Washingtonský konsenzus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pojem Washingtonský konsenzus označuje desatero hospodářských pravidel, sepsaných roku 1989 ekonomem Johnem Williamsonem, které měly představovat standardní reformní balíček pravidel, jež byly uznávány ve washingtonských institucích, jako je Mezinárodní měnový fond, Světová banka a ministerstvo financí USA, pro pomoc rozvíjejícím se státům. Pravidla zahrnují požadavky na makroekonomickou stabilizaci, otevření ekonomik v rámci obchodu a investic a posílení tržních sil v rámci domácího hospodářství.

Následně se začal i přes Williamsonův odpor používat pojem Washingtonský konsenzus v širším významu, kdy odkazuje na obecnější ekonomické orientace směrem k silně tržně založenému přístupu (někdy popisovanému jako neoliberalismus).

Původní význam: Deset bodů Johna Wiliamsona[editovat | editovat zdroj]

  1. Fiskální disciplína bez velkých fiskálních deficitů k HDP.
  2. Přesměrování veřejných výdajů od těch diskriminujících a růst potlačujících k oblastem, jako je vzdělání, zdravotnictví a infrastruktura.
  3. Daňová reforma – rozšíření daňového základu a snížení mezních daňových sazeb.
  4. Finanční liberalizace – tržně určované úrokové sazby.
  5. Konkurenceschopný měnový kurz, který přinese rychlý růst netradičního exportu.
  6. Liberalizace obchodu s důrazem na nahrazení dovozních kvót za cla, která mají být postupně snižována.
  7. Zrušení bariér pro vstup zahraničních přímých investic.
  8. Privatizace státních podniků.
  9. Zrušení regulací, které brání vstupu nových firem nebo omezují konkurenci s výjimkou regulací v oblasti bezpečnosti, životního prostředí, ochrany spotřebitele a dohledu nad finančními institucemi.
  10. Ochrana vlastnických práv.

Diskuze[editovat | editovat zdroj]

Diskuze na téma Washingtonského konsensu bývá svárlivá. Často z důvodu zaměňování významu pojmu, jak bylo uvedeno výše.

V roce 2002 přednesl autor pojmu přednášku na téma, zda Washingtonský konsenzus selhal či nikoli [1].

Tvrdím, že je nejvyšší čas ukončit diskusi o Washingtonském konsenzu. Pokud máte tímto pojmem na mysli to, co jsem chtěl říci původně, pak je to alfou a omegou a nestojí to za diskusi. Pokud máte na mysli to, co Joe Stiglitz, pak stěží bude tento význam bránit někdo, kdo má na srdci ekonomický růst. Ani v jednom případě si to nezaslouží všechen ten inkoust, který byl vyplýtván na toto téma, ani pěnu u úst, kterou diskuze vyvolala.

Ekonom Jiří Jonáš srovnává Washingtonský konsenzus s Lisabonským programem [2]:

...Lisabonský program představuje přiznání, že evropský hospodářský model založený na nadměrné úloze státu v ekonomice, na výrazném přerozdělování a zdanění, a na ochraně podniků i pracovní síly před tržními silami, vede k hospodářskému zaostávání. Přijetí Lisabonského programu znamená posun Evropy směrem k principům fungování hospodářství nazývaných poněkud zavádějícím způsobem „Washingtonský konsensus“. Pokud autoři [Miloš Picek a Jaroslav Ungerman] souhlasí se záměry Lisabonského programu, vítám je do klubu stoupenců Washingtonského konsensu.

Martin Tománek, nezávislý investiční analytik, na téma Washingtonského konsenzu [3]:

Washingtonský konsensus jako takový neselhal, ani se nevyčerpal. Jedná se o souhrn politik, které v praxi uplatňují zodpovědné vlády po celém světě. Pro transformující se ekonomiky může být nicméně velmi těžké jej realizovat. Deset bodů konsensu totiž označuje spíše cíl než cestu k tomuto cíli. Přestože například hovoří o finanční liberalizaci, neříká nic o tom, jakým způsobem a v jakém časovém horizontu má být provedena. Nevýhodou je rovněž fakt, že nemůže brát v úvahu jedinečné podmínky daného státu. Toho musí být schopni samotní reformátoři.

Ekonom Pavel Kohout zdůrazňuje, že výhody aplikace Washingtonského konsensu může zhatit korupce [4]:

A co na to občan? Bude z ekonomických reforem nadšen? Podíl nespokojených bude tím větší, čím horší je v Tramtárii korupce. S ní totiž washingtonský konsensus nepočítá. Kde vládne korupce, nefungují totiž žádné ekonomické poučky a teorie. Zde je jádro problému. Washingtonský konsensus se v praxi realizuje mnohem obtížněji než na papíře – což vede k tomu, že levice nálepkuje, nálepkuje a nálepkuje, a nikterak jí nevadí, že neoliberalismus je vlastně vymyšlený bubák.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. John Williamson: Did the Washington Consensus Fail?
  2. Co po Washingtonském konsensu? Poučení z ekonomického kolapsu východu Německa. Reakce na článek Miloše Picka a Jaroslava Ungermana
  3. Martin Tománek: Selhal v Latinské Americe Washingtonský konsensus?
  4. Neoliberalismus a otázka viny