Přeskočit na obsah

Podkrkonošské nářečí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Krkonošské nářečí)

Podkrkonošské nářečí (někdy nazývané krkonošské) je specifické nářečí českého jazyka, užívané přibližně na území národopisné oblasti Podkrkonoší a Krkonoš – tj. zejména v okrese Semily, v jižní a východní části okresu Jablonec nad Nisou a v severozápadní části okresu Trutnov. Je příbuzné s podještědským nářečím, které se užívá v jižní oblasti Liberecka.[1][2] Řadí se k severovýchodočeské nářeční oblasti češtiny (stejně jako např. blízké kladské nářečí), některé níže uvedené znaky jsou shodné pro celou tuto skupinu.

V lexiku se objevuje vliv němčiny, ve fonologii vliv polštiny (slezštiny).

V běžné mluvě se používalo až do 70. let 20. století, postupně však mizí (ačkoli některé prvky nebo výrazy mohou přetrvávat nadále) – poslední enklávy se uvádějí v oblastech Mrklova a Poniklé. Kromě několika (většinou dříve vydaných) knih je nářečí prakticky nedostupné v tištěných či elektronických médiích, téměř se neužívá ani v populárním večerníčkovém televizním seriálu Krkonošské pohádky. V nářečí jsou ale natočeny některé televizní pohádky, viz část Nářečí v umění.

Typické znaky

[editovat | editovat zdroj]

Nářečí se vyznačuje následujícími znaky:[3][4]

  • Slabikotvorné souhlásky r a l se zvýrazňují předloženým e nebo ә – při hovoru zpěvavě prodlouženým, v písemné podobě však bez čárky (slabikotvorné souhlásky tedy ztrácejí svoji slabikotvornost). Později se to mnohdy projevuje jen prodloužením souhlásky (vŕčeť, pĺno).

Příklad: Kerkonoše = Krkonoše, smerkovy perkynko = smrkové prkénko, pelná = plná, berzy = brzy[2]

  • Některé dlouhé samohlásky v poslední slabice slova se zkracují a slabikotvorné souhlásky se mohou i vypustit.

Příklad: řemesnik = řemeslník

Příklad: outery nebo outerek = úterý

  • Souhláska v se mění na u (na konci slabik po samohlásce) nebo na obouretné w (před samohláskou).

Příklad: poudám = povídám, prauda = pravda[2], neujeďal = nevěděl, woni uwiděj = oni uvidí
(pozn.: v psaném textu se často v a w nerozlišují)

  • Souhlásky d a t se často vypouštějí; následuje-li n, ň nebo l, bývá zdvojeno.

Příklad: serce = srdce, prállo = prádlo, hnelle = hnedle,[2] honně = hodně, voň ňákejch = od nějakých

  • Při spřažení …vě… se v vypouští a zůstává jen j.

Příklad: dje = dvě

  • Změkčování t na ť (zejména zakončení infinitivu)

Příklad: spratěk = spratek, srounať = srovnat, bejť = být

  • Používání „tvrdého l“, obdobného polskému ł.

Příklad: łžice = lžíce (též wžice)

  • Odlišné koncovky některých pádů.

Příklad: 3. pád k tátoj = k tátovi, 7. pád s tátem = s tátou, se łžicej = lžící

  • Nepřehlasované podoby v příčestí minulém

Příklad: běžal = běžel, seďali = seděli, voperšalej = opršelý

  • Změna nn → dn

Příklad: Adna = Anna

  • Zbytky výslovnosti tvrdého y v příčestí minulém slovesa být (byl…) - někde i jeho změna na ә: to bәlo
  • Změna b → m před n a ň:

Příklad: modlitemna = modlitebna, velemní = velební, daremná = darebná

  • Často zánik j na počátku slov před i:

Příklad: itŕnice = jitrnice

  • Přípona -iště u osob, zvířat nebo věcí (ve zlobě), přípona -če u dívčích jmen

Příklad: kočiště = kočka, Anetiště = Aneta, Anče = Anna

  • Další, nepravidelné odlišnosti.

Příklad: kůsa = kosa, kůtě = kotě (ale koza nebo kopec se již nemění), ďůče = děvče, dámno = dávno, círa = dcera, hneska = dneska, deň = den

  • Specifická slovní zásoba, pramenící částečně z vlivu němčiny.

Příklad: kortouč = kolečko (trakař), čemersnej, čemesnej = čiperný, moska, mostka (pomnož.), násep (žen.r.) = zápraží,[2] bouchoř = vrchní zmrzlá vrstva sněhu,[2] hrobky = hromady kamení vybíraného z polí[2], cacnej = nedočkavý[5], piškuntál = mužský pohlavní úd (z německého Bestandteil = součástka)[6]

Poznámky

Nářečí v místopisu

[editovat | editovat zdroj]

Některé obce či geografické útvary mají (měly) v podkrkonošském nářečí pozměněný název oproti platnému úřednímu názvu.

