Pierre Vergniaud

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pierre-Victorin Vergniaud

Pierre-Victorin (Victurnien) Vergniaud (31. květen 1753 Limoges - 31. října 1793 Paříž, popraven) byl francouzský revolucionář z období Francouzské revoluce.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Byl umírněný republikán, girondin, pocházel z Limoges v départementu Gironde. Původně se připravoval na dráhu duchovního, ale zběhl ze semináře a věnoval se advokacii v Bordeaux. Jako poslanec Zákonodárného shromáždění (kde patřil k levici) pronesl v říjnu 1791 dva slavné projevy proti emigrantům a proti nepřísežným kněžím. Spolu s Elie Guadetem a Armandem Gensonném patřil k jádru deputace z departementu Gironde i k hlavním osobnostem budoucího girondinského uskupení, k němuž se přidali také Brissot a Pétion. Byl prvním žalobcem krále Ludvíka XVI., kterého se přesto po srpnu 1792 marně snažil zachránit. Jako poslanec Konventu (za departement Gironde) se při procesu s králem vyjádřil zprvu pro možnost odvolání k lidu, později však hlasoval pro smrt. Po 2. červnu 1793 odmítl opustit Paříž, byl zatčen a v říjnu 1793 popraven při krátkém procesu s girondisty.

O něm[editovat | editovat zdroj]

Vergniaud je považován (spolu s Dantonem a Mirabeauem) za největšího řečníka revoluce, který měl ze všech revolucionářů nejblíže k lamartinovskému mýtu girondina jako talentovaného skeptického intelektuála s rysy dekadentního až melancholického romantika. Poslanec Konventu Paganel ve svých Pamětech zaznamenal, že V. během krizových zasedání Konventu pospával: „Nikdy jsem nepotkal člověka méně vhodného k tomu, aby hrál prvořadou roli na divadle revoluce. V okamžicích bezprostředního ohrožení pro něj bylo snazší očekávat smrt, než ji vnést do nepřátelských šiků.“ A dodal: „Byl to Démosthénes, jemuž bychom mohli vyčíst to, co řecký řečník vyčítal Athéňanům: bezstarostnost, lenost a náruživou náklonnost k rozkoším.“

Podle revoluční legendy právě on pronesl před revolučním soudem okřídlenou větu, že "Revoluce, jako bůh času Saturn, začíná požírat své děti."

Z Vergniaudových projevů[editovat | editovat zdroj]

  • „To proti národu nebo samotnému Národnímu shromáždění a kvůli zachování nádhery trůnu král český a uherský s námi vede válku a král pruský pochoduje k našim hranicím. Ó, králi, bezpochyby jste věřil (...), že je třeba bavit lidi kázáními tak, jako se děti zabavují hračkami (...) Vy už nejste nic pro tuto ústavu, kterou jste tak hanebně porušil, pro tento lid, který jste tak zbaběle zradil!“ (srpen 1792)
  • „Nejen Shromáždění zástupců lidu slíbilo Ludvíkovi nedotknutelnost; byl to samotný lid (...) Jen lidu náleží prohlásit, že nechce dodržet svůj slib. (...) Ať Ludvík bude žít nebo zemře, je možné, že mocnosti se prohlásí našimi nepřáteli; nicméně odsouzení zvýší pravděpodobnost vyhlášení války a je jisté, že – dojde-li k němu – smrt bude záminkou. ... Střezte se, aby se uprostřed vašich triumfů Francie nezačala podobat oněm slavným pomníkům, které v Egyptě porazily čas. Cizinec, který kolem nich prochází, je udiven jejich velikostí; chce-li však vstoupit, co nalezne? Bezdechý prach a mlčení hrobů.“ (31. prosince 1792 – při procesu s králem)




Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]