Kristin Størmer Steira

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kristin Størmer Steira
Kristin Størmer Steira na Tour de Ski 2010
Datum narození 30. dubna 1981 (32 let)
Místo narození Mo i Rana, Norsko
Národnost NorskoNorsko Norsko
Výška cm
Váha kg
Sportovní informace
Klub IL Forsøk
Disciplína běh na lyžích
Značka lyží Madshus
Světový pohár
Debut 16. března 2002
Nejlepší celkové pořadí 6. místo (2009/10)
Počet výher 3
Nejlépe v TdS 3. místo (2012/13)
Medailový zisk
Olympijské hry 1 - 0 - 1
Mistrovství světa 3 - 2 - 3
Poslední aktualizace: 22. 2. 2014


Přehled medailí
Olympijské kruhy Olympijské hry
zlato ZOH 2010 štafeta 4×5 km
bronz ZOH 2014 30 km volně HS
Mistrovství světa
zlato MS 2005 štafeta 4 x 5km
bronz MS 2005 Kombinace 2 × 7,5 km
stříbro MS 2007 30 km klasicky
bronz MS 2007 Kombinace 2 × 7,5 km
bronz MS 2007 štafeta 4 x 5 km
stříbro MS 2009 15 km skiatlon
zlato MS 2011 štafeta 4 x 5 km
zlato MS 2013 štafeta 4 x 5km
Kristin Størmer Steira na ZOH 2006 v Turíně

Kristin Størmer Steira (* 30. dubna 1981 v Mo i Rana) je norská běžkyně na lyžích, v současnosti žije v Drøbaku.

Ve Světovém poháru se objevila poprvé v březnu 2002 v Holmenkollenu v závodě na 30 km volně. V sezóně 2004/05 v Pragelatu poprvé zvítězila v závodě světového poháru. Startovala třikrát na Zimních olympijských hrách a šestkrát na Mistrovství světa. Na OH v Turíně smolně skočila třikrát čtvrtá a jednou pátá, ve Vancouveru vybojovala zlato se štafetou a na OH v Soči získala vytouženou individuální medaili (bronzovou) ze závodu na 30 km volně. Ještě více se jí dařilo na světových šampionátech, medailově vyšla naprázdno pouze při svém debutu v roce 2003 a celkem má z MS 4 individuální a 4 týmové medaile. Běžkyně úspěšně zvládá i náročnější závody - např. závěrečný běh do vrchu na Tour de Ski (Alpe Cermis). Jejím vrcholem v sérii Tour de Ski je bronzová pozice v sezóně 2012/13.

Nejlepší výsledky[editovat | editovat zdroj]

Zimní olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

  • Torino 2006: 4. místo v kombinaci 7,5 + 7,5 km, 4. místo v běhu na 10 km klasicky, 5. místo ve štafetě, 4. místo v běhu na 30 km volně
  • Vancouver 2010: 1. místo ve štafetě, 4. místo v kombinaci 7,5 + 7,5 km, 8. místo v běhu na 10 km volně, 8. místo v běhu na 30 km volně
  • Soči 2014: 3. místo v běhu na 30 km volně, 23. místo v kombinačním závodu na 15 km

Mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

  • Oberstdorf 2005: 1. místo ve štafetě a 3. místo ve skiatlonu 7,5 + 7,5 km
  • Sapporo 2007: 2. místo v běhu na 30 km klasicky, 3. místo ve štafetě a 3. místo ve skiatlonu 7,5 + 7,5 km, 4. místo v běhu na 10 km volně
  • Liberec 2009: 6. místo v běhu na 10 km klasicky, 2. místo ve skiatlonu 7,5 + 7,5 km, 4. místo ve štafetě, 5. místo v běhu na 30 km volně
  • Oslo 2011: 1. místo ve štafetě, 5. místo v běhu na 30 km
  • Val di Fiemme 2013: 4. místo skiatlon, 1. místo štafeta

Tour de Ski[editovat | editovat zdroj]

  • 2012/2013: 3. místo za Kowalczykovou a Johaugovou

Individuální vítězství ve SP[editovat | editovat zdroj]

  • 22. 1. 2005 Pragelato: skiatlon na 15 km
  • 6. 12. 2008 La Clusaz: 15 km volně s HS
  • 2. 2. 2013 Soči: skiatlon na 15 km

Steiraová dvakrát skončila v celkovém hodnocení SP na 6. místě (2010 a 2013) a v hodnocení distančních závodů SP skončila dvakrát 3. (2010 a 2013). Kromě tří vítězství vybojovala dosud v závodech SP dalších sedm individuálních medailových umístění. Do tohoto výčtu nejsou započítány jednotlivé etapy Tour de Ski.

