Galaxie Jižní větrník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Galaxie Jižní větrník
Galaxie Jižní větrník na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Galaxie Jižní větrník na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typspirální galaxie, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, zdroj rentgenového záření a hvězdotvorná galaxie
TřídaSAB(s)c[1]
ObjevitelNicolas Louis de Lacaille
Datum objevu23. února 1752
Rektascenze13h 37m 0,9s[1]
Deklinace-29°51′56″[1]
SouhvězdíHydra (lat. Hya)
Zdánlivá magnituda (V)7,52[2], 8,85[2], 8,11[2], 7,21[2], 5,538[3], 4,871[3] a 4,619[3]
Úhlová velikost12,9'x11,5'[1]
Vzdálenost15 000 000 ly
Rudý posuv0,001
Kupa galaxiískupina galaxií Centaurus A/M83[4]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr20 000[5] ly
Označení v katalozích
Messierův katalogM 83
New General CatalogueNGC 5236
IRASIRAS F13341-2936 a IRAS 13341-2936
Principal Galaxies CataloguePGC 48082
Jiná označeníM83, NGC 5236, UGCA 366, PGC 48082[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Galaxie Jižní větrník (také Messier 83, M83 či NGC 5236) je spirální galaxiesouhvězdí Hydry. Je to jedna z nejbližších a nejjasnějších spirálních galaxií na obloze, je viditelná v triedru. Objevil ji Nicolas-Louis de Lacaille 23. února 1752.[4] Galaxie je od Země vzdálená okolo 15 milionů světelných let.[4] Svými rozevřenými spirálními rameny připomíná větrník, podobně jako Messier 101, proto dostala název Jižní větrník.[6]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha M 83 v souhvězdí Hydry

M83 patří mezi nejjasnější galaxie na pozemské obloze. Nachází se přibližně 18° jižně od jasné hvězdy Spicy (α Virginis), v malé vzdálenosti na sever od hvězd, které představují hlavu Kentaura. Pokud není obloha příliš přesvětlená, lze galaxii vidět i běžným triedrem. Dalekohled o průměru 150 mm ji ukáže jako přesně neohraničenou mlhavou skvrnu, ze které vystupuje jasné jádro. Větší dalekohledy o průměru například 250 mm ukážou její nepravidelný galaktický disk, který je na jižní straně protnut tmavým pruhem.[7]

M83 může být pozorována z obou zemských polokoulí, ale pozorovatelé na jižní polokouli jsou velmi zvýhodněni. Poloha galaxie ovšem neumožňuje její pozorování ze severních oblastí, jako například severní Evropy, a v severním mírném pásu zůstává poměrně nízko nad obzorem. Naopak na jižní polokouli vychází vysoko na oblohu.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do července.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Galaxii objevil Nicolas-Louis de Lacaille 23. února 1752 při svém pobytu na mysu Dobré naděje.[4] Později ji znovuobjevil Pierre Mechain v roce 1780 a oznámil to svému kolegovi Charlesi Messierovi, který ji zapsal do svého katalogu v březnu 1781 pod číslem 83.[9] Messier ji popsal jako oblak bez hvězd, který je velmi slabý a při sebemenším rušivém osvětlení se stává neviditelným. William Herschel a jeho syn John nedokázali určit směr vinutí jejích ramen, ale povšimli si tvaru jejího jádra.[7] William Lassell prozkoumal její spirální strukturu, zakreslil ji a popsal ji jako tříramennou spirálu.[4]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Podrobný pohled na jádro a spirální ramena galaxie M83 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu.

M83 je k Zemi natočena čelem, proto je dobře prozkoumaná a stavba jejích ramen je dobře známa. Její vzdálenost od Země je pouhých 15 milionů světelných let[4] a patří tak mezi galaxie nejbližší k Zemi. Díky jejímu pohybu vesmírem se ale od Země vzdaluje rychlostí 513 km/s.[1] Velká část hvězd v M83 je mladých a nachází se ve spirálních ramenech, která jsou díky tomu velmi jasná a mají výraznou modrou barvu. Naopak hvězdy ve středu galaxie jsou starší a mají žlutou a načervenalou barvu.

