Pelagius

Další významy jsou uvedeny v článku Pelagius (rozcestník).

Obrázek Pelagia z kalvínského tisku ze 17. století

Pelagius (360—418) byl původně britský křesťanský filozof, heretik, který odmítal zejména Augustinovu vizi predestinace, proti ní naopak stavěl svobodnou vůli. Svatý Augustin a jeho stoupenci obviňovali Pelagia z toho, že zpochybňuje to, že člověk při konání dobra potřebuje pomoc boží. Koncil v Kartágu prohlásil Pelagia za kacíře, ale jeho učení, známé jako pelagianismus, přežilo.
Pelagius uměl řecky i latinsky, studoval teologii. Část svého života zasvětil askezi. V Římě, kde žil, byl znám nejen jako přísný asketa, ale i jako výborný a přesvědčivý řečník. V mládí si vysloužil respekt od církevních autorit včetně Augustina, později byl ale zavržen, protože údajně podrýval učení a apoštolů a vnášel do křesťanství nové prvky, které v jejich učení neměly oporu. Podlě některých současných badatelů, například Iana Bradleyho, bylo Pelagiovo dílo nepochopeno. Ve skutečnosti nešlo o odchylného myslitele, nýbrž o konzervativního následovatele předchozích učení, který netvrdil, že by člověk je pro své zásluhy mohl dojít vykoupení.

Odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pelagius na anglické Wikipedii.