Ilanz/Glion
| Ilanz/Glion | |
|---|---|
 Ilanz/Glion | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°46′30″ s. š., 9°12′22″ v. d. |
| Nadmořská výška | 698 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Graubünden |
| Okres | Surselva |
  Ilanz/Glion Ilanz/Glion, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 133,48 km² |
| Počet obyvatel | 4 947 (31.12.2020) |
| Hustota zalidnění | 37,1 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 2014 |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 7111 Pitasch 7112 Duvin 7126 Castrisch 7127 Sevgein 7128 Riein 7130 Ilanz/Glion 7130 Schnaus 7130 Strada 7141 Luven 7154 Ruschein 7155 Ladir 7156 Pigniu 7156 Rueun 7157 Siat |
| Označení vozidel | GR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ilanz/Glion (německy Ilanz, rétorománsky Glion) je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Surselva, jehož je zároveň i hlavním sídlem. Nachází se v údolí Předního Rýna, asi 26 kilometrů jihozápadně od kantonálního hlavního města Churu, v nadmořské výšce 698 metrů. Má přibližně 5 000 obyvatel.
Do 31. prosince 2013 patřil Ilanz ke stejnojmenné politické obci, kterou tvořilo město Ilanz a od roku 1978 také připojená obec Strada im Oberland. Obě obce měly dohromady 2 353 obyvatel (2012).[1] Od 1. ledna 2014 patří do nové obce Ilanz/Glion, která vznikla sloučením Ilanzu, hlavního města bývalého stejnojmenného okresu, připojené bývalé samostatné obce Castrisch, Duvin, Ladir, Luven, Pigniu, Pitasch, Riein, Rueun, Ruschein, Schnaus, Sevgein a Siat. Obec se propaguje heslem „První město na Rýně“.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Městečko leží na Předním Rýnu, uprostřed široké kotliny, zvané Gruob, při vstupu do údolí Lugnez, několik kilometrů nad soutěskou Ruinaulta. Ilanz je správním centrem regionu, sídlem oblastní nemocnice, trhu a školy a tvoří centrum dolní Surselvy. Postupným připojováním okolních obcí narostla rozloha katastru obce až na více než 133 km²; zasahuje tak až na hranice s kantonem St. Gallen (nejsevernější a zároveň nejvyšší bod se nachází na 3 158 metrů vysokém vrcholu Hausstock), na jihu pak až na nejzazší bod na hoře Crap Grisch-Planggenhorn (2 816 m n. m.).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Osada, která je v listinách zmiňována v roce 765 v závěti biskupa Tella, je jako město uváděna v roce 1289 pod názvem Illiande. Význam názvu je dosud ne zcela objasněný.[2][3] Na počátku středověku zde byla tři jádra osídlení: Ober-Ilanz u kostela svatého Martina, Unter-Ilanz v dnešní čtvrti Städtli a Sankt Nikolaus na levém břehu Předního Rýna. Centrem obce byl prozatím pravděpodobně Ober-Ilanz, kde sídlilo selské markrabství. Sídlil zde také ministr franského krále pro správní obvod Tuverasga, k němuž patřil celý Gruob. V Dolním Ilanzu, v oblasti kostela svaté Markéty a Casa Gronda, se nacházel velký biskupský statek, který biskup Tello odkázal v roce 765 klášteru Disentis.
Význam Ober-Ilanzu byl brzy nahrazen sídlem Unter-Ilanz. S rozpadem franské nadvlády ztratil Ober-Ilanz jako sídlo ministra svůj význam. Kromě toho vzrostl význam velkého dvora kláštera Disentis v Unter-Ilanz, který od 10. století nabýval na politickém a hospodářském významu. Zvýšil se také provoz přes Lukmanierský průsmyk, takže Unter-Ilanz, ležící na Lukmanierské cestě, získal na významu.
Třetí sídelní jádro St. Nikolaus je navzdory nedostatku písemných zmínek pravděpodobně stejně staré, ne-li starší než čtvrť Städtli, a to na základě úvah o historii osídlení; archeologické nálezy dokazují, že tudy musela vést cesta přes průsmyk Lukmanier již v pravěku. Díky své výsadní hospodářské poloze na Rýně získali obyvatelé Ilanzu pravděpodobně ve druhé polovině 13. století status města. Podle středověkého práva patřilo k městským privilegiím právo na vlastní trh, vlastní soud a městské hradby.
