Messier 15

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Messier 15
Messier 15 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Messier 15 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa
TřídaIV[1][2]
ObjevitelGiovanni Domenico Maraldi
Datum objevu7. září 1746
Rektascenze21h 29m 58,3s[3]
Deklinace12°10′1,2″[3]
SouhvězdíPegas (lat. Peg)
Zdánlivá magnituda (V)6,2[4], 3[5], 7,101[6], 6,692[6], 6,439[6] a 6,288[6]
Úhlová velikost18′[2]
Vzdálenost33 300 ly
Rudý posuv-107,5±0,3 km/s[7]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr87,5[2] ly
Absolutní magnituda (V)−9,11
Hmotnost1,19 × 106[8]
Metalicita [Fe/H]−2,34
Odhadované stáří12,9 miliard let[9]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 15
New General CatalogueNGC 7078
Melottův katalogMelotte 234
Jiná označeníM15, NGC 7078, GCl 120,[3] Mel 234[10]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 15 (také M15 nebo NGC 7078) je jasná kulová hvězdokupa v souhvězdí Pegase. Objevil ji Giovanni Domenico Maraldi 7. září 1746.[2] Patří mezi nejjasnější kulové hvězdokupy severní oblohy[11] a možná je to nejhustší kulová hvězdokupa v Mléčné dráze. Je to první kulová hvězdokupa, ve které byla nalezena planetární mlhovina.[2]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 15 v souhvězdí Pegase.

Pro nalezení M15 stačí prodloužit spojnici hvězd Baham (θ Pegasi) a Enif (ε Pegasi) 4° severozápadním směrem. Díky své velké hvězdné velikosti 6,2[7] je snadno viditelná i malým triedrem, ve kterém má mlhavý vzhled. Na velmi tmavé obloze ji lze spatřit i prostým okem.[12] Její úhlová velikost při optickém pozorování je 7′, na fotografiích 12,5′ a s vnějšími oblastmi až 21,5′.[2] K rozlišení jejích hvězd, z nichž nejjasnější jsou 12,6 magnitudy, je nutný středně velký dalekohled.[11] Ten při průměru 200 mm umožní rozlišit hvězdy v jejích okrajových částech, ale nikoli v jádru. Dalekohledem o průměru 350 mm nebo použitím astrofotografie je možné zobrazit její planetární mlhovinu Pease 1.[13]

Hvězdokupu je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během letních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem. Přesto je pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[14] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od července do prosince.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Giovanni Domenico Maraldi 7. září 1746, když pozoroval kometu C/1746 P1, kterou objevil Jean-Philippe Loys de Chéseaux. Maraldi hvězdokupu popsal jako mlhavou hvězdu složenou z mnoha hvězd. Charles Messier ji pozoroval 3. června 1764 a přidal ji do svého katalogu, ve kterém ji popsal jako mlhovinu bez hvězd, tak jako mnoho dalších objektů. William Herschel ji v roce 1783 dokázal rozložit na jednotlivé hvězdy.[13][2]

John Herschel a Heinrich Louis d'Arrest si všimli nesouměrnosti objektu. D'Arrest poznamenal, že hvězdokupa je výstředná a její střed je posunutý mírně na východ.[15] Francis Gladheim Pease v roce 1928 zpozoroval na snímcích hvězdokupy pořízených na observatoři Mount Wilson planetární mlhovinu, která dostala označení Pease 1. Byl to první objev planetární mlhoviny v kulové hvězdokupě.[16] V roce 1974 byl v M15 detekován zdroj rentgenového záření pocházející z dvojice neutronových hvězd.[17][18]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupa M15 a mlhovina Pease 1 (růžový obláček vlevo nahoře)

Skutečný průměr hvězdokupy je asi 175 světelných let[2] a její stáří je odhadováno na 13 miliard let.[9] Ke Slunci se přibližuje rychlostí 107 km/s.[7]

Hvězdokupa obsahuje více než 100 000 hvězd[19] a možná je to nejhustší kulová hvězdokupa v Mléčné dráze.[2] V jejím jádru proběhlo smrštění, možná působením černé díry, která by mohla mít hmotnost zhruba 4 000 hmotností Slunce.[20] Takové zhroucení jádra bylo pozorováno i v dalších hvězdokupách, například v Messier 30. Hvězdokupa obsahuje 112 proměnných hvězd, což je třetí nejvyšší počet po hvězdokupách Messier 3 a Omega Centauri. S jejich pomocí mohla být určena vzdálenost hvězdokupy, která se odhaduje na 33 300 světelných let.[13][7] Mnoho z těchto hvězd je typu RR Lyrae[21] a jedna je cefeida.[2]

Hvězdokupa obsahuje také značný počet pulsarů a neutronových hvězd, což jsou pozůstatky dohasínajících hmotných hvězd.[13] Nejzajímavější z nich je objekt PSR 2127+11 C, který je zjevně složkou neutronové dvojhvězdy, jeho průvodce je tedy také neutronová hvězda. Tato dvojhvězda vykazuje jevy obecné teorie relativity spojené se silným gravitačním polem, například vyzařování gravitačních vln, které způsobuje zpomalování frekvence pulsaru a zkracování jeho oběžné doby.[2]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Širokoúhlý amatérský snímek M15
    Širokoúhlý amatérský snímek M15
  • M15 na snímku HST
    M15 na snímku HST
  • Jádro hvězdokupy M15
    Jádro hvězdokupy M15

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M15 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 7078 (= M15 = GCL 120) [online]. [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 15 [online]. [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 15 [online]. [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  5. ↑ SIMBAD.
  6. ↑ a b c d Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Cote, Roberto De Propris: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
  7. ↑ a b c d HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2018-09-12]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  8. ↑ BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2018-09-12]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  9. ↑ a b FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2018-09-12]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-01. arXiv 1001.4289. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  10. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2018-09-12]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  11. ↑ a b KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Pegas [online]. [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ BAREŠ, Michal. Bortleho stupnice (Bortle scale) a světelné znečištění [online]. [cit. 2018-09-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  14. ↑ Deklinace 12° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 78° od severního nebeského pólu. Severně od 78° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 78° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  15. ↑ STOYAN, Ronald, et al. Atlas of the Messier Objects - Highlights of the Deep Sky. [s.l.]: Cambridge University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-521-89554-5. S. 106-107. (anglicky) 
  16. ↑ MURDIN, Paul. Encyclopedia of Astronomy and Astrophysics. [s.l.]: Institute of Physics Publishing, 2001. Kapitola M15. (anglicky) 
  17. ↑ O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 
  18. ↑ Messierův katalog: NGC 7078, M15 [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-09-13]. Dostupné online. 
  19. ↑ NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kulová hvězdokupa M15 z Hubbla [online]. astro.cz, 2013-11-19 [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. 
  20. ↑ GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 15 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ kolektiv autorů. Astronomia - Dalla Terra ai confini dell'Universo. [s.l.]: Fabbri Editori, 1991. (italsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 15 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 15 [online]. [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 15 [online]. [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. Messier 15 Observations and Descriptions [online]. [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kulová hvězdokupa M15 z Hubbla [online]. astro.cz, 2013-11-19 [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Pegas [online]. [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 15 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Hubble Space Telescope - Old stars with a youthful glow [online]. spacetelescope.org, 2011-02-14 [cit. 2018-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Objekty v Messierově katalogu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Messier_15&oldid=22201529“