Jurij Andropov

Andropov při setkání s polským vůdcem Jaruzelskím

Jurij Vladimirovič Andropov (rusky Юрий Владимирович Андропов) (15. června 1914 - 9. února 1984) byl sovětský politik a nejvyšší představitel Sovětského svazu a předseda prezídia Nejvyššího sovětu od 12. listopadu 1982 až do své smrti o šestnáct měsíců později.

Život

Jurij Vladimirovič Andropov byl významný stranický a státní činitel KSSS a SSSR od konce 40. let do své smrti v únoru 1984. Působil ve významných funkcích v komsomolu a stranickém aparátu v Karelo-finské republice a ÚV KSSS. Po Stalinově smrti odešel do diplomatických služeb a působil jako velvyslanec v Maďarsku, kde pracoval i v období protikomunistického povstání v roce 1956. V letech 1957 - 1967 vedl oddělení ÚV KSSS pro dohled nad sovětským blokem. V následujících patnácti letech stál včele všemocné KGB. Na sklonku Brežněvovy éry se stal hlavním ideologem KSSS a po smrti L. I. Brežněva se stal jeho nástupcem. Funkci generálního tajemníka KSSS vykonával nedlouhých 15 měsíců (listopad 1982 - únor 1984).

Počátky kariéry

Mladý Andropov se stal aktivním komsomolcem. Během velkého teroru (1937/1938) vystoupal na přední příčky mládežnické organizace. V roce 1939 byl po ukončení velké čistky přijat do strany. V té době již vedl oblastní komsomolskou organizaci v Jaroslavli (1938 - 1940). Poté byl přesunut do nově zřízené Karelo-finské svazové republiky, kde se stal prvním tajemníkem republikového komsomolu. Během velké vlastenecké války se podílel na organizaci tamního frontu, partyzánského hnutí a spolupráci týlu a armády.

V roce 1944 přešel na práci ve stranických orgánech. Nejprve působil jako druhý tajemník hlavního města republiky (Petrozavodsk) a později se stal tajemníkem republikového ÚV. V této době si doplňoval své vysokoškolské vzdělání mimo jiné na Vysoké škole stranické při ÚV VKS(b). Jeho kariéru nepříjemně poznamenala leningradská aféra, která smetla celé vedení republiky. Andropov jen zázrakem vyklouzl díky aktivní spoluúčasti během kampaně.

Po pádu svého dlouholetého ochránce a prvního tajemníka Karelofinské republiky nenastoupil na jeho místo, ale byl převeden do ústředního aparátu v Moskvě. Stal se inspektorem a dohlížel na pobalstké svazové republiky. Jeho přímým nadřízeným se stal druhý muž strany Georgij Maximilianovič Malenkov a jeho favorit Averkij B. Aristov.

Po Stalinově smrti odešel do diplomatických služeb a působil jako velvyslanec v Maďarsku, kde pracoval i v období protikomunistického povstání v roce 1956.

Jeho aktivita a vystupování během krize mu v očích N. S. Chruščova přinesly ovoce. Brzy se dostavilo povýšení do funkce vedoucího oddělení ÚV KSSS pro dohled a spolupráci s ostatními sovětskými satelity.

V roce 1962 byl vyzvednut mezi tajemníky ÚV a zařadil se mezi nové perspektivní Chruščovovy aparátčíky. Získal renomé znalce mezinárodních vztahů a ideologických otázek. V jeho oddělení ÚV se soustředil mozkový trust poradců, kteří si udrželi vliv na dění v SSSR až do dob M. S. Gorbačova.

Nástup L. I. Brežněva - M. A. Suslova (říjen 1964) byl pro Andropova ránou a zdálo se, že s jeho setrváním ve funkcích je konec. Andropov byl až přespříliš spojen s N. S. Chruščovem. Nicméně složité vztahy a rivality uvnitř kremelské věrchušky vedly ke sblížení s L. I. Brežněvem, který hledal spojence proti svým soupeřům (Šeljepin - Podgornyj - Kosygin).

