Jesencovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jesencovité

Zimokeř okrouhlolistý (Celastrus orbiculatus)
Zimokeř okrouhlolistý (Celastrus orbiculatus)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: jesencotvaré (Celastrales)
Čeleď: jesencovité (Celastraceae)
Tolije bahenní (Parnassia palustris)
Kata jedlá (Catha edulis)
Brslen evropský (Euonymus europaeus)
Prionostemma aspera
Salacia lembachii


Jesencovité (Celastraceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu jesencotvaré (Celastrales).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Byliny, keře, liány a nevelké stromy se vstřícnými nebo střídavými jednoduchými listy, většinou s drobnými palisty. Květy jsou jedno nebo oboupohlavné, pravidelné, obvykle drobné, v květenstvích různých typů nebo jednotlivé. Kalich a koruna v počtu 4 nebo 5. Tyčinky jsou 3 až 5 a jsou vůči korunním plátkům postaveny střídavě (na rozdíl od velmi podobných květů čeledi řešetlákovité (Rhamnaceae), kde jsou naproti korunním plátkům). Nitky jsou volné nebo výjimečně na bázi srostlé. V květech je obvykle přítomen velký dužnatý nektáriový terč. Gyneceum je synkarpní svrchní nebo polospodní, výjimečně spodní, z 1 až 5 plodolistů. Čnělka je jedna nebo až 5. V plodolistu je 1 až mnoho vajíček. Plodem je tobolka, bobule, peckovice, poltivý plod (schizokarp) nebo křídlatá nažka (samara). Semena často s nápadným arilem, s velkým embryem většinou obklopeným bohatým endospermem.

Čeleď zahrnuje kolem 90 rodů a asi 1300 druhů, rozšířených kosmopolitně na všech světadílech.

Květy jsou opylovány nejčastěji včelami, mouchami a brouky, lákanými nektarem vylučovaným z nektáriového terče.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čeleď jesencovité prošla s nástupem molekulárních metod četnými změnami, z nichž nejvýznamnější je vřazení čeledí Hippocrateaceae a tolijovité (Parnassiaceae) a vyjmutí rodu Goupia.

V Cronquistově systému byla čeleď jesencovité (s rodem Goupia) a čeleď Hippocrateaceae řazena do řádu Celastrales, čeleď tolijovité (Parnassiaceae) byla součástí čeledi lomikamenovité (Saxifragaceae).

V systému APG I byla čeleď Goupiaceae řazena do řádu Malpighiales, zatímco čeleď jesencovité zůstala stejně jako čeledi tolijovité (Parnassiaceae) a Stackhousiaceae mezi čeleděmi s nejasným zařazením. Pozdější systém APG II umisťuje čeleď jesencovité spolu s dalšími 3 čeleděmi do řádu Celastrales v rámci skupiny dvouděložných nazývané Rosids I. Molekulárními metodami bylo zjištěno, že dříve rozlišovaná čeleď Hippocrateaceae (24 rodů a přes 350 druhů) tvoří monofyletickou větev uvnitř čeledi jesencovité, a byla do ní vřazena jako jedna z podčeledí. Jmenovaná skupina se od zbytku čeledi liší především 3 tyčinkami, umístěnými uvnitř nektáriového terče. Semena nemají aril ani endosperm. K přesunům došlo i v případě některých rodů, dříve do čeledi jesencovité zařazovaných (rod Bhesa byl přeřazen do řádu Malpighiales, Perrottetia do Huerteales a rod Forsellesia do čeledi Crossosomataceae. Naopak rody Canotia a Plagiopteron, dříve řazené do samostatných čeledí, byly vřazeny do jesencovitých, stejně jako čeleď Stackhousiaceae (tři rody) a rod Brexia. V systému APG III, publikovaném v roce 2009, byla do čeledi jesencovité (Celastraceae) vřazena čeleď tolijovité (Parnassiaceae) se 2 rody.

Rod Plagiopteron byl některými taxonomy oddělován do monotypické čeledi Plagiopteraceae.[1]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Acanthothamnus, Allocassine, Anthodon, Apatophyllum, Apodostigma, Arnicratea, Bequaertia, Brassiantha, Brexia, Brexiella, Campylostemon, Canotia, Cassine, Catha, Celastrus, Cheiloclinium, Crocoxylon, Crossopetalum, Cuervea, Denhamia, Elachyptera, Euonymus, Evonymopsis, Fraunhofera, Glyptopetalum, Goniodiscus, Gyminda, Hartogiella, Hartogiopsis, Hedraianthera, Helictonema, Hexaspora, Hippocratea, Hylenaea, Hypsophila, Katafa, Kokoona, Lepuropetalon, Loeseneriella, Lophopetalum, Macgregoria, Maurocenia, Maytenus, Menepetalum, Microtropis, Monimopetalum, Mortonia, Mystroxylon, Nicobariodendron, Orthosphenia, Parnassia, Paxistima, Peripterygia, Peritassa, Plagiopteron, Platypterocarpus,, Plenckia, Pleurostylia, Polycardia, Prionostemma, Pristimera, Psammomoya, Pseudosalacia, Ptelidium, Pterocelastrus, Putterlickia, Quetzalia, Reissantia, Rzedowskia, Salacia, Salacighia, Salaciopsis, Salvadoropsis, Sarawakodendron, Scandivepres, Schaefferia, Semialarium, Simicratea, Simirestis, Siphonodon, Stackhousia, Tetrasiphon, Thyrsosalacia, Tontelea, Torralbasia, Tripterococcus, Tripterygium, Tristemonanthus, Wimmeria, Xylonymus, Zinowiewia.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Flora of China: Plagiopteraceae [online]. . Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Gentry A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0-226-28943-5.
  • Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5
  • Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1
  • Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]