Musa Manarov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Musa Chiramanovič Manarov
Kosmonaut RKK Eněrgija
Státní příslušnostSovětský svaz SSSR/Rusko Rusko
Datum narození22. března 1951 (73 let)
Místo narozeníBaku, Ázerbájdžánská SSR, Sovětský svaz
Předchozí
zaměstnání		Letecký inženýr
HodnostPlukovník (1999)[1]
Čas ve vesmíru541 dní 0 hodin a 28 minut[2]
Kosmonaut od1978
MiseEO-3 (Sojuz TM-4, Mir, Sojuz TM-6)
EO-8 (Sojuz TM-11, Mir)
Znaky misíSojuz TM-6 Sojuz TM-11
Kosmonaut do1992
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Musa Chiramanovič Manarov, rusky Муса Хираманович Манаров, (* 22. března 1951 Baku, Ázerbájdžánská SSR) je bývalý sovětský letecký inženýr a kosmonaut. V letech 1987 a 1990 se zúčastnil na lodích Sojuz letů do vesmíru jako palubní inženýr, pracoval ve dvou základních posádkách orbitální stanice Mir. Na oběžné dráze strávil 541 dní.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Baku v Ázerbájdžánské SSR v rodině důstojníka. Střední školu dokončil v roce 1968 ve městě Alatyr v Čuvašské ASSR. Na Fakultě radioelektroniky leteckých systémů Moskevského leteckého institutu vystudoval v roce 1974 specializaci radioinženýr.[1]

8. prosince 1978 byl vybrán do oddílu kosmonautů Eněrgija, prodělal základní kosmonautický výcvik a pak byl začleněn do skupiny, kde se připravovali palubní inženýři pro lety raketoplánu Buran. Od roku 1982 byl zařazen do skupiny připravující se na lety k orbitální stanici Saljut 7, kde byl členem několika záložních posádek. Poté byl přeřazen do programu letů na orbitální stanici Mir. V letech 1984–1985 se připravoval se na funkci palubního inženýra.[1]

Žije v Moskvě. V letech 2007-2011 byl poslancem Státní dumy za Jednotné Rusko.

Musa Manarov je ženatý s lékařkou Nailyou Manarovou a má dceru Naidu (1980) a syna Zaura (1981).

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Posádka kosmické lodi Soyuz TM-11

První start do vesmíru absolvoval 21. prosince 1987 v kosmické lodi Sojuz TM-4. Z kosmodromu Bajkonur s ním do vesmíru letěl velitel letu Vladimir Titov a kosmonaut-výzkumník Anatolij Levčenko. Po dvoudenním samostatném letu se kosmická loď úspěšně spojila s orbitálním komplexem Mir. Kosmonauti Titov a Manarov tvořili 3. základní posádku stanice (EO-3), Levčenko se po týdnu vrátil na Zem s předchozí posádkou. Na palubě Miru pracovali celý rok, věnovali se fyzikálním i biologickým experimentům, astronomickým pozorováním a údržbě stanice. Musa Manarov se během letu třikrát účastnil výstupu do vesmíru, mimo prostory stanice pracoval 13 hodin a 47 minut. Na Zemi se kosmonauti vrátili kosmickou lodí Sojuz TM-7 spolu s Francouzem Jean-Loupem Chrétienem. Přistáli 21. prosince 1988 v kazašské stepi.[3]

Podruhé se do vesmíru dostal o dva roky později. Kosmická loď Sojuz TM-11 k orbitální stanici Mir odstartovala 2. prosince 1990. Musa Manarov spolu s Viktorem Afanasjevem pracovali na Miru jako 8. základní posádka stanice až do května 1991. Během tohoto letu Musa Manarov při čtyřech výstupech do vesmíru strávil mimo stanici 20 hodin a 45 minut. Spolu se svým velitelem Afanasjevem a s Helen Sharmanovou ze Spojeného království přistáli v Kazachstánu 26. května 1991.[1][4] Během tohoto letu Manarov navazoval a udržoval spojení s radioamatéry z celého světa. Používal volací značku U2MIR.

Ocenění, vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d IVANOV, Ivan; a kol. Муса Хираманович Манаров [online]. Kosmická encyklopedie ASTROnote, rev. 2008-8-23 [cit. 2010-11-28]. Dostupné online. (rusky) 
  2. ↑ HOLUB, Aleš. Manarov, M.Ch. [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2010-6-16 [cit. 2010-11-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Sojuz TM-4 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-11-4 [cit. 2010-11-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ GRÜN, Marcel. Sojuz TM-11 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-11-4 [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Musa_Manarov&oldid=22937922“