Poschingerové
| Poschingerové | |
|---|---|
 | |
| Země | Svatá říše římská Bavorské království Německo |
| Tituly | rytíři, svobodní páni, baroni |
| Zakladatel | Rapoto de Paskengen |
| Rok založení | 1140 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poschingerové jsou starobylý bavorský šlechtický rod svobodných pánů, který je poprvé zmíněný v listinách roku 1140. Rodová linie ve Frauenau byla povýšena do rytířského a později baronského stavu Bavorského království, kde zastávala dědičné místo říšských radních stavovského sněmu.[1][2][3] Linie tohoto rodu je stále aktivní, vlastní a spravuje svůj majetek, včetně panství Frauenau a pozemků v Bavorském lese.[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První doložená větev rodu Poschingerů působila jako ministerialita pasovských biskupů. Prvním známým členem rodu je jistý Rapoto de Paskengen zmíněný v listinách z roku 1140 v souvislosti s augustiniánským klášterem v Aldersbachu.[5] Další linie rodu žily v oblastech kolem Mitterfelsu, Mettenu, Deggendorfu a později také v Pförringu u Ingolstadtu, na panství Sicklasberg u Konzellu a někteří Poschingerové působili jako radní ve Straubingu.
Rodokmen rodu nepřerušovaně pokračuje od jeho založení k Joachimu Poschingerovi z Pförringu (1523-1599), který je považován za člena poschingerské větve, která byla založena kolem roku 1262. Joachim Poschinger koupil v roce 1568 od rodu Degenbergů sklářské panství Zwieselau v zemském okrese Řezno, čímž začala sklářská tradice rodu Poschingerů, která přetrvala dodnes. Joachim obdržel 19. října 1547 v Řezně erbovní listinu od Petra Apiana, dvorního palatina císaře Karla V. a jeho syn Paulus získal roku 1592 sklářské panství Oberfrauenau v Bavorském lese, které se stalo rodovým sídlem této větve.[6][7]
Díky držení Oberanzenbergu získal Wilhelm Poschinger 18. prosince 1643 od knížecího kurfiřta Maxmiliána I. šlechtický titul landsasse v Horní Falci.[8] Od této doby rod Poschingerů získal vliv i v Horní Falci.[6][9]
V roce 1873 byl Georg Benedikt II., rytíř z Poschingeru a pán z Frauenau, jmenován dědičným císařským radou bavorské koruny. Podle pořadí nástupnictví přešlo po smrti Georga Benedikta svěřenství na jeho bratra Eduarda Ferdinanda, který ho v roce 1901 předal svému synovi Eduardu Georgu Benediktovi, který byl 1. listopadu 1901 jmenován říšskou radou.[10] V Mnichově 24. července 1901 byl imatrikulací Eduard Ferdinand Ritter von Poschinger povýšen knížetem regentem Luitpoldem Bavorským do dědičného baronského stavu s právem užívat titul Freiherr Poschinger von Frauenau.[11][12]
Na příkaz regionálního prezidenta z 21. května 1953 byla přejmenována rodová linie Freiherr von Poschinger von Frauenau na Freiherr von Poschinger-Bray, důvodem byl sňatek Adalberta Freiherr Poschinger s Annou Marií, dědičkou hrabat z Bray-Steinburg.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků House of Poschinger na anglické Wikipedii a Poschinger (Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.
- ↑ Genealogisches Handbuch des in Bayern immatrikulierten Adels. Stegaurach: Wissenschaftlicher Kommissionsverlag Stegaurach, 2014. 602 s. Dostupné online. S. 296 a 474. (německy)
- ↑ POSCHINGER, Karl Reichsritter von. Geschichte der Poschinger und ihrer Güter. [s.l.]: Selbstverlag 258 s. Dostupné online. (německy)
- ↑ KNESCHKE, Ernst Heinrich. Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon [online]. 1867 [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Von Poschinger - Gut Oberfrauenau. www.poschinger.de [online]. [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Monumenta Boica. [s.l.]: Bayerische Akademie der Wissenschaften Dostupné online. S. 302. (německy)
- ↑ a b Knight of Poschinger, Karl (1934). Zusammenstellung der Poschinger vor 1520 [seznam Poschingerů před 1520] (německy). Rosenheim.
- ↑ POSCHINGER, Karl Reichsritter von. Geschichte der Poschinger und ihrer Güter. [s.l.]: Selbstverlag 10, 31, 130 s. Dostupné online. (německy)
- ↑ Neue deutsche Biographie - WorldCat.org. [s.l.]: Bayerische Akademie der Wissenschaften Historische Kommission, 2001. 649 s. Dostupné online. ISBN 978-3-428-00181-1. OCLC 486179 (německy)
- ↑ Knight of Poschinger, Karl (1908). Geschichte der Poschinger und ihrer Güter [History of the Poschingers and their estates] (in German). Pullach near Aibling. pp. 47 ff.
- ↑ Poschinger auf Frauenau, Eduard Benedikt Ritter von, Freiherr von. www.bavariathek.bayern [online]. Geschichte Bayerischen Parlaments [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Genealogisches Handbuch des Adels - Freiherrliche Häuser B [Genealogical Handbook of the Nobility - Baronial Houses B] (in German). Limburg (Lahn): C. A. Starke Verlag. 1971. pp. 278 ff.
- ↑ Genealogisches Handbuch des Adels - Adelslexikon [Genealogical Handbook of the Nobility - Nobility Encyclopaedia] (in German). Vol. X. Limburg (Lahn): C. A. Starke Verlag. 1999. pp. 501 ff.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Poschingerové na Wikimedia Commons
