Juliana Jirousová
| Juliana Jirousová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Juliana Stritzková |
| Narození | 17. září 1943 Stará Říše  Protektorát Čechy a Morava |
| Úmrtí | 25. srpna 2023 (ve věku 79 let) Prostřední Vydří |
| Místo pohřbení | hřbitov ve Staré Říši |
| Povolání | malířka a výtvarnice |
| Rodiče | Otto Maria Stritzko a Marie Florianová Stritzková |
| Manžel(ka) | Ivan Martin Jirous (od 1976) |
| Děti | Františka Jirousová Marta Veselá Jirousová |
| Významná díla | Dopis Juliany Jirousové I. M. Jirousovi, 10. září 1974 |
| Ocenění | účastník odboje a odporu proti komunismu |
| Webová stránka | www |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Juliana Jirousová (rozená Stritzková; 17. září 1943 Stará Říše – 25. srpna 2023) byla česká výtvarnice, disidentka v době komunistického režimu a signatářka Charty 77. Je nositelkou osvědčení za odboj a odpor proti komunismu.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Rodiči Juliany Jirousové byli akademický malíř Otto Stritzko a výtvarnice Marie rozená Florianová, dcera vydavatele, katolického myslitele a literáta Josefa Floriana. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Telči (1961) Julianě nedoporučili dálší studium, protože pocházela z katolické hluboce věřící rodiny. Původně chtěla studovat návrhářství nábytku, proto pracovala asi rok jako prodavačka v obchodě s nábytkem v Praze. Na nějaký čas se pak vrátila domů a začala malovat obrazy, přestože předtím o tom vůbec nepřemýšlela a spíš jí vadilo, že všichni v rodině se věnovali malování. Zdrojem inspirace se pro ni staly byzantské emaily – malby ikon. Zpočátku se je pokoušela kopírovat, ale postupem času začala tvořit vlastní obrazy, inspirované stylem byzantských emailů. V roce 1963 strávila měsíc ve Vídni, kde její otec vystavoval v galerii Ernsta Fuchse. Během svého pobytu se seznámila s tvorbou umělců z okruhu Wiener Schule (Vídeňská škola). Tito malíři ovlivnili její tvůrčí proces a umělecký styl.[1][2]
V roce 1964 odešla pracovat do psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě, kde působila jako arteterapeutka. Tam se přihlásila jako dobrovolnice do experimentu českých psychiatrů s LSD. Některé své halucinogenní zkušenosti pak ztvárnila ve svých obrazech. V roce 1966 pracovala krátce v Praze jako sanitární sestra v psychiatrickém ústavu v Bohnicích, ale brzy se vrátila zpátky domů, kde se za podpory otce intenzivně věnovala malování. Její práce se objevily na výstavě Svazu výtvarných umělců v Jihlavě, přestože nebyla jeho členkou.[1][2]
V roce 1968 mohla vstoupit do Svazu českých výtvarných umělců. Roku 1968 měla v Praze spolu s Evou Lamrovou první větší výstavu, ta však byla po třech dnech uzavřena kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy. Ruská okupace ukončila také Julianinu malířskou dráhu. Živila se jako poštovní doručovatelka a vychovatelka v ústavu pro děti s poruchami sluchu.
V roce 1976 si vzala básníka a teoretika umění Ivana Martina Jirouse (1944–2011), s nímž se poznala roku 1972.[3] Jirous patřil k předním disidentům a byl v době komunismu za své názory často vězněn, jako politický vězeň si celkem odseděl přes 8 let.[1] Jejich korespondence z doby věznění vyšla knižně pod názvem Ahoj můj miláčku (2015).[4] Juliana Jirousová, která spolu se svým manželem podepsala Chartu 77, se musela sama starat o rodinu a zároveň podporovat manžela ve vazbě. Společně mají dcery Františku (narozena 1980) a Martu (1981).[5] Františka se stala spisovatelkou a archivářkou, Marta je malířka a básnířka. Po pádu komunistického režimu se manželství rozpadlo, ale Jirous rodinu často navštěvoval. Juliana se soustředila hlavně na výchovu obou dcer a teprve kolem poloviny 90. let se začala znovu věnovat výtvarnému umění, přešla od olejomalby ke kresbě a malovala hlavně obrazy světců.[2][6]
V roce 2001 navázala spolupráci s keramičkou Marií Lamperovou a společně vyráběly keramické dlaždice s obrazy svatých, které pak byly rozmístěny v kapličkách na orlickém panství knížete Karla Schwarzenberga. V březnu 2005 měla výstavu v rakouském Kautzenu, v listopadu 2012 v Praze v Libri prohibiti a v roce 2013 vystavovala v Hustopečích u Brna.[1][2]
Zemřela 25. srpna 2023 ve věku 79 let.[7] Byla pohřbena ve Staré Říši v rodinném hrobě.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Karlík, V.: "Ateliéry 2018/LIII. Juliana Jirousová", Revolver Revue 33, 2018, č. 111, str. 167–178
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f Juliana Jirousová - o autorce. www.juliana-jirousova.cz [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Juliana Jirousová životopis autora. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online.
- ↑ IWASHITA, Daniela. Život pod posvátným kopcem (Rozhovor s výtvarnicí Julianou Jirousovou o rodu staroříšských Florianů, dopisech Ivanu Martinu Jirousovi do vězení a jejích obrazech). Souvislosti 3/2011 [online]. souvislosti.cz [cit. 2023-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Zdálo se mi, žes přijel z vězení na koňovi – Divadelní noviny [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online.
- ↑ Paní Juliana. Dokument o malířce, která zdaleka nebyla jen „Magorovou“ ženou. Vltava [online]. 2023-08-26 [cit. 2023-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Juliana Jirousová. www.juliana-jirousova.cz [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online.
- ↑ Zemřela Juliana Jirousová. Novinky.cz [online]. 2023-08-26 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Juliana Jirousová na Wikimedia Commons
