Leopold Geitler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. Dr. Leopold Geitler
Narození18. října 1847
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. června 1885 (ve věku 37 let)
Heiligenstadt
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánífilolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold Geitler (18. října 1847 Praha[1] – 2. června 1885 Heiligenstadt[2], dnes část vídeňského okresu Döbling) byl český univerzitní profesor, jazykovědec.

Život

Leopold Geitler se narodil v pražské rodině Johanna Christiana Geitlera jako nejstarší z pěti dětí.[3]

Vzdělání a akademická dráha

Po počátečních studiích na reálce přestoupil, vzhledem ke svým vyhraněným zájmům o filologii, na gymnazium. Po maturitě studoval nejprve na filozofické fakultě pražské univerzity; ve Vídni, kde pobýval v letech 1868-1870, dosáhl doktorátu filozofie. Po návratu ze studijní cesty do Litvy (1872) se v roce 1873 habilitoval prací O stavu a pokroku srovnávacího jazykozpytu[4] a byl jmenován soukromým docentem na pražské univerzitě.[5] Jeho přednášky si však zapsalo pouhých šest studentů.[6]

Roku 1874 byl Leopold Geitler jmenován profesorem slavistiky na universitě v Záhřebu,[p 1] kde věnoval pozornost balkánským jazykům, zejména staré bulharštině a thráčtině. Též studoval staré albánské písmo. Na záhřebské univerzitě byl téhož roku zvolen proděkanem[7] a v roce 1876 byl zvolen děkanem tamní filosofické fakulty.[8] Byl členem jihoslovanské akademie[9] a dopisujícím členem Královské české společnosti nauk.[10]

Studijní cesty

  • 1872 – Leopold Geitler uskutečnil studijní cestu do Litevska, k níž mu dopomohlo stipendium Svatoboru. Stipendium bylo přiděleno na základě závazku napsat o cestě studii, vydat mluvnici litevštiny a uskutečnit v Praze univerzitní přednášky v češkém jazyce o litevštině. Pětiměsíční cesta vedla před území dnešního Polska, Litvy, Lotyšska a Ruska.[11] [p 2] [12]
  • 1875 – Během pobytu v Záhřebu podnikl studijní cestu do Srbska, Makedonie a na istrijské ostrovy. Též navštívil řecký poloostrov Athos.[6]
  • 1880 – Leopold Geitler zkoumal v Egyptě, v klášteře na hoře Sinaj, tam uložené rukopisy. Český tisk informoval o tom, že objevil starobulharské rukopisy z konce 10. století. Studiem hlaholského žaltáře, uloženého v klášteře, řešil mj. otázku, zda svatí Cyril a Metoděj psali svá díla cyrilicí nebo hlaholicí. [13] [14]

Rodinný život a smrt

O rodinném životě (svatba, děti) Leopolda Geitlera se nepodařilo najít zmínky. Existují pouze zprávy o jeho prázdninových pobytech ve vlasti.[15] Zemřel na mozkovou příhodu v rakouském Heiligenstadtu (tehdy obec u Vídně). Pochován byl v místě úmrtí.[16]

Dílo

Leopold Geitler překládal z litevštiny, překlady publikoval v časopise Lumír.[17] Filologické práce publikoval i časopisecky.[18] Knižně vyšlo:

  • Litauische Studien: Auswahl aus den ältesten Denkmälern, dialectische Beispiele, lexikalische und sprachwissenschaftliche Beiträge (vydal Theodor Mourek, Praha, 1875)
  • O slovanských kmenech na U (vydal Theodor Mourek, Praha, 1877)
  • Poetické tradice Thráků i Bulharů (vydal Theodor Mourek, Praha, 1878)
  • Starobulharská fonologie se stálým zřetelem k jazyku litevskému (vydal Theodor Mourek, Praha, 1873)
  • Euchologium, glagolski spomenik monastira na Sinaju (vydala Jihoslovanská akademie v Záhřebu 1883)

Zajímavost

V roce 1868 referoval český tisk obsáhle o tzv. herbstovských demonstracích. Soud proběhl v červenci téhož roku a mezi obžalovanými byl i student Leopold Geitler. Národní listy uvedly i jeho výpověď před soudem.[19] Leopold Geitler byl první instancí odsouzen na tři měsíce vězení.[20][p 3] Tento soud však nebyl na překážku jeho akademické kariéře v rámci monarchie.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V německy psaném dobovém tisku je Záhřeb též nazýván tehdejším německým názvem Agram.
  2. ↑ Podle časopisu Květy byla tato cesta dokonce sedmiměsíční. Květy, 8/1882, s. 251
  3. ↑ Že se jednalo skutečně o budoucího prof. Geitlera svědčí vzpomínka zveřejněná v Národních listech 18.11.1902 (s.2)[1]

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Františka na Starém Městě pražském
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Doeblink
  3. ↑ Policejní přihláška Johanna Christiana Geitlera s rodinou
  4. ↑ Plzeňské noviny, 13.4.1873, s.2, Denní zprávy
  5. ↑ Fremden-Blatt, 22.7.1873, s.2
  6. ↑ a b Květy, 15.5.1878, s.255, Leopold Geitler
  7. ↑ Národní listy, 7.10.1874, s.2
  8. ↑ Wiener Zeitung (německy), 20.7.1876, s.2
  9. ↑ Světozor, 12.6.1885, s.415, nekrolog Leopolda Geitlera
  10. ↑ Výroční zpráva Královské české společnosti nauk 1886, s.IV.
  11. ↑ MALÝ, Ivan. Česko-lotyšské vztahy v letech 1900-1945. České Budějovice, 2008. Rigorozní práce. Jihočeská univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. . Dostupné online.
  12. ↑ Světozor, 27.11.74, s.572
  13. ↑ Národní listy, 30.10.1880, s.3
  14. ↑ Květy, 4/1883, s.501
  15. ↑ Epoche (německy), 29.7.1878, s.2
  16. ↑ Národní listy, 7.6.1885, s.2
  17. ↑ Např. Lumír 12/1873, s.506
  18. ↑ Časopis Muzea království českého, 1876, s.804
  19. ↑ Národní listy, 2.7.1868, s.2-3, Ze soudní síně.
  20. ↑ Národní listy, 7.7.1868, s.2

Související stránky

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leopold_Geitler&oldid=15870238“