Michail Vasiljevič Nevodčikov
| Michail Vasiljevič Nevodčikov | |
|---|---|
| Rodné jméno | Михаил Васильевич Неводчиков |
| Narození | 1706 TobolskRuské carství |
| Úmrtí | po roce 1775 |
| Národnost | Rus |
| Občanství | Ruská říše |
| Povolání | obchodník, mořeplavec a objevitel |
| Znám jako | objevitel Aleut |
| Nábož. vyznání | pravoslaví |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Michail Vasiljevič Nevodčikov (rusky Михаил Васильевич Неводчиков, 1706 Tobolsk – po roce 1775) byl ruský obchodník, navigátor, kartograf, zeměměřič a průzkumník. Je pokládán za prvního objevitele Aleutských ostrovů.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
O životě Michaila Nevodčikova před rokem 1742 toho není příliš známo. Podle většiny zdrojů pocházel z rodiny obchodníků z Tobolska. V jiných zdrojích je ale uváděn jako rodák z Velikého Usťugu, kde byl rolníkem.[1]
V roce 1742 se Nevodčikov stal účastníkem Velké severní expedice, aby se jako geodet a kreslíř map vydal na lodi do Japonska a zmapoval vody a pobřeží. Dá se předpokládat, že musel mít již podobné zkušenosti z kartografie a musel se již dříve plavit na moři, jinak by mu tak zodpovědný úkol nebyl svěřen.[2]
V roce 1745 postavil spolu s obchodníkem Sebajevským svou vlastní loď, na které vyplul jako navigátor do vod Tichého oceánu, aby našel nové země a nové ruské poddané. Objevil tři ostrovy z Aleutského souostroví, prohlásil místní Aleuty za ruské poddané a přinutil je platit jasak v bobřích kožešinách. Do podzimu 1746 působil na ostrově Attu, na zpáteční cestě se loď roztříštila o skály Karaginského ostrova, posádka se zachránila a přezimovala na břehu, kde trpěla hladem a kurdějemi. V létě 1747 se Nevodčikov s přeživšími lidmi vrátil na kajaku do Nižněkamčatsku. Na základě obvinění z vraždy Aleutů byl postaven před soud, ale byl zproštěn viny. V materiál u soudního procesu se poprvé v dokumentech objevil název Aleutské ostrovy.[3]
Za objev nových ostrovů byl Nevodčikov 20. června 1752 oceněn povýšením a přidělením do Ochotsku, kde byl o rok později oficiálně povýšen do hodnosti navigátora.[4] Od roku 1753 do roku 1767 se zúčastnil mnoha plaveb s různými úkoly na Kurilské ostrovy, Aleuty, ke břehům Kamčatky i Japonska. V roce 1767 odešel do důchodu a v záznamech je uvedeno, že odešel "pro zchátralost a slepotu".
Od roku 1771 vyučoval na ochotské navigační škole kartografii a navigaci.
V roce 1775 se podílel na návrhu přesunu ochotského přístavu do ústí řeky Ulji, řešil především praktickou hydrografickou část přesunu. Tato studie je poslední dochovaný záznam o jeho životě, není známo kdy a kde zemřel.
Památky[editovat | editovat zdroj]
Po Nevodčikovi je pojmenováno:[3][5]
- Nevodčikův mys na Kamčatce
- Nevodčikova zátoka na Aleutských ostrovech
- Ulice ve Velikém Usťugu
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Неводчиков, Михаил Васильевич na ruské Wikipedii.
- ↑ Двое из многих » Дальневосточный форпост. dvforpost.su [online]. [cit. 2021-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-09.
- ↑ "Подшюрман забвенной" (мореход Михаил Неводчиков - первый автор карты Алеутских островов. www.fishmuseum.ru [online]. [cit. 2021-07-01]. Dostupné online.
- ↑ a b НЕВОДЧИКОВ (НЕВОЧИКОВ) Михаил Васильевич. www.npacific.ru [online]. [cit. 2022-12-18]. Dostupné online.
- ↑ ВОПРОСЫ ИСТОРИИ КАМЧАТКИ, выпуск 2. www.npacific.ru [online]. [cit. 2022-12-18]. Dostupné online.
- ↑ Камчатские фамилии - Информационный портал "Камчадалы.Ру". www.kamchadaly.ru [online]. [cit. 2022-12-18]. Dostupné online.