Jacques Pierre Brissot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jacques Pierre Brissot, zvaný de Warville (* 14. ledna 1754 v Chartres; † 31. října 1793 v Paříži) byl francouzský revolucionář vůdce girondistů (umírněných republikánů) během Francouzské revoluce.

Jacques Pierre Brissot

Narodil se jako syn hostinského a dostalo se mu širokého právního vzdělání. Pracovat začal v kanceláři prokurátora v Paříži. Tehdy vznikla jeho první odborná díla: Theorie des lois criminelles (1781) a Bibliothéque des lois criminelles (1782-1786 - 10 svazků), týkající se teorie právní vědy a jsou dokladem toho, jak úzce Brissot srostl s etikou Rousseaua. První dílo bylo věnováno Voltairovi a bylo starým filosofem příznivě přijato.

Brissot byl znám jako plodný novinář a byl spolupracovníkem četných redakcí (Mercure, Courrier de l’Europe aj.). Ve jménu služby lidstvu plánoval zasedání evropských učenců a v Londýně začal vydávat v kontextu tohoto plánu časopis Journal du Lycée de Londres. Plán byl neúspěšný a brzy po jeho návratu byl Brissot vsazen do Bastilly s nařčením z uveřejnění protistátních spisů. Za 4 měsíce byl propuštěn, věnoval se dále psaní pamfletů a brzy musel na delší dobu emigrovat do Londýna.

Při svém druhém pobytu v Londýně se seznámil s předními abolicionisty a později založil v Paříži Societe des Amis des Noirs (Společnost přátel černochů), které byl předsedou v letech 1790-1791. Roku 1791 uveřejnil třísvazkové dílo Voyage dans les Etats-Unis de l’Amerique septentrionale (Cesta do Spojených států Severoamerických). Od prvopočátku srdcem i duší podpořil revoluci. Od roku 1789 do 1793 vydával Patriote francais a jako informovaný a schopný člověk širokého rozhledu převzal i přední roli v politice.

Po zničení Bastilly mu byly předány symbolicky klíče od pevnosti. Známým se stal svými projevy v Klubu jakobínů a byl zvolen členem městského zastupitelstva Paříže a poté i poslancem Ústavodárného shromáždění, později Národního konventu. Jeho zkušenosti mu umožnily během Ústavodárného shromáždění zabývat se zahraničními záležitostmi a v této době vedl zahraniční politiku Francie.

Vypovězení války císaři 20. dubna 1792 a Anglii 1. července 1792 jsou z velké části jeho dílem. Byl to opět Brissot, kdo dal válce její revoluční charakter stálou cílenou propagandou. Stal se hlavou revoluční strany girondistů, kterým se též říkalo brissotinci - značně zjednodušeno: bojovali za demokratickou společnost při odmítání zbytečného násilí a krveprolévání. Vergniaud byl jistě lepším řečníkem, ale Brissot byl muž širokého rozhledu, špičkově vzdělaný a nevyčerpatelně aktivní. V rozhodujících chvílích však zůstal váhavý a nenalezl způsob boje proti převažujícím tendencím radikalizace revoluce. Jeho strana byla poražena Horou a na vedoucí činitele girondistů byl 2. června 1793 vydán zatykač. Brissot se pokusil utéci v přestrojení, ale v Moulins byl zatčen. Během procesu bylo jeho vystupování nesmírně důstojné a klidné. Zemřel se svými druhy girondisty na popravišti 31. října 1793.