Lubomír Železný
| Lubomír Železný | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 16. března 1925 Ostrava  Československo |
| Úmrtí | 29. září 1979 (ve věku 54 let) Praha Československo |
| Místo pohřbení | Modřanský hřbitov |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | hudební skladatel, korepetitor a rozhlasový režisér |
| Ocenění | Státní cena Klementa Gottwalda (1973) zasloužilý umělec (1975) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lubomír Železný, narozený jako Lubomír Želazný (16. března 1925 Ostrava – 29. září 1979 Praha) byl československý hudební skladatel, rozhlasový hudební režisér a korepetitor.
Studia
[editovat | editovat zdroj]Během gymnaziálních studií docházel soukromě na hodiny hudební teorie k ostravským skladatelům Josefu Schreibrovi a Janu Šoupalovi. Ve školním roce 1942–43 studoval kompozici ve třetím ročníku na brněnské konzervatoři, ta byla ovšem nacisty uzavřena a po korepetitorském působení v ostravské opeře byl totálně nasazen na práci ve vítkovických železárnách. V době druhé světové války byli vězněni i oba jeho rodiče, jak matka Cecílie, roz. Krygelová (* 1901), tak otec František (1896–1942), který zemřel v koncentračním táboře Mauthausen. Po válce si změnil příjmení na "Železný" a odešel do Prahy[1], kde v letech 1945–48 studoval v kompoziční třídě Karla Janečka na tamní konzervatoři, krom toho studoval ještě soukromě u Karla Boleslava Jiráka.[2] Ve studiích pokračoval na nově otevřené Akademii múzických umění u Pavla Bořkovce a Karla Janečka. Po studiích pracoval jako korepetitor ostravské opery a hudební režisér československého rozhlasu. Od roku 1951 působil jako skladatel a aranžér v AUSu, od roku 1956 pak jako skladatel ve svobodném povolání. Stál u vzniku Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, jehož byl od roku 1972 až do své předčasné smrti předsedou.[2] Roku 1973 obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda, roku 1975 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.[3] V roce 1977 podepsal Provolání československých výborů uměleckých svazů, známé jako Anticharta.[4]
Tvorba
[editovat | editovat zdroj]Jeho hudba vycházela ze symfonické zvukovosti definované Mahlerem či Šostakovičem a z klasicky definovaných melodií. V některých skladbách jsou patrny známky neobarokního cítění. V pozdnějších dílech je znát inklinace k zjednodušení hudebního jazyka. Nejhranější skladbou je jeho Symfonie pro malý orchestr, za kterou obdržel roku 1973 Státní cenu Klementa Gottwalda.[3] Je autorem hudby k televizní pohádce Dařbuján a Pandrhola z roku 1959.[5]
Výběr z díla
[editovat | editovat zdroj]Komorní
[editovat | editovat zdroj]- Sonáta pro flétnu a klavír (1943)
- Čtyři polky pro klavír (1948)
- Kvartet pro flétnu, housle, violu a violoncello (1948)
- 1. smyčcový kvartet (1960)
- 2. smyčcový kvartet (1968)
- Kvintet pro dvoje housle, klarinet, violu a violoncello (1969)
- Dechový kvintet (1970)
- Sonáta pro housle a klavír (1971)
Orchestrální
[editovat | editovat zdroj]- Symfonická věta (1947)
- Dvě gavoty (1955)
- Koncert pro housle a orchestr (1959); nahrán Českou filharmonií s Bruno Bělčíkem a Václavem Neumannem
- Symfonie pro velký orchestr (1963)
- Koncert pro flétnu, smyčce a klavír (1966); nahrán Českou filharmonií s Jiřím Válkem a Václavem Neumannem
- Koncertantní hudba pro violu, smyčce a klavír (1969); nahrána Musici di Praga a Milošem Konvalinkou
- Symfonie pro malý orchestr (1971)
- Koncert č. 2 pro housle a orchestr (1976); nahrán Symfonickým orchestrem Československého rozhlasu v Praze s Petrem Messiereurem a Milošem Konvalinkou v roce 1978
Vokální
[editovat | editovat zdroj]- Písně na texty lidové poezie (1948)
- Zbojnické písně pro tenor a orchestr (1958)
- Tři smíšené sbory na texty Rabíndranátha Thákura (1967)
- Dva mužské sbory na texty Rabíndranátha Thákura (1968)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ROKOWSKÁ, Lenka. Lubomír Železný [online]. Encyklopedie města Ostravy, rev. 2024-01-29 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online.
- ↑ a b STEINMETZ, Karel. Železný, Lubomír. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník. Brno: Centrum hudební lexikografie Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2009. Dostupné online.
- ↑ a b ZAPLETAL, Petar. Železný Lubomír. In: MARTÍNKOVÁ, Alena. Čeští skladatelé současnosti. Praha: Panton, 1985. S. 324–325.
- ↑ CD89.cz: Anticharta – seznam podepsaných
- ↑ Profil Lubomíra Železného na stránkách České televize
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 1017
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lubomír Železný
- Seznam ne všech skladeb od L. Železného s odkazy na popisy
