Maljuta Skuratov
| Grigorij Luk'janovič Skuratov-Bel'skij | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Григо́рий Лукья́нович Скура́тов-Бе́льский |
| Narození | 16. století |
| Úmrtí | 1. ledna 1573 Paide |
| Příčina úmrtí | zabitý v boji |
| Povolání | politik |
| Děti | Kateřina Grigorjevna Šujská Marie Skuratovová-Bělská[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Grigorij Lukjanovič Skuratov-Bělskij (rusky Григорий Лукьянович Скуратов-Бельский), známý spíše jako Maljuta Skuratov (Малюта Скуратов) (asi 1541 – 1. ledna 1573, Weissenstein) byl ruský šlechtic, dvořan cara Ivana IV. Hrozného a jeden z hlavních vůdců opričniny. Neblaze proslul svou fanatickou oddaností carovi a mimořádnou krutostí, s níž vykonával jeho rozkazy.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Maljuta Skuratov pocházel z nižší šlechty spřízněné s bojarským rodem Bělských. Poprvé na sebe upozornil v roce 1569, kdy se podílel na procesu proti knížeti Vladimíru Andrejeviči Starickému, bratranci Ivana Hrozného, a následně dohlédl na jeho odstranění formou nucené sebevraždy jedem.[2] Téhož roku Maljuta Skuratov na carův příkaz udusil sesazeného moskevského metropolitu Filipa II. (v úřadu: 1566–1568) za to, že se odvážil kritizovat režim opričniny.
Skuratov nebyl zakladatelem opričniny, pro svou oddanost carovi a bezohlednou krutost se však dostal do jejího vedení. Během jeho působení dosáhla opričnina vrcholu své brutality a zvůle.
V lednu 1570 vedl Maljuta Skuratov trestnou výpravu proti Novgorodu, jehož obyvatele car Ivan podezříval ze zrady a tajných jednání s polským králem Zikmundem II. Skuratov byl osobně zodpovědný za mučení a vraždy nejméně 2000 obyvatel Novgorodu a vyrabování celého města.[3] V létě téhož roku se stal hlavním strůjcem krvavé čistky mezi carovými dvořany a moskevskou šlechtou, jíž padli za oběť např. carův pokladník Nikita Funikov (20. července zaživa uvařen v kotli), úspěšný vojevůdce Petr Serebrjan-Obolenskij (téhož dne sťat), kancléř Ivan Michajlovič Viskovatij (rozčtvrcen 25. července 1570), a dokonce i Skuratovovi konkurenti z řad vůdců opričniny, jako byli kníže Afanasij Vjazemskij, carův oblíbenec Alexej Basmanov a jeho syn Fjodor, kteří byli obviněni z pokusu o varování obyvatel Novgorodu před trestnou výpravou. Během roku 1570 byl Maljuta Skuratov také jmenován členem bojarské dumy, a současně výhodně provdal svoji dceru Mariu Grigorjevnu za bojara Borise Godunova, po jehož boku se stala roku 1598 ruskou carevnou.[4]
V roce 1571 byl Skuratov pověřen vyšetřováním příčin porážky moskevských vojsk a vyplenění Moskvy armádou krymského chána Devleta I. Giraje, což mu dalo příležitost k dalším čistkám, včetně popravy hlavního vůdce opričních vojsk, knížete Michajla Čerkasského.[5] Následkem vyšetřování se stalo následujícícho roku 1572 zrušení opričniny (car dokonce zakázal vyslovovat její název), které ale Skuratovovým postavením nijak neotřáslo. Navzdory tomu, že byl jedním z vůdců zrušené organizace, zůstal carovým blízkým dvořanem a udržel si svou moc.
Maljuta Skuratov padl při dobývání livonské pevnosti Weissensteinu v Livonské válce, kdy osobně vedl ruský útok.[6] Podle jedné z teorií byl pohřben poblíž hrobu svého otce Lukajana Afanasjeviče Bělského (rusky: Лукьян Афанасьевич Бельский) v monastýru Josefa-Volokolamského.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ ГЕНРИХ ШТАДЕН->ЗАПИСКИ О МОСКОВИИ->ПУБЛИКАЦИЯ 1925 Г.->ЧАСТЬ 3. www.vostlit.info [online]. [cit. 2022-12-01]. Dostupné online.
- ↑ МАЛЮТА СКУРАТОВ | Энциклопедия Кругосвет. www.krugosvet.ru [online]. [cit. 2022-12-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b Скрынников Руслан. Иван Грозный (стр. 16) - ModernLib.Net. modernlib.net [online]. [cit. 2022-12-01]. Dostupné online.
- ↑ Малюта Скуратов, основатель "тайной полиции" в России. kultura-portal.ru [online]. 2012-06-12 [cit. 2022-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-12.
- ↑ Лев Усыскин: Лютая смерть Малюты. polit.ru [online]. [cit. 2022-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-01.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Grigorij Luk'janovič Skuratov-Bel'skij na Wikimedia Commons
