Jean-Loup Chrétien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jean-Loup Jacques Marie Chrétien
Jean-Loup Chrétien
Astronaut CNES
St. příslušnost Francie
Datum narození 20. srpna 1938 (75 let)
La Rochelle
Předchozí
zaměstnání
vojenský pilot
Čas ve vesmíru 43d 11h 19min
Kosmonaut od 1980
Mise Sojuz T-6, Sojuz TM-7, Sojuz TM-6, STS-86
Znaky
misí
Sojuz T-6 Sojuz TM-7 Sojuz TM-6 STS-86
Kosmonaut do 2001

Jean-Loup Chrétien (* 20. srpna 1938 La Rochelle, Francie) je první francouzský kosmonaut, který absolvoval lety v kosmických lodích Sojuz i v raketoplánu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v La Rochelle. V roce 1959 se dostal na tři roky do vojenské letecké školy Ecole de l'Air . Pak sloužil v armádě jako stíhač a zkušební pilot. V roce 1977 byl jmenován zástupcem velitele protivzdušné obrany jižní Francie. Od roku 1978 procházel sítem výběru z 430 adeptů z Francie na post kosmonauta, koncem roku 1980 nastoupil k výcviku ve Hvězdném městečku s nohou v sádře.[1] Je ženatý, má čtyři syny.

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Poprvé letěl koncem jara 1982 na palubě Sojuzu T-6 k orbitální stanici SSSR Saljut 7. Spolu s ním z Bajkonuru vzlétl Vladimir Džanibekov a Alexandr Ivančenkov, na stanici se setkali s dalšími dvěma kosmonauty Berezovojem a Lebeděvem, po týdnu se odpojili a vrátili k Zemi. Při tomto letu strávil ve vesmíru 189 hodin a stal se tak prvním Francouzem a 108. člověkem v kosmu.

Podruhé byl v posádce lodi Sojuz TM-7 na podzim 1988. Startu v Bajkonuru přihlížel i francouzský prezident François Mitterrand. Tříčlenná posádka Volkov, Krikaljov a Chrétien se svou lodí připojila k orbitální stanici Mir, kde již pracovali Titov a Manarov. Celá pětice pak ve stanici plnila připravené úkoly, Chrétien měl na starost 14 experimentů pro něj vytvořeného programu Aragaz včetně výstupu do vesmíru (EVA). Po třech týdnech Chrétien společně s Manarovem a Titovem v lodi Sojuz TM-6 odletěli na Zemi.

Třetí let absolvoval ve svých 59 letech na palubě amerického raketoplánu Atlantis na podzim roku 1997. Posádka byla mezinárodní, sedmičlenná: James Wetherbee, Michael Bloomfield, Vladimir Titov z Ruska, Scott Parazynski, Jean-Loup Chrétien, Wendy Lawrenceová a David Wolf. Poslední jmenovaný na Miru zůstal, místo něj se na Zemi vrátil Michael Foale z původní posádky Miru. Sebou měli vědecký modul Spacehab. Po 11 dnech ve vesmíru Atlantis přistál v USA na Floridě, na přistávací dráze Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral.

Po letu[editovat | editovat zdroj]

Po třech letech, během nichž ve vesmíru strávil 43 dní, zůstal v americkém Houstonu u NASA, roku 2001 odtud odešel. V letech 2007–2008 se stal členem vedení firmy Tietronix Software, Houston.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987. Kapitola Desátá mezinárodní, s. 170.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]