Anatolij Berezovoj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anatolij Nikolajevič Berezovoj
Sovětský kosmonaut
St. příslušnost SSSR/Rusko
Datum narození 11. dubna 1942 (72 let)
Enem, SSSR
Předchozí
zaměstnání
pilot
Hodnost plukovník
Čas ve vesmíru 211 d 09 04 m
Kosmonaut od 1970
Mise Sojuz T-5

Anatolij Nikolajevič Berezovoj, rusky Березовой, Анатолий Николаевич (* 11. dubna 1942 Enem, SSSR) je bývalý voják – letec z povolání, kosmonaut ze Saljutu 7.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po skončení základní školy se rozhodl se vyučit soustružníkem a nastoupil do závodu Něftěmaš ve městě Novočerkass (Rostovská oblast). Ovlivněn startem Gagarina se přihlásil k letectvu, do Kačinského vojenského učiliště. Zůstal zde i po ukončení studií jako letecký instruktor, pak požádal o přeřazení k bojopvému útvaru. Dostal místo v Moldávii. Z tamního leteckého útvaru bylo nominováno k výběrovému řízení mezi kosmonauty 23 letců, prošel jen on. V té době už byl ženatý a tak se odstěhoval do Hvězdného městečka i se svou ženou Lídou a pětiměsíčním synem Serjožkou.

V týmu byl od roku 1970 do roku 1992. Pro řadu letů byl připravován jako náhradník, letu se dočkal až po 12 letech výcviku. Mezitím létal na osmi různých typech letadel.[1] Ve vesmíru strávil 211 dní.

Berezovoj na známce s Lebeděvem

Let do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Odstartoval z Bajkonuru spolu s Valentinem Lebeděvem na palubě kosmické lodi Sojuz T-5 v květnu 1982. Bylo mu tehdy 40 roků a do seznamu kosmonautů Země se zapsal v pořadí 107. Doletěli na tehdy novou sovětskou orbitální stanici Saljut 7 a zůstali zde přes půl roku (tehdejší rekord) jako první základní posádka. Absolvoval zde i svůj první dvouhodinový výstup do volného vesmíru (EVA) kvůli výměně venkovních detektorů. Vyložili na stanici i postupně připojované nákladní lodě Progress 13 a 14. Na stanici je navštívili kosmonauti dalších misí, v červenci 1982 Sojuz T-6 (Džanibekov, Ivančenkov, Chrétien), v srpnu 1982 Sojut T-7 (Popov, Serebrov a Savická). Protože jejich Sojuz T-5 byl ve vesmíru příliš dlouho, poslední návštěva odletěla na Zem s ním a u stanice jim ponechala loď svou. Po jejich odletu ji přeparkovali k přednímu spojovacímu uzlu a pokračovali v plnění desítek měření a experimentů.

V říjnu 1982 vyložili další zásoby z Progressu 15 a v listopadu z Progressu 16. Využili Progress 16 tak, že pomocí jejího motoru zvýšili oběžnou dráhu celého komplexu, protože ten díky přitažlivosti Země stále klesal. V prosinci stanici zakonzervovali a oba odletěli v Sojuzu T-7 domů. Po přistání kabiny na padácích museli celou noc strávit v přistaveném terénním vozidle, kvůli sněhové bouři je vrtulník nemohl v noci dopravit na základnu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987. Kapitola První základní, s. 157.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]