Kiosek K-67
Kiosek K-67 byl typizovaný kiosek, který v roce 1966 navrhl slovinský architekt Saša Mächtig. Kiosek byl tvořen z řady prvků, které bylo možné podle potřeby spojovat do různých celků podle potřebné velikosti.
V socialistické Jugoslávii se rozšířil téměř do všech měst a byl využíván pro prodej novin a časopisů, u vjezdů na placená parkoviště, tržnice, jako přístřešek, kavárna nebo prodejna výherních loterií. Vyvážen a licenčně byl vyráběn i v dalších zemích; mimo jiné se s ním bylo možné setkat i na Novém Zélandu, nebo v Japonsku.[1] Vyváženy byly rovněž i do zemí Hnutí nezúčastněných zemí, se kterými Jugoslávie ekonomicky spolupracovala a také do SSSR. Objevovaly se rovněž i v zemích Východního bloku, například v Polsku.
Poté, co byl kiosek popsán v časopisu Design, byl následně vystavován v New Yorku[2] a stal se jedním ze symbolů designu Jugoslávie 60. let. Zájem o něj projevla celá řada subjektů po celém světě. Na svoji dobu byl poměrně moderní; sklolaminátová konstrukce umožňovala jeho poměrně jednoduchou výrobu. Vznikl nedlouho poté, co město Ljubljana vypsalo výběrové řízení na nový městský mobiliář a Mächtig se rozhodl jej využít jako šanci pro svůj návrh. První dodávané kiosky nechal natřít sytě červenou barvou, aby v prostoru vynikly.
Kiosků bylo vyrobeno 7500 kusů.[3] Kiosky bylo možné sestavovat nejprve z pěti nosných prvků a dvou typů klenby; v pozdějších variantách byl výrobek upraven do různých podtypů podle případného způsobu použití.
Výrobcem kiosku byla společnost Imgrad ve městě Ljutomer ve Slovinsku. Vyráběn byl od roku 1968[4] až do roku 1999,[5] kdy jeho výrobu přerušil požár v továrně.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku K67 kiosk na anglické Wikipedii.