Jan Nostic-Rieneck
| Jan hrabě Nostic-Rieneck | |
|---|---|
 Erb rodu Nostic-Rieneck | |
| C. k. tajný rada | |
| Ve funkci: 1900 – 15. října 1915 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Annunziaty | |
| Ve funkci: 1900 – 1915 | |
| Předchůdce | Ladislaus Pejacsevich |
| Nástupce | Friedrich Wurmbrand-Stuppach |
| První komorník arcivévody Leopolda Ferdinanda | |
| Ve funkci: 1895 – 1897 | |
| Vychovatel arcivévodů Františka Ferdinanda a Otty | |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1875 – 15. října 1915 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství,  Rakousko-Uhersko |
| Doba služby | 1864–1900 |
| Hodnost | generálmajor (1902), polní podmaršál (1911) |
| Bitvy/války | Prusko-rakouská válka |
| Narození | 6. dubna 1847 Baja Rakouské císařství |
| Úmrtí | 15. října 1915 (ve věku 68 let) Vídeň Rakousko-Uhersko |
| Choť | (1885) Mauritia z Walderdorffu (1861–1949) |
| Rodiče | Zikmund Nostic-Rieneck (1815–1890) Jindřiška z Uechtritzu (1820–1909) |
| Děti | 1. Eleonora (1886–1922) 2. Wanda (* 1887) 3. Alžběta (1893–1983) |
| Příbuzní | děd: Jan Nepomuk Nostic-Rieneck (1768–1840) babička: Antonie Josefa Schliková (1783–1830) zeť: Ferdinand z Attemsu (* 1885) zeť: Karel Ledóchowski-Thun (1891–1971) |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | Řád železné koruny I. třídy (1910) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Vilém Heřman hrabě Nostic-Rieneck (Johann Wilhelm Hermann Graf von Nostitz-Rieneck) (6. dubna 1847, Baja, Uhersko – 15. října 1915, Vídeň) byl rakousko-uherský generál a dvořan. V armádě sloužil od sedmnácti let a nakonec dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršála. Souběžně se uplatnil ve službách u císařského dvora a mimo jiné byl vychovatelem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze šlechtické rodiny Nosticů, patřil k falknovské větvi[1] a potomstvu vojevůdce napoleonských válek Jana Nepomuka Nostice (1768–1840).[2] Narodil se v Uhrách jako starší syn c. k. podplukovníka hraběte Zikmunda Nostice (1815–1890). Do armády vstoupil jako kadet v roce 1864 a v roce 1866 se již jako nadporučík zúčastnil prusko-rakouské války. V roce 1875 byl jmenován c. k. komořím a byl přidělen ke dvoru arcivévody Karla Ludvíka, kde byl vychovatelem jeho synů Františka Ferdinanda a Otty. Později byl prvním komorníkem arcivévody Leopolda Ferdinanda (1895–1897) a nakonec se stal nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Annunziaty (1900–1915). V aktivní službě dosáhl hodnosti plukovníka a v roce 1900 byl penzionován. Mimo aktivní službu ale později dosáhl ještě hodností generálmajora (1902) a polního podmaršála (1911).[3] V roce 1900 byl jmenován c. k. tajným radou a v roce 1910 získal Řád železné koruny I. třídy.
Dne 18. listopadu 1885 se Wiesbadenu jeho manželkou stala hraběnka Mauritia von Walderdorff (1861–1949), dáma Řádu hvězdového kříže. Měli spolu tři dcery. Nejstarší dcera Eleonora (1886–1922) se provdala za hraběte Ferdinanda Attemse (* 1885), který si po ovdovění vzal její mladší sestru Wandu (* 1887). Manželé byli v lednu 1946 v Jugoslávii prohlášeni za nezvěstné. Nejmladší dcera Alžběta (1893–1983) byla manželkou hraběte Karla Ledóchowskiho-Thuna (1891–1971), který působil ve státních službách v Salcburku a proslul také jako genealog a heraldik.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rodokmen rodu Nosticů dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 18.; Praha, 1902 (reprint 1999), s. 437 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Hodnostní postup in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Wien, 2007; s. 128 dostupné online
- ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 343–344 ISBN 978-80-85955-39-2
