Kristin Størmer Steira

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kristin Størmer Steira
Kristin Størmer Steira na Tour de Ski 2010
Kristin Størmer Steira na Tour de Ski 2010
Datum narození 30. dubna 1981 (34 let)
Místo narození Mo i Rana, Norsko
Národnost NorskoNorsko Norsko
Sportovní informace
Klub IL Forsøk
Disciplína běh na lyžích
Značka lyží Madshus
Světový pohár
Debut 16. března 2002
Nejlepší celkové pořadí 6. místo (2009/10)
Počet výher 3
Nejlépe v TdS 3. místo (2012/13)
Medailový zisk
Olympijské hry 1 - 0 - 1
Mistrovství světa 3 - 2 - 3
Poslední aktualizace: 22. 2. 2014
Přehled medailí
Olympijské kruhy Olympijské hry
zlato ZOH 2010 štafeta 4×5 km
bronz ZOH 2014 30 km volně HS
Mistrovství světa v klasickém lyžování
zlato MS 2005 štafeta 4 x 5km
bronz MS 2005 skiatlon 2×7,5 km
stříbro MS 2007 30 km klasicky
bronz MS 2007 skiatlon 2×7,5 km
bronz MS 2007 štafeta 4 x 5 km
stříbro MS 2009 skiatlon 2×7,5 km
zlato MS 2011 štafeta 4 x 5 km
zlato MS 2013 štafeta 4 x 5km
Kristin Størmer Steira na ZOH 2006 v Turíně

Kristin Størmer Steira (* 30. dubna 1981 v Mo i Rana) je norská běžkyně na lyžích, v současnosti žije v Drøbaku.

Ve Světovém poháru se objevila poprvé v březnu 2002 v Holmenkollenu v závodě na 30 km volně. V sezóně 2004/05 v Pragelatu poprvé zvítězila v závodě světového poháru. Startovala třikrát na Zimních olympijských hrách a šestkrát na Mistrovství světa. Na OH v Turíně smolně skočila třikrát čtvrtá a jednou pátá, ve Vancouveru vybojovala zlato se štafetou a na OH v Soči získala vytouženou individuální medaili (bronzovou) ze závodu na 30 km volně. Ještě více se jí dařilo na světových šampionátech, medailově vyšla naprázdno pouze při svém debutu v roce 2003 a celkem má z MS 4 individuální a 4 týmové medaile. Běžkyně úspěšně zvládá i náročnější závody - např. závěrečný běh do vrchu na Tour de Ski (Alpe Cermis). Jejím vrcholem v sérii Tour de Ski je bronzová pozice v sezóně 2012/13.

Nejlepší výsledky[editovat | editovat zdroj]

Zimní olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

  • Torino 2006: 4. místo v kombinaci 7,5 + 7,5 km, 4. místo v běhu na 10 km klasicky, 5. místo ve štafetě, 4. místo v běhu na 30 km volně
  • Vancouver 2010: 1. místo ve štafetě, 4. místo v kombinaci 7,5 + 7,5 km, 8. místo v běhu na 10 km volně, 8. místo v běhu na 30 km volně
  • Soči 2014: 3. místo v běhu na 30 km volně, 23. místo v kombinačním závodu na 15 km

Mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

  • Oberstdorf 2005: 1. místo ve štafetě a 3. místo ve skiatlonu 7,5 + 7,5 km
  • Sapporo 2007: 2. místo v běhu na 30 km klasicky, 3. místo ve štafetě a 3. místo ve skiatlonu 7,5 + 7,5 km, 4. místo v běhu na 10 km volně
  • Liberec 2009: 6. místo v běhu na 10 km klasicky, 2. místo ve skiatlonu 7,5 + 7,5 km, 4. místo ve štafetě, 5. místo v běhu na 30 km volně
  • Oslo 2011: 1. místo ve štafetě, 5. místo v běhu na 30 km
  • Val di Fiemme 2013: 4. místo skiatlon, 1. místo štafeta

Tour de Ski[editovat | editovat zdroj]

