Ludvík II. Němec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludvík II. Němec
Narození806
Úmrtí28. srpna 876 (ve věku 69–70 let) nebo 876 (ve věku 69–70 let)
Frankfurt nad Mohanem
Místo pohřbeníOpatství Lorsch
Povolánípanovník
ChoťHemma z Altdorfu (od 827)[1]
DětiKarloman Východofranský[2][3]
Irmgarda z Buchau[4]
Ludvík III. Mladší[5]
Karel III. Tlustý[6]
Berta Východofranská[7]
Hildegarda Východofranská[4]
… více na Wikidatech
RodičeLudvík I. Pobožný[8] a Ermengarda z Hesbaye[8]
RodKarlovci
PříbuzníLothar I. Franský[9], Pipin I. Akvitánský[9], Karel II. Holý[9], Arnulf ze Sensu[9], Gisela Franská[9], Rotruda[9], Bertha[9] a Hildegarda[9] (sourozenci)
Arnulf Korutanský[10] (vnuk)
Funkcebavorský vévoda
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pečeť Ludvíka II. Němce

Ludvík II. Němec (kolem 805 - 876) z rodu Karlovců byl první východofranský král.

Boje o trůn a verdunská smlouva

Rozdělení franské říše 843

Ludvík byl třetím synem císaře říše římské Ludvíka I. Pobožného, který mu svým nástupnickým řádem zvaným Ordinatio imperii roku 817 vymezil jako úděl vládu v Bavorsku. Roku 829 však císař vlastní ustanovení porušil ve prospěch nejmladšího syna Karla zvaného Holý, který se narodil teprve roku 823. V nastalých sporech stál Ludvík nejprve s bratrem Pipinem na straně otce proti nejstaršímu bratrovi Lotharovi. Když však Pipin roku 838 zemřel, začal také on bojovat proti císaři a po jeho smrti v roce 840 se společně s Karlem Holým postavil proti nárokům Lothara I. na svrchovanou vládu nad celým franským královstvím. Roku 842 uzavřeli Ludvík s Karlem tzv. Štrasburské dohody a o rok později dosáhli smlouvou ve Verdunu rozdělení říše na tři části, v nichž měli bratři vládnout jako tři rovnoprávní panovníci. Lotharovi byl sice zachován císařský titul, ovšem bez svrchovanosti nad bratry.

První král východofranské říše

Západní Evropa roku 870
Ludvík Němec se svými syny (Grandes Chroniques de France)

Po roce 843 se Ludvík II. Němec ve východní části říše zcela osamostatnil a stal se zakladatelem východofranské říše (v latinských pramenech Francia orientalis). Na západě rozšířil její území o východní Lotharingii, kterou si po smrti jejího vládce Lotharova syna Lothara II. († 869) rozdělili s bratrem Karlem Holým roku 870 smlouvou v Meersenu (ribemontskou smlouvou 880 připadla Lotharingie k východofranské řiši celá).

Na východě podnikal četné expanze. Bojoval s Polabskými Slovany a Srby, Čechy i Bulhary. Jeho vojska napadala území moravské říše. Roku 846 pomohl k vládě moravskému knížeti Rostislavovi, který se poté pokusil z franského vlivu vymanit. Přes četné další výpravy se Ludvíkovi nepodařilo podřídit si Moravu natrvalo. Roku 876 uzavřel mír s knížetem Svatoplukem ve Forchheimu a uznal nezávislost jeho státu na východofranské říši.

Potomci

V roce 827 se Ludvík II. oženil s Hemmou, sestrou otcovy druhé manželky Judity Bavorské. Hemma mu porodila sedm dětí, z toho čtyři dcery a tři syny.

Dívky strávily svůj život v klášteře jako jeptišky a synové vládli společně Východofranské říši. Největšího mocenského úspěchu dosáhl Karel, který byl nejen východofranským králem, ale také od roku 879 králem italským, od 881 korunovaným císařem římským jako Karel III. a nakonec po smrti krále Karlomana II. v roce 884 západofranským králem. Tak se mu podařilo, byť jen formálně a na velmi krátkou dobu, naposledy sjednotit Franskou říši.

Dynastie východních Karlovců vymřela roku 911 Ludvíkem IV. zvaným Dítě (potomek Arnulfa Korutanského, Karlomanova nemanželského syna).

Literatura

  • SCHNITH, Karl Rudolf, a kol. Mittelalterliche Herrscher in Lebensbildern : von den Karolingern zu den Staufern. Graz ; Wien ; Köln: Verlag Styria, 1990. 388 s. ISBN 3-222-11973-2. (německy) 
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík II. Němec na Wikimedia Commons
  • Ludvík ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Předchůdce:
Ludvík I. 		Znak z doby nástupu Bavorský vévoda
829 - 865 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karloman
  1. ↑ Wilfried Hartmann: Ludwig der Deutsche (1st edition). 2002. ISBN 978-3-89678-452-0.
  2. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  3. ↑ Karloman. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIVa.
  4. ↑ a b Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  5. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  6. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  7. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  8. ↑ a b Eric Joseph Goldberg: Struggle for Empire: Kingship and Conflict Under Louis the German, 817-876 (1st edition). 2006. ISBN 978-0-8014-3890-5.
  9. ↑ a b c d e f g h Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  10. ↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludvík_II._Němec&oldid=15737327“