Pony Express

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pony Express byla kurýrní služba, která v letech 1860 - 61 přepravovala poštovní zásilky z východního pobřeží USA na pobřeží západní.

Pomník Pony Expressu v Saint Joseph
Frank E. Webner, jezdec Pony Express v roce 1861

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pony Express Route.svg

Zatímco v Evropě v 18. století vznikla zásluhou šlechtického rodu Thurn-Taxisů poštovní služba za pomoci dostavníků, v Americe bez silnic se vývoj odlišoval[1]. V polovině 19. století přestala být města na východním pobřeží jedinou výspou civilizace v USA. Díky nálezům zlata v Kalifornii se začal prudce rozvíjet i americký Západ. Železniční spojení ještě neexistovalo a tak tím jediným, co obě pobřeží v té době spojovalo, byly poštovní linky. Největší a nejznámější z nich byla společnost Wells, Fargo & Co. Ale ani její dostavníky nedokázaly zásilku z východu na západ dostat dřív než za tři měsíce. Proto přišla společnost Russel, Major a Waddel s nápadem na zřízení expresní poštovní linky, která by dobu přepravy zásilky přes kontinent zkrátila na několik dní. Přeprava zásilek, kterou chtěli provozovat měla být především rychlá. Proto se rozhodli nikoliv pro dostavníky, ale osamělé jezdce na koních, kteří by dokázali překonat Spojené státy za mnohem kratší dobu. Nevýhodou bylo, že osamělý jezdec byl mnohem zranitelnější ze strany Indiánů či bílých banditů.

První jezdec William Richardson vyrazil na trasu 8. dubna 1860 (některé zdroje uvádějí 3. dubna 1860). Začínalo se v Saint Joseph ve státě Missouri, dále linka vedla přes Kansas, Nebrasku, Colorado, Wyoming, Utah, Nevadu a končila v Sacramentu v Kalifornii. Samotní poslové byli vybaveni jídlem (suchary, špek) a polní lahví s pitím. Na svou obranu měli střelnou zbraň. Při školení jim ale bylo doporučeno nemíchat se do žádných sporů a pokud možno zmizet. Poštovní zásilky převáželi ve čtyřech kožených brašnách, tzv. mochillách, upevněných u sedla a naplněných asi 15 kilogramy zásilek. Jezdec měl za povinnost tryskem ujíždět k nejbližší stanici, vzdálené asi 20 km. Zde vyměnil koně a pokračoval v cestě.

Zakladatelé Pony Expressu doufali ve státní podporu, neboť celá linka byla silně ztrátová. Podpora však nepřišla. Tím hlavním, co Pony Express drželo nad vodou bylo rychlé dodávání čerstvých zpráv pro noviny na obou pobřežích USA. Tomu ale učinilo konec dokončení výstavby transkontinentálního telegrafu 24. října 1861. Pony Express ukončil svou činnost 20. října 1861.

Statistické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • celá trasa měřila 3000 km
  • na trase bylo 190 stanic s 500 koňmi na střídání
  • vzdálenost mezi jednotlivými stanicemi byla v průměru kolem 20 km
  • průměrný věk jezdců byl 18 let
  • týdenní plat činil 25 dolarů (dvojnásobek průměrného dělnického platu)
  • průměrná rychlost jezdce činila 20 km/h
  • jezdec na svém úseku vystřídal asi 10 koní
  • výměna koně trvala asi minutu
  • traťový rekord: Robert Halsam projel celou trasu za 7 dní a 17 hodin
  • linka fungovala 18 měsíců
  • jezdci uskutečnili 305 jízd v obou směrech
  • poštovné činilo 5 dolarů za zásilku do půl unce, za každou půlunci byl příplatek 1 dolar
  • za dobu své existence Pony Express doručil 34 753 zásilek

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Jezdci skládali při přijetí do Pony Expressu tuto přísahu: Nebudu klít, nebudu požívat opojné nápoje, nebudu vyhledávat hádky a spory, budu jednat čestně a svěřený úsek zdolám i za cenu života ve stanoveném čase. K tomu mi dopomáhej Bůh.
  • Nejslavnějším jezdcem Pony Expressu byl William Frederic Cody zvaný Buffalo Bill, který začal na lince jezdit už ve svých patnácti letech.
  • Mnozí z jezdců se přihlásili na proslulý inzerát: Nabízíme zaměstnání - mladým, hubeným, šlachovitým mužům do osmnácti let. Musí být zdatní jezdci, odhodlaní denně podstupovat riziko smrti. Sirotci mají přednost. Mzda 25 dolarů týdně.
  • Pony Express přes krátkou dobu své existence si získal nesmrtelnou slávu, na níž se později přiživovali i slavní pistolníci, ačkoli nikdy žádnou poštu nevezli.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DOLEŽAL, Vladimír; DOLEŽALOVÁ, Alena. Člověk a kůň. České Budějovice : Dona, 1995. ISBN 80-85463-52-0. Kapitola Cesta na vrchol a pád, s. 29.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]