M83 je také známá velkým počtem pozorovaných supernov, kterých zatím bylo šest: SN 1923A, SN 1945B, SN 1950B, SN 1957D, SN 1968L a SN 1983N.[10][7] Nejjasnější z nich byly SN 1968L (typ I,[4] největší magnituda 11,9) a SN 1983N (typ Ia, největší magnituda 12,5).[10]

16. června 2008 objevila NASA pomocí dalekohledu GALEX okolo spirálních ramen této galaxie velké množství nově zrozených hvězd.[5] Zvláštní je na tom zejména skutečnost, že se tyto nové hvězdy nachází v místech, o kterých se předpokládalo, že neobsahují dostatek hmoty pro tvorbu hvězd.[5]

Sousední galaxie[editovat | editovat zdroj]

M83 je ústředním členem jedné ze dvou podskupin skupiny galaxií Centaurus A/M83, což je skupina galaxií blízká Místní skupině galaxií.[11] Hlavním členem druhé podskupiny je známá rádiová galaxie Centaurus A. Tyto dvě podskupiny některé studie považují za jedinou skupinu[12][13] a jiné za dvě oddělené skupiny.[14] Nicméně galaxie kolem Centaurus A a Messier 83 se nacházejí navzájem fyzicky blízko a zdá se, že se tyto podskupiny navzájem vůči sobě nepohybují a mohou tedy být v rovnováze.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Galassia Girandola del Sud na italské Wikipedii.

  1. a b c d e f NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 83 [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d Robert Kennicutt, Daniela Calzetti, David Cook, Charles Engelbracht, Janice Lee, Daniel Dale, Shawn M. Staudaher: The Spitzer Local Volume Legacy (LVL) global optical photometry. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. září 2014. DOI 10.1093/MNRAS/STU1580.
  3. a b c Thomas H. Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  4. a b c d e f g SEDS Messier Objects Database: Messier 83 [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c CLAVIN, Whitney. Stellar Birth in the Galactic Wilderness [online]. 2008-04-16 [cit. 2018-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 
  6. KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hydra [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. 
  7. a b c MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  8. Deklinace 30° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 60° od jižního nebeského pólu. Jižně od 60° jižní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 60° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. JONES, Kenneth Glyn. Messier's Nebulae and Star Clusters. 2. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1991. ISBN 0-521-37079-5. 
  10. a b List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. KARACHENTSEV, I. D.; SHARINA, M. E.; DOLPHIN, et al. New distances to galaxies in the Centaurus A group. S. 21–31. Astronomy and Astrophysics [online]. Duben 2002 [cit. 2018-01-05]. Roč. 385, s. 21–31. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:20020042. Bibcode 2002A&A...385...21K. (anglicky) 
  12. TULLY, R. B. Nearby Galaxies Catalog. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-521-35299-1. 
  13. FOUQUE, P.; GOURGOULHON, E.; CHAMARAUX, P., et al. Groups of galaxies within 80 Mpc. II - The catalogue of groups and group members. S. 211–233. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Květen 1992 [cit. 2018-01-05]. Roč. 93, čís. 2, s. 211–233. Dostupné online. Bibcode 1992A&AS...93..211F. (anglicky) 
  14. GARCIA, A. General study of group membership. II - Determination of nearby groups. S. 47–90. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Červenec 1993 [cit. 2018-01-05]. Roč. 100, s. 47–90. Dostupné online. Bibcode 1993A&AS..100...47G. (anglicky) 
  15. KARACHENTSEV, I. D. The Local Group and Other Neighboring Galaxy Groups. S. 178–188. Astronomical Journal [online]. Leden 2005 [cit. 2018-01-05]. Roč. 129, čís. 1, s. 178–188. Dostupné online. arXiv astro-ph/0410065. DOI 10.1086/426368. Bibcode 2005AJ....129..178K. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • TAKI, Toshimi. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2016-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  – Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume II - The Southern Hemisphere to +6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-15-8. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Galaxie Jižní větrník na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 83 [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 83 [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 83 [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hydra [online]. [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - M83: Galaxie tisíce rubínů [online]. astro.cz, 2015-10-08 [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Hvězdné proudy v M83 [online]. astro.cz, 2014-01-17 [cit. 2018-01-05]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Střed M83 z vylepšeného Hubbla [online]. astro.cz, 2009-11-16 [cit. 2018-01-05]. Dostupné online.