Mayové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o období po dobytí Nového světa Španěly. O období staré mayské civilizace pojednává článek Mayská civilizace.
Mayské jazyky

Mayové jsou původní obyvatelé jižního Mexika a severní části Střední Ameriky. Termín maya označuje obyvatele regionu, kteří si uchovávají určité podobné kulturní a jazykové tradice. Označuje se tak mnoho rozličných populací a komunit i etnických skupin v regionu Mezoameriky. Každá z nich má svou vlastní částečně odlišnou tradici, kulturu či historickou identitu. Počátkem 21. století zde žije okolo 6 milionů potomků Mayů. Někteří se téměř integrovali do moderní kultury, která je obklopuje, jiní pokračují ve svých tradicích a často mají jako mateřštinu jeden z mayských jazyků. Největší část současné mayské populace žije v mexických státech Yucatán, Campeche, Quintana Roo, Tabasco a Chiapas, dále jsou Mayové ve Střední Americe ve státech Belize, Guatemala a v západních provinciích Hondurasu a Salvadoru. V roce 2012 podle jistých verzí skončil cyklus mayského kalendáře, a tak tento fenomén byl relativně často zmiňován médii a používán v populární kultuře.

Yucatán[editovat | editovat zdroj]

Největší skupina moderních Mayů žije v Mexiku na poloostrově Yucatán. Před několika tisíci lety sem z velké části přišli z jihu.[1] Sami sebe označují za Maye. Nepohlížejí na sebe jako na kmenovou komunitu, jak je tomu běžné například v západní Guatemale, a mluví yucateckou mayštinou. Označují se za yucatecos nebo jednodušeji mayas. Většinou také mluví španělsky, zvlášť v západních částech. Ti, kteří postupně jazyk ztrácejí a maysky mluví řídce, se sami identifikují jako míšenci. To poukazuje na to, že probíhá stále větší a větší asimilace s hlavní mexickou kulturou. Populace Mayů ve východní části poloostrova je méně integrována s hispánskou kulturou než ta v západní části.

V 19. století proběhla revolta yucateckých Mayů, která je známá jako válka kast (Guerra de castas), byla to jedna z nejúspěšnějších revolt původních obyvatel Ameriky. Výsledkem byla dočasná existence mayského státu Chan Santa Cruz, uznávaná jako nezávislý národ Britským impériem.

Rozvoj turismu na pobřeží Karibského moře v resortu Quintana Roo, jako je Cancún, a podpora cílené imigrace z jiných míst Mexika do regionu vedla ke kritice mexické vlády s tím, že vláda chce snížit mayskou populaci a identitu. Region by se tak stal více mexickým a pro vládu méně problémovým.

Chiapas[editovat | editovat zdroj]

Chiapas byl dlouho poslední částí Mexika, které se nedotkly reformy, které přinesla mexická revoluce. Mnoho Mayů zde podporuje Zapatovu armádu národního osvobození (Ejército Zapatista de Liberación Nacional, EZLN).

Mayské skupiny v Chiapasu jsou Tzotzilové a Tzeltalové, v džungli pak Ch'olové a v horách lidé z komunity Tojolabal.

Guatemala[editovat | editovat zdroj]

Mayské ženy z Guatemaly v tradičním oblečení

Nejstarší a s největšími tradicemi jsou Mayové v západní části Guatemaly. V Guatemale vedla španělská koloniální politika důraz na legální segregaci a to vydrželo až do konce 20. století. Výsledkem je, že si zde Mayové udrželi mnoho tradic a ovlivnění hispánskou kulturou zde zatím není velké. Značná kmenová identifikace často odpovídá předkolumbovským státům a pokračuje nadále. Mnoho lidí zde pořád nosí tradiční oděv, který ukazuje konkrétní místní příslušnost. Oblečení žen je podstatně tradičnější než oblečení mužů, protože muži přicházejí více do styku s hispánskou kulturou a komercí. Ženy nosí šat zvaný huipil, název pochází ovšem z aztéckého jazyka nahuatlu huipilli – blusa – (dva kusy látky, spojené na ramenou a na bocích, délka cca pod kolena).

Mayové Guatemaly jsou Quiché, Mamesové, Pocomam, Kakčikelové, Ixil, Kekchi, Tzutujil, Jacaltec a Xinca.

Ostatní mayské skupiny[editovat | editovat zdroj]

Další mayskou skupinou jsou Lakandonové – malá populace žijící v malých skupinách v deštných pralesích Chiapasu a Guatemaly.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KING, Mary Beth. Ancient migrants carrying maize from south were early Maya ancestors, says study. phys.org [online]. 2022-03-22 [cit. 2023-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]