Úřední název (2022) nářeční název poznámky
Benecko Nebesko
Hrabačov Hrabičkou
Jablonec nad Jizerou Loneček
Jestřabí v Krkonoších Jestřaba
Mrklov Merklou, též Merklín
Mříčná Smerčina
Peřimov Přím
Příchovice Štěpánou
Rejdice Smerčiny
Rokytnice nad Jizerou Roketnice
Roztoky u Jilemnice Stoky
Šumburk nad Desnou Šumná
Vrchlabí Verchláb
Vysoké nad Jizerou Větrou, Vysoký
Zlatá Olešnice Volešničtě, Volešnice

Nářečí v umění

[editovat | editovat zdroj]
Pohádky Československé televize
Následující knihy jsou v nářečí psané buď celé, nebo částečně
  • Josef Štefan Kubín: Lidové povídky z českého Podkrkonoší (Podhoří západní: 1922–1923, Úkrají východní: 1926), Lidové povídky z Podkrkonoší (1941, 1948[7], Podhoří západní: 1964, Úkrají východní: 1971)
  • Marie Markvartová: Jeřabiny – Obrázky z horního Pojizeří (1942) – přímé řeči jsou v nářečí
  • Jaromír Horáček: Kerkonošský muderlanti (1958), Nic kalýho zpod Žalýho (1963), Muderlanti zpod Žalýho (1966)
  • Marie Kubátová[8]: Daremný poudačky (1956), Veselé pohádky z muzikantské zahrádky (2006)
  • Amálie Kutinová[9]: Vo hajnejch a pytlákách (1960), Muzikantské řemeslo (1964), Pobejtky za kamny i na sluníčku (1965), Medicína pro potěšení aneb Vo bábách kalejch a nekalejch (pouze rukopis), Herdinové z Kerkonoš (pouze rukopis), Vo tom horáckým bernožení (pouze rukopis)
  • Marie Kubátová & Amálie Kutinová: Krakonošův rok (1958), Krakonošovský špalíček (1964)
  • Jan Buchar: Co se kdy u nás šustlo (1977), Co se šustlo taky jinde (1980), Bylo hůř a lidi nechválili (1984)
  • Klára Hoffmanová: Krakonošoviny (1995, 2012), Vrdlouháni aneb prauda vo zázračným uzdravováni (1997, 2005)
  • Slávka Hubačíková: Kale i kyselo (2008)[10]
  • František Karel Pacholík: Pou̯dačky a vhačky (2015) – podle zápisků lidového vypravěče F. K. Pacholíka z Pasek nad Jizerou vydala Dr. Eva Koudelková
  • František Karel Pacholík: Drobečky z pobejtek (2015) – taktéž
Překlad do podkrkonošského nářečí

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Mapa českých nářečí [online]. Ústav pro jazyk český AV ČR [cit. 2022-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-09-03. 
  2. ↑ a b c d e f g LOUCKÁ, Pavla. JARMILA BACHMANNOVÁ: Podkrkonošský slovník. Vesmír. 10. 1999, čís. 78, s. 583. Dostupné online. ISSN 0042-4544. 
  3. ↑ BACHMANNOVÁ, Jarmila. Česká nářeční skupina [online]. Nový encyklopedický slovník češtiny [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ Mapová aplikace pro korpusy mluvené češtiny [online]. Český národní korpus [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta
  6. ↑ Josef Štefan Kubín: Podkrkonošský slovník (rukopis), citace
  7. ↑ http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000713398&local_base=NKC
  8. ↑ Diplomová práce na téma Literární tvorba Marie Kubátové – autorka: Jarmila Rotterová, PedF Masarykovy univerzity
  9. ↑ Diplomová práce na téma Literární a sběratelská činnost Amálie Kutinové – autorka: Dagmar Šuránová, PedF Masarykovy univerzity
  10. ↑ Časopis Krkonoše 4/2008[nedostupný zdroj]
  11. ↑ Malej princ | Nakladatelství Jota

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BACHMANNOVÁ, Jarmila. Podkrkonošský slovník. Praha: Academia, 1998. 265 s. ISBN 80-200-0662-1. 
  • KONUPKOVÁ, Marie. Regionální příznakové prvky v mluvě mladé generace v Podkrkonoší. Olomouc, 2009. 96 s. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce doc. PhDr. Josef Jodas. Dostupné online.
  • BACHMANNOVÁ, Jarmila. Slovník podkrkonošského nářečí. Praha: Academia, 2016. 477 s. ISBN 978-80-200-2505-0. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Podkrkonošské_nářečí&oldid=24282412“