Kuo Šou-ťing

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bysta Kuo Šou-ťinga

Kuo Šou-ťing (čínsky: znaky 郭守敬, pchin-jin Guō Shǒujìng; 1231 Sing-tchaj, Che-pej1316), zdvořilostním jménem Žuo-s’ (若思), byl čínský astronom a matematik žijící v období vlády dynastie Jüan. Jezuitský misionář Johann Adam Schall von Bell ho prohlašoval za „čínského Tycho Braha“.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Kuo Šou-ťing se narodil roku 1231 ve městě Sing-tchaj ležícím v provincii Che-pej.[2] Jména jeho rodičů jsou neznámá, otec zemřel, když byl Kuo ještě dítě a matka ho opustila. Vychovával ho především dědeček Kuo Jung, známý po Číně díky odborným znalostem v celé řadě oborů, od konfucianismu po astronomii, matematiku a hydrauliku.

Kuo se učil vše, co mu děda předkládal a brzy se projevilo jeho výjimečné technické nadání. Už v dětském věku si hrál s předměty, zjišťoval, jak fungují a jak by je mohl změnit, nebo udělat lépe. Ve 14 nebo 15 letech se dostal k plánům vodních hodin, na kterých pracoval jeho děd, pochopil jak fungují a zdokonalil je. Poté začal studovat matematiku, díky níž dosáhl hlubšího porozumění hydraulice i astronomii. Z těchto základů čerpal po celý život.[2]

Dospělost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1251 získal post v místní správě, pracoval na zdokonalení obecního vodovodu, podílel se na opravě mostu. Jeho schopnosti nezůstaly bez povšimnutí. Koncem 50. let prostřednictvím přítele Čang Wen-čchiena, zaměstnaného v mongolské administrativě, získal přístup k chánovi Chubilajovi. Chubilaj si uvědomoval význam vodohospodářských staveb, zavlažování a vodní dopravy pro rozvoj hospodářství a stabilitu říše. Proto Kua pověřil dohledem nad hospodařením s vodou v oblasti mezi Ta-tu (dnešní Peking, tehdejší hlavní město) a Žlutou řekou. Zásobování Pekingu vodou se Kuo rozhodl zajistit z pramenů v horách Šen-šan, 30 km vzdálených. Navrhl a vybudoval soustavu kanálů spojujících řeky v okolí města, která zajistila dostatek vody. V letech 1292–1293 opravil a rozšířil Velký kanál, spojující metropoli s povodím Žluté řeky a řek Chuaj a Jang-c’-ťiang.[3] Po úspěchu tohoto projektu si Chubilaj velmi cenil jeho práce a pověřoval ho dalšími projekty v jiných částech říše. Kuo se stal hlavním vládním expertem na hydrauliku, matematiku a astronomii.[4]

Současně se věnoval konstrukci astronomických přístrojů. Zdokonalil gnómon, zjednodušil sférický astroláb, a používal vodou poháněný astroláb (armillární sféru) zvaný Ling-lung-i. Gnómon vylepšil, aby mohl přesněji stanovit čas. Zkvalitnil postupy měření azimutu a úhlů obecně.[5]

Chubilaj jemu, Čangovi a Wang Sünovi přikázal vypracování přesnějšího kalendáře. Trojice začala výstavbou nové observatoře u Teng-fongu. Po jejím dokončení postavili dalších 26 observatoří po celé Číně, s cílem získat dostatečné množství dat pro výpočty. Roku 1280 Kuo kalendář dokončil, přičemž délku roku vypočetl na 365,2425 dnů, hodnotu lišící se o pouhých 26 sekund od délky používané v současné době. Jeho kalendář užívali Číňané po staletí, kdy měli nejpřesnější kalendář na světě, těsně následovaný gregoriánským kalendářem. Roku 1283 byl Kuo povýšen na ředitele observatoře v Pekingu a roku 1292 se stal hlavou úřadu vodních staveb. Celý život se věnoval rozsáhlým studiím sférické trigonometrie. Po smrti Chubilaje Kuo nadále pracoval ve státní správě.[2] Zemřel roku 1316.[2]

Je po něm pojmenován asteroid 2012 Guo Shou-Jing.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ENGELFRIET, Peter M. Euclid in China: The Genesis of the First Translation of Euclid's Elements in 1607 & Its Reception Up to 1723. Leiden : Koninklijke Brill, 1998. ISBN 90-04-10944-7. S. 72.  
  2. a b c d O'CONNOR, J. J.; ROBERTSON, E. F.. School of Mathematics and Statistics [online]. St Andrews, Fife: University of St. Andrews, 2003-12, [cit. 2011-01-07]. Kapitola Guo Shoujing. Dostupné online. (anglicky) 
  3. China [online]. Encyclopædia Britannica Online School Edition, [cit. 2008-11-24]. Dostupné online.  
  4. KLEEMAN, Terry; BARRETT, Tracy. The Ancient Chinese World. New York, NY : Oxford UP, Incorporated, 2005.  
  5. SHEA, Marilyn. Guo Shoujing - 郭守敬 [online]. Farmington, Maine: University of Maine at Farmington, rev. 2007-05, [cit. 2011-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guo Shoujing na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Asiapac Editorial. (2004). Origins of Chinese Science and Technology. Translated by Yang Liping and Y.N. Han. Singapore: Asiapac Books Pte. Ltd. ISBN 981-229-376-0.
  • Engelfriet, Peter M. (1998). Euclid in China: The Genesis of the First Translation of Euclid's Elements in 1607 & Its Reception Up to 1723. Leiden: Koninklijke Brill. ISBN 90-04-10944-7.
  • Ho, Peng Yoke. (2000). Li, Qi, and Shu: An Introduction to Science and Civilization in China. Mineola: Dover Publications. ISBN 0-486-41445-0.
  • Needham, Joseph (1986). Science and Civilization in China: Volume 3, Mathematics and the Sciences of the Heavens and the Earth. Taipei: Caves Books, Ltd.
  • Restivo, Sal. (1992). Mathematics in Society and History: Sociological Inquiries. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers. ISBN 1-4020-0039-1.
  • Kleeman, Terry, and Tracy Barrett, eds. The Ancient Chinese World. New York, NY: Oxford UP, Incorporated, 2005.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Guo Shoujing ve Wikimedia Commons

  • O'CONNOR, J. J.; ROBERTSON, E. F.. School of Mathematics and Statistics [online]. St Andrews, Fife: University of St. Andrews, 2003-12, [cit. 2011-01-07]. Kapitola Guo Shoujing. Dostupné online. (anglicky) 
  • ASLAKSEN, Helmer. Calendars, interpolation, gnomons and armillary spheres in the work of Guo shoujing (1231–1314) [PDF online]. Singapore: National University of Singapore, 2001, [cit. 2011-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SHEA, Marilyn. Guo Shoujing - 郭守敬 [online]. Farmington, Maine: University of Maine at Farmington, rev. 2007-05, [cit. 2011-01-07]. Dostupné online. (anglicky)