  • 2012/2013: 3. místo za Kowalczykovou a Johaugovou

Individuální vítězství ve SP[editovat | editovat zdroj]

  • 22. 1. 2005 Pragelato: skiatlon na 15 km
  • 6. 12. 2008 La Clusaz: 15 km volně s HS
  • 2. 2. 2013 Soči: skiatlon na 15 km

Steiraová dvakrát skončila v celkovém hodnocení SP na 6. místě (2010 a 2013) a v hodnocení distančních závodů SP skončila dvakrát 3. (2010 a 2013). Kromě tří vítězství vybojovala dosud v závodech SP dalších sedm individuálních medailových umístění. Do tohoto výčtu nejsou započítány jednotlivé etapy Tour de Ski.

Trnitá cesta k individuální olympijské medaili[editovat | editovat zdroj]

Steiraová se jako 24letá kvalifikovala na OH v Turíně. Na svém kontě měla již bronz z kombinačního závodu z MS v Oberstdorfu z roku 2005. Její olympijský debut, skiatlon, skončil čtvrtým místem za dvojnásobnými medailistkami z těchto Her, Šmigunovou, Neumannovou a Medveděvovou. V další závodu se Steiraová mezi favoritky na cenný kov neřadila, jelo se totiž 10 km klasicky a navíc intervalově, což jí nikdy příliš nesvědčilo. Opět však vyválčila čtvrté místo za nedostižnou Šmigunovou a krajankami Bjorgenovou a Pedersenovou. O 1,1 sekundy porazila Neumannovou, ale ani to jí medaili nezajistilo. Čtvrtá Norka, Stemlandová, tehdy skončila 12. Dal se tedy očekávat medailový zásah ve štafetě, ale Bjorgenová na posledním úseku vyhořela a Norky doběhly až páté. V posledním závodu, v běhu na 30 km volně s hromadným startem, byla Steiraová prakticky celou dobu na čelních místech, nakonec však nedokázala udržet v závěru krok se třemi soupeřkami a opět doběhla čtvrtá. Předběhly ji Neumannová, Čepalovová a Kowalczyková. Ironií osudu byla právě Steiraová jedinou běžkyní, která dokázala v Turíně porazit olympijské šampionky Šmigunovou i Neumannovou, ale na medaili to nestačilo.

Steiraová si spravila chuť individuálními medailemi v Sapporu (2007) a v Liberci (2009) a bronzem se štafetou v Sapporu, ale ve Vancouveru (2010) opět na individuální olympijskou medaili nedosáhla. Po osmém místě v běhu na 10 km volně byl na programu skiatlon. V něm prohrála bronz s Kowalczykovou o 0,1 sekundy a bylo to pro ni horší o to, že původně byla vyhlášena jako třetí a Kowalczyková jako čtvrtá. Kowalczyková přitom v klasické části závodu v jednu chvíli bruslila a hrozila jí diskvalifikace, nakonec ale bronz zůstal jí a Steiraová zůstala čtvrtá. Dosáhla pak alespoň na zlato se štafetou, ale v závěrečném závodu na 30 km klasicky v závěru nevyměnila pomalejší lyže a ze 3. místa se propadla na 8. pozici. V celkovém hodnocení dálkových závodů ve SP pak pro tuto sezónu obsadila 3. místo.

V letech 2011 a 2013 pak na MS vycházela medailově naprázdno, co se individuálních závodů týče; a ani na OH v Soči se zprvu nezdálo, že by tomu mělo být jinak. Ve skiatlonu skončila až 23. a ani se nenominovala do štafetového běhu, kde Norky podobně jako v Turíně vyhořely. Jenže v posledním závodě se vybičovala k životnímu výkonu, dokázala téměř celou dobu držet krok s papírově silnějšími krajankami Bjorgenovou a Johaugovou a zaslouženě si doběhla pro první individuální olympijskou medaili. K zisku medaile jí sice taktickým během obě krajanky velmi pomohly, nicméně převaha norských běžkyň nad zbytkem světa byla v tomto závodu obrovská a Steiraová získala bronz zcela zaslouženě.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]