Zatímco tržní práva Ilanzských zůstala nezpochybnitelná, v soudních záležitostech se jim od Gruobu odtrhnout nepodařilo. Město mělo alespoň tzv. městský nebo měšťanský soud, který mohl řešit drobné spory a byl závazný pro cizí trhovce, kteří se zdržovali uvnitř hradeb. Obyvatelé Ilanzu také využili práva na hradby. V roce 1390 mělo město hradby a brány, protože smlouva z tohoto roku uvádí, že baron Caspar von Sax daroval Stephanu Sporerovi dědičný statek, který se nacházel v Inlantzu ve městě u dolní brány u kruhového muru pod nüwen ärggel (oriel) Rüdis Schniders hus.
V téže smlouvě z roku 1390 je zmíněn také stat recht und gewonhait ze Inlantz. Bližší informace o jeho přesném obsahu jsou k dispozici pouze kolem let 1529 a 1534: pak mají (lidé z Ilanzu) ve svém statutu čtyři řády s dvory, ulicemi, uličkami ... a také jiné řády pro lidi a také pro svůj řád hospodyň. Městské právo zřejmě obsahovalo jakýsi stavební řád, předpisy pro stavbu mostů a hodin, stejně jako předpisy pro požární policii a hospodářské předpisy.
Ilanz však nebyl svobodným městem jako říšská města Curych a Bern, ale patřil městskému pánovi, který měl nárok na četné náhrady v podobě úroků a cel a vybíral od obyvatel daň na ochranu před nepřátelskými útoky. Pány města byli na konci 13. a ve 14. století baroni z Belmontu, pojmenovaní podle svého hradu Belmont u Fidazu. V roce 1352 museli Belmontové, kterým patřil téměř celý Gruob a Lugnez, bránit svůj majetek před pánem z Werdenbergu-Heiligenbergu, který se svými vojsky vtrhl do Gruobu a vyplenil Ilanz. V roce 1483 zničil město a kostel svaté Markéty požár. Datum 1513 na přízemí horní brány naznačuje, že město bylo poměrně brzy přestavěno.
V roce 1371 se vládci města Ilanz stali baroni ze Sax-Misoxu, kteří převzali dědictví po posledním Belmonterovi po jeho smrti. Pod jejich vedením začal Ilanz rychle nabývat na významu pro celou Konfederaci. Zde v roce 1395 uzavřeli ilanzský opat Johannes z Disentisu, hrabě Albrecht Sasko-Míšovský a baron Ulrich Mocný z Rhäzünsu zemský mír Part Sura, který se stal základem Šedé aliance, později rozšířené o Trun. Význam Ilanzu brzy přesáhl vlastní území konfederace, neboť po sjednocení tří konfederací s Churem a Davosem se stal pravidelným místem zasedání Generálního spolkového shromáždění, nejvyššího orgánu Svobodného státu Graubünden.
Ústřední význam Ilanzu ještě více vzrostl v době reformace. Disputace, které byly pro reformaci v Graubündenu rozhodující, se konaly v kostele svaté Markéty na počátku 16. století. Ilanzská disputace, náboženský spor konaný v lednu 1526, připravila půdu pro reformaci v Graubündenu, který se vyvinul v konfesně smíšený stát. Ilanzské artikuly z 25. června 1526 rozhodujícím způsobem posílily práva obcí vůči churskému biskupovi. Ilanz je jedním z deseti švýcarských měst, kterým Federace protestantských církví v roce 2017 udělila označení „město reformace“.[4] V roce 1538 se v něm sešla také první protestantská říšská synoda. Ilanz se stal reformovaným a zůstal jím přibližně 300 let. V 19. století přistěhovalí katolíci obnovili katolickou víru a v roce 1879 postavili v centru dnešního města kostel.
V letech 1546 až 1563 našel v Ilanzu útočiště pronásledovaný Tyrolan Leopold Scharnschlager, který zde působil jako učitel. V podzemí působil jako vedoucí malého anabaptistického sboru.[5]
Během nepokojů v Graubündenu na počátku 17. století stál Ilanz na straně Francouzů a Benátčanů. Město muselo odčinit úkryt, který poskytlo mnoha odpůrcům Španělska za rakouské okupace. V důsledku strádání a chudoby se v Ilanzu rozšířila víra v čarodějnice, což vedlo k četným čarodějnickým procesům v průběhu několika let.
