Objective-C

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Objective-C
Paradigma: objektové, reflexe
Vznikl v: 1986
Autor: Brad Cox a Tom Love
Vývojář: Apple Inc.
Poslední verze: Objective-C 2.0 /
Typová kontrola: kachní, statické, slabé
Hlavní implementace: Clang, GCC
Ovlivněn jazyky: Smalltalk, C
Ovlivnil jazyky: TOM, Java

Objective-C, často nazývaný ObjC, je objektově orientovaný programovací jazyk implementovaný jako rozšíření jazyka C, do kterého byl přidán systém zasílání zpráv z jazyka Smalltalk. V současné době je používán v operačních systémech Mac OS X, iOS a GNU projektu GNUstep. Obě prostředí jsou založena na standardu OpenStep.

Překladač tohoto jazyka je součástí GCC. Ovšem nejpoužívanějším překladač v současné době je clang, díky jeho použití firmou Apple v Xcode.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Brad Cox vyvinul Objective-C ve společnosti Stepstone počátkem osmdesátých let minulého století.

Objective-C byl původně vyvinut jako hlavní programovací jazyk pro počítače NeXT s operačním systémem NeXTSTEP. Počítače NeXT už se nevyrábějí, ale myšlenka softwarového prostředí přetrvala ve standardu OpenStep.

Základy jazyka[editovat | editovat zdroj]

Objective-C je nadmnožinou jazyka C. Díky tomu je možné přeložit libovolný program jazyka C kompilátorem Objective-C.

Nové datové typy[editovat | editovat zdroj]

  • BOOL
  • Class (v podstatě totéž co id a je s ním zaměnitelný; umožňuje lepší typovou kontrolu při překladu)
  • id
  • IMP
  • SEL

Zprávy[editovat | editovat zdroj]

Syntaxe posílání zpráv (volání metod) objektům je odvozena ze syntaxe jazyka Smalltalk na rozdíl od C++, které vychází z jazyka Simula 67.

[příjemce zpráva]

Tímto způsobem je možné volat metodu na instanci, statickou metodu na třídě nebo metodu na přímém předkovi pomocí klíčového slova super. Každá instance disponuje proměnnou self, což je ukazatel na sebe sama ekvivalentní this z C++.

Rozšíření možností preprocesoru[editovat | editovat zdroj]

Je přidán jednořádkový komentář.

Direktiva #import je pohodlnější verze #include, která zabrání opakovanému vložení hlavičkového souboru.

Rozhraní a implementace[editovat | editovat zdroj]

Objective-C vyžaduje oddělení rozhraní a implementace do samostatných bloků, eventuálně souborů.

Rozhraní[editovat | editovat zdroj]

Rozhraní třídy je obvykle definováno v hlavičkovém souboru. Je dobrým zvykem pojmenovat soubor dle třídy kterou definuje. V případě jednoduchých tříd není nutné.

Obecný tvar rozhraní

@interface jméno_třídy : předek
{
	proměnné instance
}
+ metoda třídy
+ metoda třídy
...
- metoda instance
- metoda instance
...
@end

Implementace[editovat | editovat zdroj]

Vlastní těla metod se nacházejí v bloku implementace. Přípona souboru s implementací je „.m“.

@implementation jméno_třídy
+ metoda třídy
{
	/* implementation */
}
 
- metoda instance
{
	/* implementation */
}
...
@end

Protokol[editovat | editovat zdroj]

Protokol definuje pouze hlavičky metod, které musí třída implementovat. Tímto postupem lze vynutit stejné chování u nepříbuzných tříd.

@protocol Protokol_1
- metoda;
@end
 
@interface Třída : Rodič <Protokol_1, Protokol_2, ...>
...
@end

Bloky[editovat | editovat zdroj]

Nejnovější verze Objective-C umožňuje používat bloky (uzávěry):

void (^block)(id);
block = ^(id obj) { NSLog(@"From block: %@", obj); }
block(@"Test");

Bloky jsou vytvářeny na zásobníku. Má-li být blok uchován po delší dobu, je nutné jej zkopírovat na haldu funkcí Block_copy.

Objective-C++[editovat | editovat zdroj]

Objective-C++ je analogické rozšíření jazyka C++ umožňující mísit kód Objective-C a C++. Třídy z různých jazyků ovšem nejsou vzájemně zaměnitelné. Koncepčně je Objective-C++ podobné jazyku C++/CLI od Microsoftu.