Kostel svatého Martina (Nicov)
| Kostel svatého Martina | |
|---|---|
.jpg) | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Prachatice |
| Kraj | Jihočeský |
| Souřadnice | 49°7′31,47″ s. š., 13°37′13,56″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | katolická církev |
| Status | Farní kostel |
| Zasvěcení | svatý Václav a Martin z Tours |
| Světitel | sv. Martin |
| Další informace | |
| Adresa | Nicov, Česko |
| Kód památky | 23343/3-3711 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel sv. Martina v Nicově tvoří i díky své vyvýšené poloze pohledovou dominantu obce. Nicov je malá ves v pěkné poloze ve svahu hory Královský kámen na rozhraní Kašperskohorska a Stašska na Šumavě. Leží v nadmořské výšce 885 metrů. Jedná se o nejvýše položený kostel v České republice.[1] Kostel je obklopen hřbitovem s ohradní zdí a brankou. Památková ochrana se vztahuje na areál kostela s přilehlým hřbitovem. Areál kostela s přilehlým hřbitovem a ohradní zdí je zásadní část urbanistické struktury obce a se sousední farou tvoří duchovní jádro osídlení.
V 19. století do kostela pravidelně přicházeli poutníci z Horské Kvildy a okolí prosící o požehnání pro zdraví svých stád. Pravidelným návštěvníkem byl šumavský obr a silák Rankl Sepp, občanským jménem Josef Klostermann (1819–1888). Původně hospodařil na statku poblíž Zlaté Studny u Horské Kvildy, později koupil statek v Jáchymově u Stach. Protože neuměl česky, nemohl navštěvovat české bohoslužby ve Stachách, ale německé v Nicově. Pochován je ve Stachách.
Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]
Románský kostel sv. Martina pochází ze 13. století. Stavba byla barokně upravena ve druhé polovině 17. století a později ještě následovaly dílčí úpravy. Západní část lodi je pozdější přístavbou, krypta a sakristie byly přistaveny roku 1866.[2]
Nejstarší svatyně zde vznikla v letech 1220–1240. Mezi lety 1296 a 1301 patřil kostel mužskému benediktinskému klášteru na Ostrově u Davle a roku 1310 byl potvrzen papežem Klimentem V. jako kaple ostrovského kláštera. Pro velkou vzdálenost od mateřského kláštera a nadmořskou výšku měl kostel poustevnický charakter, ale ve 14. století byl také kostelem farním. Do husitských válek v něm působilo šest farářů, všichni řeholníci z Ostrova u Davle.
Po husitských válkách se kostel stal majetkem panství hradu Kašperk, v roce 1584 ho získalo do majetku město Kašperské Hory a stal se filiálním kostelem kašperskohorské farnosti.
Koncem 19. století v Nicově působil kněz Johann Jungbauer.
.jpg)
Architektura a interiér kostela[editovat | editovat zdroj]
Kostel sv. Martina je jednolodní stavba se čtvercovým presbytářem a hranolovou věží. Průčelí lodi, v jehož přízemí se nachází segmentové okno, vybíhá v jednoduchý barokní štít. Podélné strany jsou prolomeny třemi dovnitř vyšpaletovanými okny (dvě blíže u sebe ležící jsou na místě starých). Ve východní stěně závěru je zachováno původní románské okno. Tyto prostory kryje společná šindelová střecha. K pravému boku lodě přiléhá stará (snížená) věž s jehlancovou střechou, v přízemí jsou úzká čtverhranná dovnitř rozšířená okénka, v hořejším patře jsou prostě zděná polokruhem klenutá okna, která se otevírají ku třem volným stranám. Loď je obdélníková s plochým stropem, triumfální oblouk je polokruhový, přepásaný maltovou římsou a dělí loď od křížově zaklenutého presbytáře.[3] Kostel je původně románská jednolodní stavba barokně přestavená a upravená. K památkově hodnotným patří gotická valená klenba podvěží, barokní křížová klenba bez žeber, presbytář a krovy. Na východní straně zůstalo zachované zazděné románské okno. K jižní zdi kostela přiléhá věž s jehlancovou střechou. V 19. století byla prodloužena loď (14 metrů) a snížena věž.
Loď dlouhá přes 14 metrů s plochým stropem je oddělena od presbytáře triumfálním obloukem zdůrazněným pilastry s jednoduchými hlavicemi.[4] V roce 1866 byla přistavena sakristie a předsíň.[5]
Vnitřní zařízení je památkově chráněné. Pozdně barokní portálový oltář je dílem neznámého umělce z 2. poloviny 18. století. Dřevořezba sv. Martina na koni s klečícím žebrákem je doplněn městskými hradbami. Sv. Martina doplňují sochy sv. Isidora (patron oráčů), sv. Notburgy (patronka ženců obilí), sv. Vendelína a sv. Linharta (patroni chovatelů dobytka). Pojetí soch nasvědčuje inspirací obdobnými sochami v Bavorsku. V roce 2004 byly některé součásti oltáře zcizeny.[6] Dle jiného zdroje, Emanuela Pocheho a kol. svatého Martina doplňují na zpovědnicích stojící sochy Máří Magdalena a Svatý Jeroným, na pilastrech triumfálního oblouku a v lodi sochy svatého Josefa, svatého Petra, svatého Pavla a Panny Marie.[7]
V kostele jsou hodnotné varhany z roku 1811 (pravděpodobně dílo varhanáře Gartnera z Tachova). Zvon i s nápisem jmen čtyř evangelistů v gotické majuskuli je ze 14. století.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Nicov, Kostel sv. Martina. Evidenční list kulturní památky – původní
- ↑ Karel Hostaš a Ferdinand Vaněk, Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století, Praha 1900, str. 89
- ↑ Hynek Rulíšek, Slovník křesťanské ikonografie: Postavy, atributy, symboly, Hluboká nad Vltavou 2006
- ↑ Národní památkový ústav. Památkový katalog [online]. Dostupné online.
- ↑ a b HORPENIAK, Vladimír. Šumava očima Vladimíra Horpeniaka. II. Šumavský místopis. Plzeň: Starý most s.r.o., 2014. 312 s. ISBN 978-80-87338-46-9. S. 238–239.
- ↑ HORPENIAK, Vladimír. Šumava očima Vladimíra Horpeniaka. II. Šumavský místopis. Plzeň, s.r.o.: Starý most, s.r.o., 2014. 312 s. ISBN 978-80-87338-46-9. S. 238–239.
- ↑ POCHE, Emanuel a kol. Umělecké památky Čech 2 (K-O). Praha: Academia, 1978. S. 477.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HORPENIAK, Vladimír. Šumava očima Vladimíra Horpeniaka. II. Šumavský místopis. Plzeň: Starý most s.r.o., 2014, s. 238-239. ISBN 978-80-87338-46-9
- HOSTAŠ, Karel, VANĚK, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. 12. Politický okres sušický. Praha: Nákladem Archaeologické kommise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1900. 195 s. S. 89.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel svatého Martina na Wikimedia Commons - Národní památkový úřad https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-martina-681838
- V Nicově stojí nejvýše položený románský kostel v Česku. Zdobí ho sochy i varhany