Na konci 17. a v 18. století, kdy se o dnešní Graubünden kvůli jeho geopolitické poloze ucházely evropské velmoci, se Ilanz prostřednictvím rodiny Schmid von Grüneck aktivně účastnil politického dění. Schmidové von Grüneck byli nejvýznamnějším rodem ve městě. Rod se v Ilanzu poprvé objevil na konci 14. století a vymřel v 18. století. V roce 1544 je císař Karel V. povýšil do šlechtického stavu a povolil jim nosit titul „von Grüneck“ podle stejnojmenného hradu, který však byl v té době již v troskách. Ilanz také vděčí za pomoc reformovaným městům Curychu a Bernu při přestavbě hradeb a výzdobě brány v letech 1715–1717 z iniciativy rodiny Schmid von Grüneck.
Když Francouzi na konci 18. století zrušili staré státní zřízení a země se v roce 1803 stala součástí Švýcarské konfederace jako kanton, ztratil Ilanz svůj význam jako hlavní město spolkové země a místo setkávání. Jako hlavní město okresu Ilanz a současného okresu Surselva si však zachovalo regionální politický význam.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[3] | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1835 | 1850 | 1900 | 1950 | 2000 | 2014 | ||||||||||
| Počet obyvatel | 574 | 663 | 981 | 1 640 | 2 488 | 4 700 | ||||||||||
Původně byla oblast tradičně rétorománská. Obyvatelé obce hovoří převážně jazykem sursilvan, surselvským dialektem rétorománštiny. Jeho postavení jakožto hlavního a úředního jazyka však v posledních desetiletích upadlo ve prospěch němčiny, která se stala úředním jazykem, zejména díky množství turistů, přijíždějících do oblasti.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]
Rýnská trať Rhétské dráhy byla otevřena v roce 1903 do Ilanzu, tehdejší konečné stanice, a v roce 1912 pak byla prodloužena do Disentisu. Stanice Ilanz je stále nejdůležitější mezilehlou stanicí na trati, s velkým významem pro osobní i nákladní dopravu, zejména jako nakládací stanice minerální vody Valser.
Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]
Původní oberlandská silnice vedla z Churu přes Lukmanierský průsmyk do Ticina. Pro vznik města byla významná jeho poloha na mostě přes Rýn – prvním nad Reichenau.
Obcí prochází kantonální hlavní silnice č. 19 (Tamins – Disentis – Andermatt). Veřejnou dopravu zajišťují žluté autobusy Postauto. Z Ilanzu jezdí hvězdicové autobusové linky do okolních obcí včetně známých rekreačních středisek, jako jsou Flims, Laax, Obersaxen a Vals.
Po zhruba čtyřleté výstavbě byl 10. srpna 2016 uveden do provozu západní obchvat Ilanzu. Díky dvěma kruhovým objezdům na Oberalpstrasse a Lugnezerstrasse, postaveným spolu s 267 metrů dlouhým mostem přes Rýn, by mělo dojít ke snížení denní intenzity provozu v Ilanzu z přibližně 9 400 na 4 600 vozidel. Náklady činily přibližně 26 milionů švýcarských franků.[6]
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Corina Casanovová (* 1956), bývalá švýcarská spolková kancléřka
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ilanz/Glion na německé Wikipedii a Ilanz/Glion (Stadt) na německé Wikipedii.
- ↑ Ständige und Nichtständige Wohnbevölkerung nach Region, Geschlecht, Nationalität und Alter. [s.l.]: Statistik Schweiz – STAT-TAB, 2013. (německy)
- ↑ Ilanz. In: Lexikon der schweizerischen Gemeindenamen. Frauenfeld: Huber, 2005. ISBN 3-7193-1308-5. S. 459. (německy)
- ↑ a b BUNDI, Martin. Ilanz [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2016-12-07 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (německy)
- ↑ HEHLI, Simon. Tour de Suisse der Reformation. Neue Zürcher Zeitung. 2016-11-04, roč. 2016, čís. 11, s. 15. (německy)
- ↑ KOOLMAN, Jacobus ten Doornkaat. Leopold Scharnschlager und die verborgene Täufergemeinde in Graubünden [online]. 2010-01-01 [cit. 2022-03-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Kommt mit auf eine Fahrt durch die neue Umfahrung Ilanz. Südostschweiz [online]. 2016-08-10 [cit. 2022-03-15]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilanz/Glion na Wikimedia Commons - (německy) (rétorománsky) [1] – oficiální stránky
