Musa Manarov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Musa Chiramanovič Manarov
Musa Manarov
Kosmonaut RKK Eněrgija
St. příslušnost SSSR SSSR/Rusko Rusko
Datum narození 22. března 1951 (63 let)
Baku, Ázerbájdžánská SSR, Sovětský svaz
Předchozí
zaměstnání
Letecký inženýr
Hodnost Plukovník (1999)[1]
Čas ve vesmíru 541 dní 0 hodin a 30 minut[2]
Kosmonaut od 1978
Mise EO-3 (Sojuz TM-4, Mir, Sojuz TM-6)
EO-8 (Sojuz TM-11, Mir)
Znaky
misí
Sojuz TM-6 Sojuz TM-11
Kosmonaut do 1992

Musa Chiramanovič Manarov, rusky Муса Хираманович Манаров, (* 22. března 1951, Baku, Ázerbájdžánská SSR, SSSR), je bývalý sovětský letecký inženýr a kosmonaut. V letech 1987 a 1990 se zúčastnil na lodích Sojuz letů do vesmíru jako palubní inženýr, pracoval ve dvou základních posádkách orbitální stanice Mir. Na oběžné dráze strávil 541 dní.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Baku v Ázerbájdžánské SSR v rodině důstojníka. Střední školu dokončil v roce 1968 ve městě Alatyr v Čuvašské ASSR. Na fakultě radioelektroniky leteckých systémů Moskevského leteckého institutu vystudoval v roce 1974 specializaci radioinženýr.[1]

8. prosince 1978 byl vybrán do oddílu kosmonautů Eněrgija, prodělal základní kosmonautický výcvik a pak byl začleněn do skupiny, kde se připravovali palubní inženýři pro lety raketoplánu Buran. Od roku 1982 byl zařazen do skupiny připravující se na lety na kosmickou stanici Saljut 7, byl členem několika záložních posádek. Pak byl zařazen do programu letů na orbitální stanici Mir, v letech 1984 – 1985 se připravoval se na funkci palubní inženýr.[1]

Musa Manarov je ženatý a má dceru a syna.

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

První start do vesmíru absolvoval 21. prosince 1987 v kosmické lodi Sojuz TM-4. Z kosmodromu Bajkonur s ním v kabině vzlétli velitel letu Vladimir Titov a kosmonaut-výzkumník Anatolij Levčenko. Po dvoudenním samostatném letu se kosmická loď úspěšně spojila s orbitálním komplexem Mir. Kosmonauti Titov a Manarov tvořili 3. základní posádku stanice (EO-3), Levčenko se po týdnu vrátil na Zemi s předchozí posádkou. Na palubě Miru pracovali celý rok, věnovali se fyzikálním i biologickým experimentům, astronomickým pozorováním a údržbě stanice. Musa Manarov se během letu třikrát zúčastnil výstupu do vesmíru, mimo prostory stanice pracoval 13 hodin a 47 minut. Na Zemi se kosmonauti vrátili kosmickou lodí Sojuz TM-7 spolu s Francouzem Jean-Loupem Chrétienem. Přistáli 21. prosince 1988 v kazašské stepi.[3]

Podruhé se do vesmíru dostal o dva roky později. Kosmická loď Sojuz TM-11 odstartovala 2. prosince 1990 směrem k orbitální stanici Mir, Musa Manarov spolu s Viktorem Afanasjevem pracovali na Miru jako 8. základní posádka stanice až do května 1991. Během tohoto letu strávil Musa Manarov 20 hodin a 45 minut při čtyřech výstupech do vesmíru. Spolu se svým velitelem Afanasjevem a s Helen Sharmanovou z Velké Británie přistáli v Kazachstánu 26. května 1991.[4][1]

Ocenění, vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d IVANOV, Ivan; a kol.. Муса Хираманович Манаров [online]. Kosmická encyklopedie ASTROnote, rev. 2008-8-23, [cit. 2010-11-28]. Dostupné online. (rusky) 
  2. HOLUB, Aleš. Manarov, M.Ch. [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2010-6-16, [cit. 2010-11-28]. Dostupné online.  
  3. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Sojuz TM-4 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-11-4, [cit. 2010-11-21]. Dostupné online.  
  4. GRÜN, Marcel. Sojuz TM-11 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-11-4, [cit. 2010-12-26]. Dostupné online.