
Puštík vousatý
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: Ptáci (Aves)
Podtřída: Letci (Neognathae)
Řád: Sovy (Strigiformes)
Čeleď: Puštíkovití (Strigidae)
Rod: Puštík (Strix)
Binomické jméno
Strix nebulosa
Forster, 1772
Rozšíření puštíka vousatého.
Rozšíření puštíka vousatého.

Puštík vousatý (též puštík bradatý, věd. Strix nebulosa) je velká sova z čeledi puštíkovití. Je největším z puštíků, na délku těla přerůstá i výra velkého (postrádá však jeho mohutnost). Jméno dostal podle bílých peříček zespodu lemujících jeho masku, což budí dojem bílého kníru.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Přirozený areál puštíka vousatého zahrnuje Fennoskandinávii, jižní část severní Asie a Severní Ameriku, kde hnízdí mezi Velkými jezery a Hudsonovým zálivem a dál na západ až k pobřeží Aljašky. Na západě jeho areál zasahuje hluboce na jih Ameriky, je známa i malá populace z kalifornské Sierry Nevady. Velikost kanadsko-americké populace se odhaduje na 20 000-10 000 puštíků vousatých.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Vyhledává vzrostlé a nepříliš husté jehličnaté lesy, kde je dostatek mýtin, luk a volného prostoru.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Puštík vousatý náleží k největším sovám. S délkou těla 61-84 cm (obvykle okolo 72 cm) a rozpětím křídel až 152 cm (obvykle kolem 140 cm) a hmotností 790-1454 g je největší severoamerickou sovou. V Evropě mu konkuruje výr velký, který je na délku menší, ale celkově mohutnější a má delší křídla. Samice puštíka vousatého jsou mírně větší než samci. Starší jedinci mají žluté oči a okolo nich tmavé kruhy v šedé masce. Zdola je maska lemována bílými pírky připomínajícími knír, což dalo druhu jeho jméno.

Etologie[editovat | editovat zdroj]

Puštík vousatý létá velice tiše a má vynikající sluch. Často loví tak, že létá nad sněhem a naslouchá zvukům pod něj. Když zaslechne kořist, vrhne se prudce celou svou vahou na místo, kde se kořist pohybuje, čímž dokáže prorazit krustu, která by unesla osmdesátikilového člověka. Kořistí jsou zejména malí savci, převážně hlodavci. Schopnost lovit kořist i v hlubokém sněhu, kde jsou ostatní sovy bez šancí na úspěch, ho předurčuje k životu v chladných podmínkách. Dospělý puštík spořádá v zimě za jediný den hlodavce představující třetinu jeho hmotnosti. Severní populace migrují za potravou stovky kilometrů podle výskytu hrabošů, kteří jsou jejich téměř výhradní potravou, naproti tomu jižní jsou usedlejší, mají pestřejší stravu a někdy vytvářejí trvalá lovecká teritoriao průměru až 8 km.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí na pahýlech starých stromů nebo v hnízdech dravců. Obvyklá snůška se pohybuje okolo 3-4 vajec. Pro puštíky není problém zahnízdit v zimě za hlubokého sněhu. Mláďata se rozlézají z hnízda mnohem dříve, než začnou létat (asi ve 4 týdnu života), rodiče je pak ještě celé léto hlídají a krmí. Jako řada jiných puštíků bez váhání napadnou kohokoliv, kdo by se příliš přiblížil k jejich hnízdu, včetně velkých šelem či člověka. Vzhledem k jejich velikosti a síle jejich útok není nic příjemného a dokážou úspěšně zahnat i velké vetřelce. Přesto hyne až 1/3 mladých puštíků, příčinou je hlad nebo predátoři, zejména lasice, krkavci a výři virginští.

Puštík vousatý v ZOO Praha[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Lynne Warren a Daniel J. Cox: Létající ticho v National Geografic Česká republika, březen 2005, str. 64-79

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]