Il Gesu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Průčelí kostela
Interiér kostela
Kupole
Kazatelna

Il Gesù [džezú], česky kostel Jména Ježíš v Římě, je mateřský kostel Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů). Byl postaven v letech 1568-1580 podle plánů Jacopa Barozziho da Vignola a pod vedením Giacoma della Porta. Jednolodní raně baroková stavba s kupolí a bočními kaplemi bez věže stojí na náměstí Piazza del Gesù, nedaleko od Piazza Venezia, od stanice metra B Venezia a od památníku Viktora Emmanuela II. Kostel je pokládán za jednu z prvních barokních staveb a stal se vzorem pro stovky jezuitských kostelů po celém světě – například pro kostel svatého Ignáce v Praze.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel stojí na místě staršího kostela P. Marie, kam se zakladatel jezuitů, svatý Ignác z Loyoly, chodíval modlit. Roku 1551 navrhl, aby se zde postavil řádový kostel. Kardinál B. da Cueva oslovil Michelangela, který dokonce nabídl, že projekt udělá zdarma. Stavbou byl však pověřen J. da Vignola a G. della Porta, který stavbu dokončil. Podílel se hlavně na stavbě kupole, apsidy a upravil také návrh průčelí.

Podle N. T. Whitmana[1] je stavba výrazem změn katolické liturgie po Tridentském koncilu. Nemá předsíň, takže návštěvník vstupuje přímo do hlavního prostoru. Opouští scháma baziliky s bočními loděmi, příční loď je jen naznačena, takže vzniká jednotný prostor, soustředěný k hlavnímu oltáři, jako tomu bylo už u kazatelských kostelů (františkánských a dominikánských) od 13. století. Opouští sloupy a vytváří velké plochy stěn, které se hodí pro malířskou výzdobu, stejně jako jednoduchá valená klenba, osvětlená vysoko položenými okny s lunetami.

Kostel byl vysvěcen roku 1584 a až do zrušení jezuitského řádu (1773) byl také sídlem jeho nejvyššího představeného (generála). Při opravách v 19. století bylo upraveno i vnitřní zařízení. Od roku 1967 je také titulárním kostelem některého z kardinálů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jednolodní stavba bez věží je 75 m dlouhá a 35 m široká (loď 25 m) a má bohatě členěné průčelí, rozdělené do dvou poschodí, s typickými velkými volutami a trojúheníkovým štítem. Prostorná loď má valenou klenbu, zcela pokrytou freskami, stejně jako vnitřek kupole a lucerny. Přepážky mezi bočními kaplemi nahrazují vnější opěráky a kaple jsou mezi sebou propojeny průchody.

Stropní fresku, představující „triumf jména Ježíš“ vytvořil Giovanni Battista Gaulli (1639-1709), který vymaloval i kupoli. Hlavní oltář je z poloviny 19. století. V chóru je busta kardinála Roberta Bellarmina (1542-1621) od Berniniho, který se v tomto kostele denně modlil. Mohutná čtvrtá kaple po levé straně je kaple sv. Ignáce, kde je také pochován. Hlavní oltář navrhl Andrea Pozzo v polovině 19. století, sochu světce vytvořil francouzský sochař Pierre le Gros (1666-1719).[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Whitman 1970; cit. podle anglické Wikipedie.
  2. Baedeker, L'Italie, str. 267.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Baedeker, L'Italie. Leipzig 1900, str. 267.
  • Whitman, Nathan T. (1970), "Roman Tradition and the Aedicular Façade", The Journal of the Society of Architectural Historians 29 (2): 108–123

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.

Souřadnice: 41°53′45″ s. š., 12°28′47″ v. d.