Lontar vějířovitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Lontar vějířovitý

Lontar vějířovitý (Borassus flabellifer)
Lontar vějířovitý (Borassus flabellifer)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: arekotvaré (Arecales)
Čeleď: Arekovité (Arecaceae)
Rod: Borassus
Binomické jméno
Borassus flabellifer
L.

Lontar vějířovitý (Borassus flabellifer; lontarová palma, cukrová palma, palmýrová palma, lontara) je palma z čeledi arekovitých pocházející z Indie, Malajsie a Indonésie.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Lontar je středně silná palma dorůstající výšky 30, někdy i 35 metrů. Kmen má 25 - 50 cm v průměru. Listy jsou zpeřené, dlouhé 1,5 až 3 metry.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Lontar je původem v Indii, Malajsii a Indonésii, ale pěstuje se v celé tropické Asii, Oceánii a tropické Africe. Jednoznačně nepůvodní je v Austrálii.

Na určitých lokalitách mohou převažovat nebo být výhradně pěstovány jednotlivé odrůdy (podle anglické Wikipedie)

  • Borassus aethiopium - africká palmyrová palma (a pod dalšími jmény; tropická Afrika)
  • Borassus akeassii - ake-assijská palmyrová palma (západní Afrika)
  • Borassus flabellifer - asijská palmyrová palma (a pod dalšími jmény; jižní Asie a jihovýchodní Asie)
  • Borassus heineanus - novoguinejská palmyrová palma (Nová Guinea)
  • Borassus madagascariensis - madagaskarská palmyrová palma (Madagaskar)
  • Borassus sambiranensis - sambiranská palmyrová palma (Madagaskar)

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Lontar je pěstován jako zemědělská rostlina na lehkých půdách ve vlhkých oblastech, často v blízkosti obydlí svého majitele.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Lontarová palma je pro mnoho obyvatel tropů stejně důležitá jako palma datlová; je to "strom - matka", poskytovatel "nektaru pro člověka", který slouží jako zdroj výživné šťávy obyvatelům mnoha tropických zemí. Poskytuje cukernatou mízu („nirah“), která prýští z nařezaných stonků. Tato šťáva je mírně mléčně zakalená a má sladkou chuť. Z této šťávy se dělá cukr, zkvašením palmové víno a destilací palmového kvasu pálenka arak. Šťáva je výživná a pro zdejší obyvatele představuje základ výživy. Obsahem uhlovodanů a dalších živin má nektar hodnotu, díky které poskytuje člověku po celý den potřebnou energii a výživu. Člověk může dlouhou dobu bez problémů existovat jen pitím této šťávy - bez dalších potravin. Šťáva je také svařovaná na trvanlivější sirup, který si domorodí obyvatelé v indonéském Sabu berou s sebou tradičně do práce jako svačinu. Doušek sirupu pak zapíjejí čistou vodou. Jeden strom dá až 700 litrů nektaru ročně. Jedna rodina tedy vystačí s 3 až 4 stromy. Průmyslově se dnes ze šťávy a sirupu, ale i z aromatické dřeně plodů lontaru dělá limonáda. Domorodci si pochutnají i na výhoncích vzklíčených semen. Káceny jsou jen staré stromy, které již nejsou dostatečně plodné. Lontar slouží jako zdroj dřeva, "větví" a listí. Palma je údajně využívána na 801 způsobů. Výroba košíků, střech příbytků, cigár z listí, stavba stěn a plotů z větví (ve skutečnosti jde o dřevnaté řapíky listů), výroba hudebních nástrojů, lodí, rukojetí nožů, nářadí a příbytků ze dřeva. Před vynálezem papíru byly proužky z listů používány pro psaní [1]. Zralé plody jsou jedlé a na spadaných plodech se pasou vepři.

„Životadárnou moc těchto stromů poznal na vlastní kůži i mořeplavec Thomas Cook, který zde přistál po dlouhé cestě z Francouzské Polynésie, aby doplnil zásoby. K jeho velkému překvapení nakonec zachránilo posádce lodi život několik sudů naplněných právě palmovou šťávou. Cook byl prvním Evropanem, který přinesl o životě na Sabu seriózní informace, a i když od jeho návštěvy uplynulo takřka 350 let, lidé zde dodnes používají stejné postupy sklizně a zpracování lontaru, jaké popsal ve svých zápiscích, včetně výroby cigár kořeněných hřebíčkem.“ [2]

Také další cukrová palma arenga cukrodárná (Arenga pinnata, syn. Arenga saccharifera, Gomutus sacchariferus, Saguerus Rumphii; gomut), vínová palma (Raphia vinifera) a karyota žahavá (Caryota urens) poskytují cukernatou šťávu, která vytéká z naříznutých stonků, podobně jako u lontaru vějířovitého, a má také podobné využití.[3] Také palma olejná (Elaeis guineensis a Elaeis oleifera) dává cukernatou mízu podobné kvality.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Ekologická výhoda získávání obživy ze stromů určitého druhu pěstovaných jednotlivě nebo v malých skupinkách mezi původní vegetací a v okolí lidských sídel spočívá zejména v tom, že půda není narušována každoroční opakovanou orbou, že se lze obejít i bez chemizace a v okolí stromů může existovat původní nebo odlišná, ale relativně pestrá flóra a fauna. Je třeba tyto způsoby obživy preferovat. Naopak pěstování palem na plantážích, kdy je mýcena původní vegetace a palma je pěstovaná jako monokultura, působí značné ekologické škody. (Viz Palma olejná.)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://blog.baliwww.com/guides/462
  2. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209562260120007-na-ceste/
  3. http://palmy.webnode.cz/news/uzitecne-palmy/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jak na to: Palmy, H. Heitzová
  • Palmy v interiéru i v zimní zahradě, D. Kämpfer
  • Zahrada plus: Palmy a velké pokojové rostliny, E. Manke

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]