Trnitá cesta k individuální olympijské medaili[editovat | editovat zdroj]

Steiraová se jako 24letá kvalifikovala na OH v Turíně. Na svém kontě měla již bronz z kombinačního závodu z MS v Oberstdorfu z roku 2005. Její olympijský debut, skiatlon, skončil čtvrtým místem za dvojnásobnými medailistkami z těchto Her, Šmigunovou, Neumannovou a Medveděvovou. V další závodu se Steiraová mezi favoritky na cenný kov neřadila, jelo se totiž 10 km klasicky a navíc intervalově, což jí nikdy příliš nesvědčilo. Opět však vyválčila čtvrté místo za nedostižnou Šmigunovou a krajankami Bjorgenovou a Pedersenovou. O 1,1 sekundy porazila Neumannovou, ale ani to jí medaili nezajistilo. Čtvrtá Norka, Stemlandová, tehdy skončila 12. Dal se tedy očekávat medailový zásah ve štafetě, ale Bjorgenová na posledním úseku vyhořela a Norky doběhly až páté. V posledním závodu, v běhu na 30 km volně s hromadným startem, byla Steiraová prakticky celou dobu na čelních místech, nakonec však nedokázala udržet v závěru krok se třemi soupeřkami a opět doběhla čtvrtá. Předběhly ji Neumannová, Čepalovová a Kowalczyková. Ironií osudu byla právě Steiraová jedinou běžkyní, která dokázala v Turíně porazit olympijské šampionky Šmigunovou i Neumannovou, ale na medaili to nestačilo.

Steiraová si spravila chuť individuálními medailemi v Sapporu (2007) a v Liberci (2009) a bronzem se štafetou v Sapporu, ale ve Vancouveru (2010) opět na individuální olympijskou medaili nedosáhla. Po osmém místě v běhu na 10 km volně byl na programu skiatlon. V něm prohrála bronz s Kowalczykovou o 0,1 sekundy a bylo to pro ni horší o to, že původně byla vyhlášena jako třetí a Kowalczyková jako čtvrtá. Kowalczyková přitom v klasické části závodu v jednu chvíli bruslila a hrozila jí diskvalifikace, nakonec ale bronz zůstal jí a Steiraová zůstala čtvrtá. Dosáhla pak alespoň na zlato se štafetou, ale v závěrečném závodu na 30 km klasicky v závěru nevyměnila pomalejší lyže a ze 3. místa se propadla na 8. pozici. V celkovém hodnocení dálkových závodů ve SP pak pro tuto sezónu obsadila 3. místo.

V letech 2011 a 2013 pak na MS vycházela medailově naprázdno, co se individuálních závodů týče; a ani na OH v Soči se zprvu nezdálo, že by tomu mělo být jinak. Ve skiatlonu skončila až 23. a ani se nenominovala do štafetového běhu, kde Norky podobně jako v Turíně vyhořely. Jenže v posledním závodě se vybičovala k životnímu výkonu, dokázala téměř celou dobu držet krok s papírově silnějšími krajankami Bjorgenovou a Johaugovou a zaslouženě si doběhla pro první individuální olympijskou medaili. K zisku medaile jí sice taktickým během obě krajanky velmi pomohly, nicméně převaha norských běžkyň nad zbytkem světa byla v tomto závodu obrovská a Steiraová získala bronz zcela zaslouženě.

V souvislosti s informacemi, že suverénka OH v Turíně Šmigunová měla údajně v Turíně dopovat, se navíc Steiraové možná otevírají dveře k dalším dvěma bronzovým medailím. Její příběh by pak poněkud připomínal příběh Kateřiny Neumannové: dvě medaile poštou a největší úspěch na OH v posledním závodě, navíc v běhu na 30 km volně s hromadným startem. Steiraová se totiž nechala slyšet, že vážně uvažuje o konci kariéry.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]