Mezinárodní politická ekonomie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mezinárodní politická ekonomie (IPE), někdy označovaná také jako globální politická ekonomie, odkazuje buďto přímo na ekonomii, nebo mezioborový akademický vědní obor, jenž analyzuje propojení mezinárodních vztahů s ekonomií. Je-li tento pojem použit v poslední zmíněné souvislosti, předmětem zkoumání bývá většinou ekonomie a ekonomika, ačkoli popisovaná oblast může zahrnovat poznatky i z dalších vědních oborů, jako například politologie, sociologie, dějepis nebo kulturální studia. Mezinárodní politická ekonomie je blízce spojena s obory makroekonomie, zahraničního obchodu, mezinárodního rozvoje a rozvojové ekonomiky.

Odborníci v oblasti mezinárodní politické ekonomie se zabývají především diskuzí a výzkumem na téma globalizace, zahraničního obchodu, světové ekonomiky, finanční krize, mikroekonomie, makroekonomie, rozvojové ekonomiky (chudoba a úloha institucí ve vývoji), globálního trhu, politického rizika, spolupráce při řešení mezinárodních ekonomických problémů a strukturální rovnováhy moci mezi jednotlivými státy a institucemi.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Až do devatenáctého století byly pojmy ekonomie a politická ekonomie zcela ekvivalentní, tehdy se však jejich význam začal rozcházet. Jako první z politických ekonomů bývají označováni John Maynard Keynes, Karl Marx a další.


Problémy v mezinárodní politické ekonomii[editovat | editovat zdroj]

Globální trh[editovat | editovat zdroj]

Hlavním tématem mezinárodní politické ekonomie je globální trh a finance. Největšího rozvoje se tyto fenomény dočkaly díky přechodu od merkantilismu k zavádění do praxe myšlenek Adama Smithe.[1][2]

Smithův liberální pohled měl obecně nejvíce zastánců na západní akademické půdě, kde byl také v osmnáctém století poprvé představen. Tuto podporu si systém udržel i v následujících staletích, vyjma období mezi 40. a 70. lety století dvacátého, kdy se začalo rozsáhle podporovat též keynesiánství. Keynes se zabýval především domácí makroekonomickou politikou. Keynesiánský model byl konfrontován Friedrichem Hayekem a později také Miltonem Friedmanem a dalšími významnými ekonomy již v 50. letech. Do konce let 70. se vliv keynesiánství na směřování světové ekonomiky a tvorbu hospodářské politiky výrazně snížil.

Po druhé světové válce byl založen tzv. Brettonwoodský měnový systém odrážející rozvíjející se politicko ekonomický směr označovaný jako integrovaný liberalismus. V roce 1971 začal prezident Richard Nixon od této politiky upouštět a až do roku 2008 byl uplatňován trend stále větší liberalizace mezinárodního obchodu a financí, který je označován jako neoliberalismus. V důsledku finanční krize roku 2007 se však ze strany světových lídrů ozývají hlasy k zavedení nového brettonwoodského systému.

Mezinárodní politická ekonomie začíná též zahrnovat nová témata jako mezinárodní měnový fond, finanční krize (viz finanční krize 2007 – 2008 a asijská finanční krize), směnné kurzy, přímé zahraniční investice a nadnárodní společnosti.

Teorie her[editovat | editovat zdroj]

Odborníci IPE někdy využívají k modelování výsledků politických jednání teorii her.

Mezinárodního obchod[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní politická ekonomie se zabývá teoriemi mezinárodního obchodu, jako je například Heckscherův a Ohlinův model nebo Ricardiánská ekonomika. Odborníci IPE se věnují problematice globálního trhu, strategických teorií obchodu, obchodních válek, národních platebních bilancí nebo obchodního deficitu.

Jednotliví státní aktéři v období od vzniku moderní ekonomiky v patnáctém století až do poloviny století minulého uplatňovali především politiku merkantilismu. Suverénní státy soutěžily v hromadění drahých kovů dosahováním obchodních přebytků nebo dobýváním a obsazováním nových území. Toto bohatství bylo poté využíváno k vybudování infrastruktury nebo posílení vojenských složek.

Po Washingtonském konsenzu roku 1989 se však začíná upřednostňovat v zahraničním obchodu strategie win-win, kde by firmám mělo být umožněno soutěžit, či spolupracovat v závislosti na tržních silách. Po druhé světové válce bylo dosaženo značného úspěchu developmentalismu v oblasti Jižní Ameriky. Vysoká míra ekonomického růstu a rovnosti byla z velké části dosažena díky opatřením a politice prosazované Raulem Prebischem, jehož studenti a spolupracovníci byli poté obsazováni do vládních rolí po celém kontinentu.

Rozvojová studia[editovat | editovat zdroj]

IPE se zabývá též rozvojovou ekonomikou a vysvětluje, jak a proč se země rozvíjejí.

Srovnání americké a britské IPE[editovat | editovat zdroj]

Americký politický ekonom Benjamin Cohen ve svém díle poskytuje detailní náhled do historie amerického i britského tábora mezinárodní politické ekonomie. Americký přístup je více pozitivistický, snaží se vytvořit teorie střední úrovně, které bývají podpořeny kvantitativními důkazy v určité podobě. Naproti tomu je britský přístup více „výkladový“ a snaží se odhalit „velké teorie,“ jež využívají různých metod empirického šetření. Benjamin Cohen spatřuje výhody v obou ze zmíněných přístupů.[3]Každý z nich se pak dočkal speciální edice v časopisu New Political Economy[4], který referoval o „britské škole“ IPE, respektive v Review of International Political Economy, jenž se věnoval škole americké.[5]

Toto srovnání bylo předmětem diskuze Wawrick/RIPE v roce 2008 Archivováno 26. 11. 2018 na Wayback Machine., kde o tématu debatovali Benjamin Cohen, politolog Mark Blyth, profesor politologie a mezinárodních studií Richard Higgott a profesor politické ekonomie Matthew Watson. Především Higgott a Watson se v diskuzi pozastavovali nad vhodností dříve uvedených Cohenových kategorií.[6]

Významní vědci v oboru mezinárodní politické ekonomie[editovat | editovat zdroj]

Vzdělávací instituce a studijní programy v oboru[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. editor John Woods, author Prof. Harry Johson, "Milton Friedman: Critical Assessments", vol 2, page 73, Routledge, 1970.
  2. Watson, Matthew, Foundations of International Political Economy, Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2005
  3. Cohen, Benjamin J. (2008). International Political Economy: An Intellectual History. Princeton University Press.
  4. New Political Economy Symposium: The ‘British School' of International Political Economy Volume 14, Issue 3, September 2009
  5. "Not So Quiet on the Western Front: The American School of IPE". Review of International Political Economy, Volume 16 Issue 1 2009
  6. The 2008 Warwick RIPE Debate: ‘American’ versus ‘British’ IPE. www2.warwick.ac.uk [online]. [cit. 2018-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-23. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]