V čele KGB 1967 - 1982

V roce 1967 se podařilo Brežněvovi zbavit se nepohodlného šéfa KGB Semičasného. Novou hlavou KGB se stal J. V. Andropov, který zůstal v této funkci až do jara 1982, kdy se znovu vrátil do funkce tajemníka ÚV KSSS.

Pod jeho vedením upevnila státní bezpečnost svůj dohled nad obyvatelstvem. Pod její kontrolu se dostaly všechny sféry života státu i společnosti. Jednou z jejích úkolů byl boj s disentem, s projevy místního nacionálního separatismu a náboženstvím. Z jeho iniciativy začalo vysídlování disidentů za hranice. V roce 1974 nebyl umožněn návrat A. I. Solženicina do země a později byl zbaven občanství. Lidé s odlišným názorem byli posíláni do psychiatrických léčeben, aby se předešlo jejich zavírání do věznic.

KGB sledovala i život za hranicemi SSSR a spolupodílela se na určování linie zahraniční politiky. Andropov byl hlavním aktérem při vpádu sovětských vojsk do Československa v roce 1968 i do Afghánistánu v roce 1979.

Na vrcholu moci

Úpadek Brežněvovy osobnosti otvíral možnosti J. V. Andropova ucházet se o následnictví. Brežněv původně vyzvedával své favority A. P. Kirilenka (spolupracovník z Dněpropetrovska od třicátých let) a K. U. Černěnka (spolupracovník a asistent od padesátých let z Moldávie). Reálné šance se pro Andropova otevřely na jaře 1982. Po smrti M. A. Suslova zaujal post druhého tajemníka ÚV, převzal dohled nad ideologií a řízení sekretariátu ÚV.

Andropov byl zvolen generálním tajemníkem ÚV KSSS na plenárním zasedání 14. listopadu 1982 na návrh svého rivala Konstantina Ustinoviče Černěnka. Dělba moci však proběhla již dříve na jednání politbyra.

Zdravotní stav nového sovětského vůdce byl již velmi špatný, přesto se Andropov vrhl do práce a zahájil sérii reforem, které měly obnovit hospodářský růst, zvýšit produktivitu práce a vyřešit ekonomické potíže kolabujícího impéria. Pozornost věnoval boji s korupcí a zneužívání postavení uvnitř stranické nomenklatury.

Do vedoucích funkcí vyzvedával mladší funkcionáře. Kolem Andropova se vytvořilo nové perspektivní vedení KSSS (Andropov, Romanov, Gorbačov, Alijev, Gromyko, Ustinov, Ryžkov, Ligačov, Solomencev a Vorotnikov), které však muselo stále počítat se silnými pozicemi konzervativců, kteří nechtěli narušovat status quo Brežněvovy epochy (Černěnko, Tichonov, Pelše, Grišin, Kunajev, Ščerbyckij, Zimjanin, Kapitonov, Rusakov).

Zásadním změnám však zabránila jeho smrt v únoru 1984. Jeho nástupcem se stal stářím a nemocemi zcela sešlý konzervativní stoupenec brežněvovského stylu Konstantin Ustinovič Černěnko .

Seznam funkcí

Vedoucí mezinárodního oddělení ÚV (dohled nad komunistickými stranami socialistického tábora) 1957 - 1967
Tajemník ÚV - 1962 - 1967, 1982
Předseda Výboru státní bezpečnosti (KGB) - 1967 - 1982
Generální tajemník ÚV KSSS - listopad 1982 - únor 1984
Předseda prezidia Nejvyššího sovětu SSSR - 1983 - 1984
Kandidát politbyra 1967 - 1973, člen politbyra 1973 - 1984;

generální tajemník ÚV KSSS
Předchůdce:	12. listopad 1982 - 9. únor 1984 Jurij Andropov	Nástupce: